Kjóto

, město v Japonsku na jihu ostrova Honšú; 1,5 mil. obyvatel (1995). Průmysl elektrotechnický, optický, nábytkářský, papírenský, polygrafický, textilní, potravinářský, chemický, porcelánu. Dopravní křižovatka. Kulturní a umělecké středisko. Muzeum, botanická zahrada, dvě univerzity (1897, 1949) aj. vysoké školy. Historické památky jsou od roku 1994 součástí světového kulturního dědictví UNESCO (císařský palác z 10. stol., chrámy, pagoda z 10. stol.). – Založeno 794 (Heiankjó), do 1603 hlavní město, do 1869 císařské sídelní město. Za 2. světové války ušetřeno náletů.

Ottův slovník naučný: Kjóto

Kioto, též Kyoto nebo Miako, t. j. sídelní město, nyní zvané též Saikio, t. j. hlavní město Západu, město v japanské provincii Jamaširo v již. části ostrova Nipponu, spojené železnicí s Osakou a jezerem Biva, leží na 137° 30' v. d. a 35° s. š. na pravém břehu Kamogavy ve výši 46, m n. m. na jihozáp. úpatí hory Hiesanu v široké, úrodné rovině mírně skloněné od s. k j. a obklopené se tří stran pahorky pokrytými bujnou zelení, otevřené pouze k jihu, kde leží říční přístav města Fužimi; má 340.101 obyv. (1897). Město jest proťato pravidelnými a rovnými ulicemi, které se křižují v pravých úhlech, jsou číslovány a skládají se většinou z nízkých domků. Ve čtvrti severových. leží bývalý palác mikadův zv. Gozi, Dairi nebo Kinri, dříve nepřístupná svatyně, nyní opuštěný a cizincům otevřený. Jest to rozsáhlý komplex budov složený ze čtvrti samurajů, dvorní šlechty (kuge), a vlastní residence mikadovy a obklopený trojí zdí, avšak i zevně i uvnitř málo nádherný a stavěný většinou z prostého dřeva. Na západě města zdvihá se býv. palác sogunů, Širo, pevně vystavěný z kamene, obklopený mohutnými hradbami a příkopem a přenádherně vyzdobený malbami, reliefy, drahocennými čalouny a koberci a t. d.; dnes jest sídlem vladaře. Ostatní paláce knížat (daimiů), prodlévavších dříve dočasně při dvoře mikadově, jsou nyní opuštěny a většinou v úpadku. Chrámů počítá úřední statistika 945, z nichž jsou mnohé až z VIlI. a IX. st. po Kr. a patří k nejnádhernějším a nejvíce ctěným božnicím v Japanu. Zvláště pamětihodný je dvojitý chrám Buddhův Niši Hongvanči a chrám Kiomitsu se sochou Buddhy 25 m vysokou a zvonem 63.000 kg těžkým, dále chrám bohyně Kvanon s množstvím bůžků (dle pověry 33.000) a j. Kioto jest přední průmyslové město japanské, zvláště co se týče řemeslné výroby předmětů průmyslu uměleckého (tak zvaných žaponerií), jako: zboží pokostového, emailového, stříbrného, bronzového, porculánového a hliněného (v předměstí Avatě). V okolí Kiota roste nejlepší japanský čaj zvaný udzi. Nicméně přenesením panovnického sídla do Tokia město velmi na svém lesku ztratilo; měloť v dobách rozkvětu do 600.000 obyvatel, kterýžto počet po přesídlení se mikadově rychle klesl na 200.000. Sídlem mikadovým stalo se město r. 794 a bylo jím až do velikého státního převratu r. 1868.

Související hesla