Klapka


1. film pomůcka při natáčení zvukových filmových záběrů. Umožňuje vytvoření synchronizační značky na obrazovém a zvukovém páse;
2. letectví výsuvná nebo výkyvná plocha na křídle ke zvýšení aerodynamického vztlaku při vzletu a přistání;
3. technika záklopka – kruhová nebo oválná deska otočná na vřetenu kolem své osy; uzavírá průřez potrubí nebo otvoru. Viz též armatura.

Ottův slovník naučný: Klapka

Klapka ve strojnictví jest uzavírající přístroj v potrubí vodním, parním, plynovém a j. Klapky jsou jednodušší a lacinější než ventily, ale neuzavírají tak dobře. Na obrázku jest klapka bronzová, užívaná při pumpách ve studnách nebo kde voda chemicky by působila na klapky z jiného materiálu. Bronzová deska d, v půdoryse čtverhranná, otočná kol kloubu e, dosedá těsně na bronzové sedlo ab. Dosedací plochy jsou pečlivě zabroušeny, aby uzavírání bylo těsné. Na obrázku je klapka kožená z jednoduché nebo dvojnásobné vrstvy kůže n uložené mezi dvěma litinovými deskami mo spojenými šrouby nebo nýty. Kůže je prodloužena a k sedlu připevněna 2 šrouby p a podložkou zv. můstek. Klapka bývá čtverhranná a omezení zdvihu (největšího otevření) děje se žebrem r k víku nebo k sedlu přilitým. Výhoda klapek těchto jest jednoduchost v provedení, tiché, pružné uzavíráni. Užívá se jich pro studenou vodu, benzin, vzduch atd. a možno jich použiti i pro větší tlaky. Na obrázku znázorněna klapka gummová a, kde místo kůže užito gummy, kaučuku. Jest buď čtverhranná nebo kulatá. V posledním případě upevněna k sedlu šroubem uprostřed a pomocí traversy. Gummové desky a nejsou jako u klapek kožených mezi dvěma litinovými deskami; aby se neprohýbaly, jest otvor sedla b příčnými žebry rozdělen ve více menších otvorů. Sedla taková slují mřížová a bývají zvláště zasazena a šroubem d nebo klínem k potrubí upevněna. Dělají se litá; jen kde by litina nevzdorovala chemickému účinku vody, jsou bronzová. Omezení zdvihu děje se žebrem c přilitým k můstku. Gummové klapky hodí se pro studenou i teplou vodu nebo pro husté kapaliny. Jsou levnější než kožené, ale méně trvalé. Jsou-li otvory, které se mají klapkou uