Kladsko

, polsky Kłodzko – historické území v jižním Polsku na horní Nise mezi Orlickými a Rychlebskými horami. Od 10. stol. součást českého státu, od 11. stol. jeho hradský správní obvod. Ve 13. stol. odděleno Broumovsko. Kladsko mělo zvláštní manské zřízení a autonomní postavením v rámci Čech. V roce 1462 říšské hrabství, ale stále součást Čech. 1578 vydán Majestát Rudolfa II. o neodlučování Kladska od Čech. 1742 po prohrané válce Rakouska s Pruskem připojeno k Prusku. 1871 německé, od 1945 polské.

Ottův slovník naučný: Kladsko

Kladsko: Kladsko, hrabství, druhdy přímé příslušenství král. Českého, nyní čásť pruské provincie Slezska (jižní díl vládního obvodu vratislavského), 1635 3/4 km2 veliká, horopisně i složením geologickým hlásí se k Čechám. Planina kladská (o střední výši 320 m) táhnouc se od sz. k jv. jako Čechy jest obklopena se všech stran i prostoupena horami. Hory tyto šmahem jsou součástmi středních Sudet. Hranici k Čechám na straně jz. činí pohoří Orlické s nejvyšším vrcholem Deštnou (1114 m), jež vysílá do Kladska lesnatý hřeben s vrchy řeč. Salzkuppe (709 m) a Černá hora (888 m). Od vrchu tohoto odbočuje rovnoběžně s pohořím Orlickým hřbet horský zvaný Bystřické hory. Při sz. cípu Kladska zvedá se pohoří Žaltmanské a Hejšovina. Na straně sv. ohraničují Kladsko Soví pohoří s Vysokou Sovou (1014 m) a hory Reichenštejnské (Heidelberg, 902 m), oddělené prorvou řeky Nisy, ony na levém jejím břehu, tyto na pravém. Na jihovýchodě proti Moravě a výběžku králickému hranicí je skupina Sněžníku králického (Velký Sněžník 1423 m). Geologický Kladsko patří ku staré prahorní celině české. Téměř všecka pohraniční horstva a vnitř Bystřické pohoří náležejí ku prahorám; pouze na pokraji sz. hory Žaltmanské jsou původu permského, Hejšovina pak útvaru křídového. Oba tyto útvary spolu s kamenouhelným dělí se o vnitro vsí planiny; toliko u řečené prorvy řeky Nisy (u města Varty) lze pod vrstvami kamenouhelnými pozorovati starší útvary devonský a silurský. Vyvřeliny jsou velmi hojné, ač podřízeného významu: žula, syenit, porfyr, serpentin; zvláště zajímavy jsou gabbro u Neurode a Volpersdorfu, melafyr na Červeném vrchu (jižně od města Kladska). Sloh vrstev jest velmi složitý, plný převratů povstalých v době křídové. Z rozsedlin horských prýští se teplé prameny (nejznámější u Landeku 27 – 29°C). Také jinými vodami minerálními Kladsko jest bohato; máť celkem 14 lázeňských míst, z nichž jmenovati jest ještě Chudobu, Dušník, Langenau. Hlavní řekou všeho hrabství jest Nisa kladská, jejíž obvodí v Kladsku je zmenšená obdoba poříčí labsko-vltavského v Čechách; vyvěrá na vrchu řeč. Klapperstein ve skupině Sněžníka a přibírá na půdě hrabství kladského s pravé strany Černou vodu (Wölfel, Schwarzwasser), Bílou vodu (Plomnitz, Weisswasser) a Bělou, na levém břehu Bystřici Hamerskou (Weistritz, Kressenbach), Bystřici Dušnickou (Reinertzer Weistritz), Lomnici a Stěnavu (Steine). Po hranicích česko-kladských teče Orlice divoká, která z vnitřka hrabství s hor Bystřických přijímá několik potůčkův, a částečně sbírají v Kladsku své vody také přítoký řeky Metuje, Brdlenka a Slánský potok. – Přírodní bohatství země není nepatrné: rudy (hl. železné), kamenné uhlí (v sz. koutě), rašelina, mramor, vápenec, pískovec. Asi třetina země (zvl. hory) kryta jest lesem; údolí, jmenovitě řeky Stěnavy, jsou úrodna; na horách kromě výborných pastvin daří se znamenitý len a oves. Obyvatel má Kladsko 172.433 (1890), z nichž jest 164.501 vyznání katolického, 7472 evangelíků, 154 jiných vyznání křesť. a 306 židů; co do národnosti mají Němci většinu, pouze při pomezí českém udrželo se asi 10.000 Čechů. Hlavní živností jest orba a chov dobytka (výroba másla a sýra). Průmysl hledí si zvláště výroby papíru, sukna, skla, cukru, doutníků, sirek a zboží dřevěného. Obchod je značný; jemu slouží kromě železnice vratislavsko-mittelwaldské jiné 3 trati rozbíhající se z města Kladska. V příčině správy jest Kladsko rozděleno na 3 kraje: kladský, bystřický a neurodský. – Kraj kladský má na 527,91 km2 62.956 obyv. (1890). Církevně všecko Kladsko patří dotud k arcidiécési pražské. Znak: český lev korunovaný. Dějiny. Krajiny hrabství kladského beze vší pochyby známy byly již Římanům; hned v prvních dobách císařských vedly tudy obchodní cesty jejich nepřetržitými lesy. Zřetelněji Kladsko vystupuje v dějinách teprve ve stol. X., kdy připomíná se pomezní hrad český proti Polsku Kladsko v panství mocného Slavníka, po jehož pádu připadlo přímo knížatům pražským z rodu Přemyslova. Hrad sám byl sídlem župy kladské, která byla původně větší nežli Kladsko nynější, zaujímajíc také výběžek broumovský i s Friedlandem slezským, a dekanátu kladského vztahujícího se také na Broumovsko. Župa (i dekanát) patřila ke Hradecku, ale byla jen skrovně zalidněna, jsouc pokryta z největší části lesem, jímž vinuly se, spojujíce Čechy s Polskem, zemské stezky kladsko-polská a bystřická, jakož i odbočky jejich a stezký trutnovské. V XI. stol. Kladsko bývalo asi často svědkem bojů českopolských; r. 1093 v míru, k němuž Břetislav II. donutil Vladislava Heřmana polského, odevzdal Kladsko pod svým vrchním panstvím synovi Vladislavovu Boleslavovi Křivoústému. V domácím boji Soběslava s knížetem Vladislavem I. vypálil onen r. 1114 všecko podhradí kladské, stav se však sám knížetem zvelebil do r. 1130 podhradí a hrad mohutněji opevnil. R. 1137 měl tam sjezd s Boleslavem III. Křivoústým a syny jeho, s nimiž obnovil přátelství česko-polské. Z 2. pol. XII. stol. a z poč. stol. XIII. dochovala se nám jména několika purkrabí kladských: Hroznata (1169), Ryvín (1175, 1176), Vítek (1177), Bohuše Bradatý (1183 – 89), Heřman (1195), Ratibor (1196), Smil (1211), Zbislav a Vilém (1213), Budivoj (1222). R. 1241 Tataři nadarmo pokoušeli se prodrati do Kladsko-ka. Nejspíše záhy potom král. úředníci župy kladské založili trhovou ves Broumov a několik jiných vesnic, kterými však již r. 1253 vládl benediktinský klášter polický. Současně následkem války mezi králem Václavem I. a synem jeho Přemyslem dostalo se ostatní Kladsko v moc pána českého Havla z Lemberka, jemuž po smrti otcově král Přemysl II. zas je odňal (1253) a brzy potom (1260) vyňal veškeré statky kláštera polického (Broumovsko) z moci král. úředníků župy kladské; na části však župy té, které ležely za klášterstvím broumovským, úředníci kladští osobovali si moc ještě o sto let později. V příčině správy církevní Broumovsko zůstalo ještě některý čas spojeno s Kladskoem, dokud totiž nebyl zřízen samostatný dekanát broumovský. Doba Přemysla II. způsobila úplný převrat u vnitřním zřízení Kladskoa. Král ten zavedl do župy té osadníky německé v hojném počtu a dal jim nové řády. Držitelé zboží přikázaných k hradu Kladsku a jiným pohraničním hradům, staří i nově přivolaní obyvatelé podhradí, jakož i zakladatelé nových dvorův a vesnic, vyňati byli od něho z práva zemského i krajského a nadáni právem manským, při čemž práva jejich i povinnosti ke králi řádně byly upraveny listinami královskými, jichž obsah znám je pouze z pozdějšího jich potvrzení z r. 1325. Manové kladští mívali schůze, jichž snesením se spravovali, a příslušeli ku privilegovanému soudu manskému, při čemž spravovali se manským právem Zrcadla saského; odvolání od soudu toho šlo do Magdeburku. V čele správy na místě králově stál hejtman zemský dosazovaný králem. Sněmu českého Kladští neobsílali. Tím činem začala podobná neodvislost Kladska, jako tomu bylo při Loketsku. Kromě toho Kladsko častěji dostávalo se v ruce cizí. Tak brzy po pádu Přemyslově (1278) úmluvami čáslavskými župa ta postoupena byla doživotně vratislavskému knížeti Jindřichovi IV., který zmocnil se také bývalého příslušenství její Broumovska a podržel obě ty krajiny až do smrti (1290). R. 1316 král Jan zastavil Kladsko samotné čes. pánovi Hynku Berkovi z Dubé, v jehož moci zůstalo několik let. Když je zase vybavil, král Jan potvrdil stavům kladským r. 1325 privileje dané jim od Přemysla II., při čemž snížil jim povinnost jejich brannou stanoviv, že mají stavěti do pole pouze 30 koní místo původních 40 jízdných; také jim přenechal právo obsazovati místa duchovenská na panstvích jejich. V zástavu knížete vratislavského Jindřicha VI. Kladsko dostalo se zase již r. 1327 a sotva po smrti jeho (1335) připadlo i s knížectvím Vratislavským ke koruně České, octlo se zase v zástavě minstrberského knížete Boleslava IV. (od 1337 – 41). Přese slib krále Jana a syna jeho markrabí Karla daný stavům kladským listinou z 20. list. 1344, že území kladské již nikdy nemá býti odcizováno od Čech, Karel IV. již r. 1351 nabízel je zástavou Jindřichovi Hlohovskému a r. 1378 skutečně zapsal je moravskému markrabí Joštovi (do r. 1387). Král Vladislav IV., potvrdiv r. 1388 privileje kladské, zapsal území to r. 1397 Hanušovi Ratiborskému, který je podržel do r. 1422, ačkoliv král byl propůjčil již r. 1401 právo výplaty markrabí moravskému Prokopovi a po jeho smrti (1405) bratru jeho Joštovi. Hrůzy válek husitských několikráte těžce postihly Kladsko, tak jmenovitě v prosinci 1428 vpádem Sirotků, kteří tam porazili na hlavu vojsko slezské a potom poplenili zemi. R. 1431 (13. čce) cís. Sigmund zapsal Kladsko českému pánovi Půtovi z Častolovic, kterému již přede dvěma léty byl zastavil knížectví Minstrberské. Po smrti Půtově (1435) vdova jeho provdala se za Hynka Krušinu z Lichtenburka, kterýž od poručníků dcer páně Půtových koupil zápis na Kladsko, ale pro odpory jedné dcery a knížete opavského Viléma i jiných měl stálé spory a půtky o panství to. Když p. Hynek Krušina zemřel (1454), syn jeho Vilém prodal Kladsko i Minstrbersko tehdejšímu správci král. Českého Jiřímu z Poděbrad za 23.400 kop gr. českých. Král Ladislav Pohrobek potvrdil prodej ten a připsal Jiříkovi k summě té několik tisíc kop grošů na opravu. Stav se králem Jiří Poděbradský rád a zhusta prodléval v Kladsku. Hned r. 1458 měl tam sjezd se slezskými svými přívrženci, r. 1463 s biskupy Joštem vratislavským a Tasem olomúckým, kteří hleděli uchlácholiti hněv, jímž král vzplál proti odbojné Vratislavi. Z Kladska král Jiří vydal r. 1466 mistrovský svůj manifest proti papeži připsaný králi Matiáši uherskému a téhož léta měl tam sjezd s knížaty slezskými. Když vypukla válka s Matiášem Korvínem, Kladští zůstali věrni Jiříkovi činíce ustavičné vpády do Slezska. Město Kladsko samo bylo proti Slezsku a Uhrům nepřemožitelná hradba moci a panování domu Poděbradského a říše České vůbec. Vojenská posádka pevnosti té pod hejtmanem Hanušem Wölfiem z Warnsdorfu zůstala i za dob nástupce Jiříkova Vladislava II. pravým bičem božím na všecky odbojníky moci české a zvláště na Slezáky, kteří ze strachu před ní šmahem podávali se k holdům peněžitým. Král Jiří byl povznesl význam Kladska: ve snaze získati potomkům svým, i kdyby trůn český přešel na cizí rod, celné místo v koruně České, vyžádal si na císaři Bedřichovi III. majestát (7. pros. 1462), kterým Kladsko povýšeno na hrabství a všem synům Jiříkovým propůjčeno právo psáti se hrabaty kladskými. Hrabství to spolu s vévodstvím Minstrberským král Jiří udělil synům svým Viktorinovi, Jindřichovi a Hynkovi (16. pros. 1465) jako pravé manství koruny České. Po smrti krále Jiřího r. 1472 synové jeho dělili se mezi sebou o dědictví; Kladsko i s Minstrberskem dostalo se Jindřichovi staršímu, jemuž král Vladislav II. udělil je v léno a potvrdil také stavům stará práva jejich, jmenovitě, že nesmí býti hrabství to odcizeno od koruny České. Knížeti Jindřichovi podařilo se brzy potom (1473) sprostiti Kladsko interdiktu papežského, do něhož upadlo pro věrnost svou ke králi Jiříkovi a jejž tím tíže neslo, čím horlivěji bylo oddáno víře katolické. Po Jindřichovi st. (1498) nastoupili v držení Kladska synové jeho Albrecht, Jiří a Karel. Ti pro veliké dluhy zůstalé po otci nuceni byli již r. 1501 prodati Kladsko rakouskému pánu Oldřichovi z Hardeka přes některý odpor stavů českých chtějících, aby Kladsko nebylo prodáváno nikomu, kdo by nebyl obyvatelem král. Českého. Pro odpor ten spravoval Kladsko po některý čas pan Petr z Rožmberka a teprve r. 1502 puštěno jest hrabství Kladsko jako léno pánovi z Hardeka, avšak již bez Broumovska, jehož byl se zmocnil r. 1472 i s městečkem Policí kníže Jindřich st. z Minstrberka. Za správy páně Oldřichovy z Hardeka řádili v Kladsku i v okolních zemích loupeživí rytíři měrou úžasnou (v Kladsku jmenovitě Zikmund z Kaufunku na Homoli a Kryštof z Neisewitz); k obhájení veřejné bezpečnosti konán r. 1512 v Kladsku všeobecný sněm zemí koruny České, na němž však, jak se zdá, vyvinul se pohříchu zárodek zhoubných bojů mezi jednotlivými stavy v král. Českém. R. 1513 sešli se v Kladsku toliko plnomocníci dvou zemí, Čech a Slezska, r. 1518 však zase generální sněm všech zemí koruny České k obnovení úmluv z r. 1512, a r. 1526 po bitvě u Mohače sjezd k úradě o volbě krále. Mezitím (1514) hr. Oldřich z Hardeka obdržel od krále právo raziti mince. R. 1525 hr. Oldřich postoupil Kladsko bratru svému Janovi, za něhož otevřenou branou vnikla do Kladska reformace jak Lutherova, tak Schwenkfeldova a později novokřtěnců. Jan z Hardeka r. 1534 prodal Kladsko králi Ferdinandovi I., ale že tento nemohl sehnati všecku summu kupní, zastavil již roku 1537 hrabství to za 83.464 kop gr. č. p. Janovi z Pernštejna; za správy jeho zašel leckterý starý klášter kladský, a reformace do země jen se hrnula. Synové Janovi po smrti otcově prodali všecko hrabství r. 1549 Arnoštovi Bavorskému, arcibiskupovi solnohradskému, který, když nepřijav svěcení a vzdav se arcibiskupství, r. 1556 trvale usídlil se v Kladsku, započal ve shodě s císařem Ferdinandem přísnou protireformaci katolickou. Zemřel v prosinci 1560. Dědice jeho Albrechta, vévodu bavorského a falckrabí rýnského, stavové čeští nechtěli připustiti k následnictví po strýci Arnoštovi, a císaři nezbylo leč vyplatiti Kladsko; k tomu pro nedostatek v pokladnici císařské došlo teprve za cís. Maxmiliána II. (1569), a poněvadž stavové kladští značnou summou přispěli k výplatě, vymohli si 11. ún. 1578 na císaři Rudolfovi II. majestát, že již nemají býti odcizeni od království Českého, přes to, že od r. 1571 trvaly mezi stavy českými a kladskými spory o obsílání sněmu českého i povolování berní, kterým tito vždy vzpírali se co nejhouževnatěji, chráníce si právo, že o berni má býti vyjednáváno s nimi doma prostředkem kommissařů královských. Zatím znova rozmáhali se v hrabství přívrženci učení Lutherova i Schwenkfeldova, přibývalo sporů náboženských, a podpalem jich nejmocnějším stala se přeměna augustiniánského proboštství v Kladsku, založeného kdysi od arcibiskupa Arnošta z Pardubic, v kollej jesuitskou. Ani majestát Rudolfův vydaný pro Kladsko 20. srpna 1609 neutišil myslí. V povstání proti císaři Matiášovi a Ferdinandovi II. stavové kladští svorni byli s českými, ba zachovali věrnost Bedřichovi Falckému i po bělohorské pohromě. Když nejprve stavové čeští, potom i slezští odvolali posádku svou z města Kladska, stavové kladští sami najali vojsko a obsadili město nejprve s pomocí Jana Jiřího knížete krňovského, potom se zástupem mladého hraběte Bernarda Thurna bránili se až do 26. říj. 1622, kdy město vzdali vojsku císařskému. Následovalo přísné trestání vzbouřencův, a současně arcikníže Karel, biskup vratislavský, jemuž cís. Ferdinand II. r. 1623 byl postoupil Kladsko, začal tuhou protireformaci. R. 1624 po smrti arciknížete Karla Kladsko spadlo zase na cís. Ferdinanda. V dalším průběhu války třicetileté zakusilo plnou měrou strastí všeho způsobu od vojsk jak švédských, tak i císařských. Po válce (1649) císař Ferdinand III. odevzdal Kladsko synu svému králi Ferdinandovi IV., po jehož předčasném skonu (1654) vrátilo se zase ke království Českému. V těžkých dobách války třicetileté i v následujících letech ponenáhlého oddechu byly vztahy Kladska k Čechám vedle okolností rozličny: tu stavové kladští odporují berním ukládaným a brání odhodlaně výsadu Přemyslovu, tu sami žádají v příčině berní za jednotu se stavy českými; tu císař poroučí s přísnými hrozbami Kladsku placení berní uložených sněmem českým a obsílání jeho, tu zase uznává starobylá privilegia hrabství a slibuje šetřiti jich. R. 1681 Kladsko jako Čechy bylo zachváceno nepokoji lidu poddaného. Za války, kterou pruský Bedřich II. překvapil Marii Terezii, Kladsko obsazeno bylo vojskem pruským, jemuž město Kladsko vzdalo se 9. ledna 1742, načež Bedřich dal si holdovati (20. února) od všech stavů hrabství Kladského; tvrz kladská, ve které ještě se držela posádka rakouská, vzdala se pro nedostatek potravin teprve 26. dub. 1742, načež smlouvou Berlínskou (28. čce 1742) Kladsko všecko postoupeno bylo Prusku s plnou svrchovaností. Sněm český dal k tomu svolení své 16. čce 1743. Od té doby Kladsko jen na kratičký čas vrátilo se ve starý svazek, z něhož bylo vyrváno. Bylo to ve válce sedmileté, když generál Laudon skvělým útokem dobyl města Kladska (26. čce 1760), ale mírem Hubertsburským hrabství s městem hlavním zase bylo přiřčeno Prusku (10. února 1763). Král pruský zavázal se, ač propustil v Kladsku svobodu náboženskou, ponechati náboženství katolické v državě, jakou na ten čas mělo, a zůstavil je pod arcibiskupstvím pražským; ústavu však proměnil úplně odstraniv úřad hejtmana zemského i sjezdy stavovské a privileje berní: Kladsko stalo se částí Slezska, provincie pruské. Za války zvané třešňové zřízen byl v Kladsko-ku opevněný tábor Prusů. R. 1807 Kladsko přestálo urputné boje s Francouzi a jihoněmeckými spojenci jejich; hlavní město bylo posléze obleženo a po prudkém útoku donuceno vzdáti se pod úmluvou (25. čna); ale prve než nadešel určený čas, kdy pevnost měla býti opuštěna, učiněn byl mír v Tilži, který Kladsko ponechal Prusku. Srv. A. Bach, Kirchengeschichte der Grafschaft Glatz (Vratislav, 1841); E. L. Wedekind, Geschichte der Gr. Glatz (Neurode, 1857); Kutzen, Die Gr. Glatz (Hlohov, 1873); Dr. Volkmer a Dr. Hohaus, Geschichtsquellen der Gr. Glatz (Bystřice od r. 1883); »Vierteljahrschrift für Gesch. und Heimatskunde der Gr. Glatz« (vyd. Scholz v Bystřici od r. 1881); J. Krejčí, Orlické hory a krajiny k nim přiléhající (»Osvětæ 1885, str. 193, 311, 499); Dr. Jar. Čelakovský, Výpisy z register kanceláře hrabat kladských (»Archiv český«, d. VIII., str. 364); C. Mätschke, Geschichte des Glatzer Landes (Vratislav, 1888). Koll.

Související hesla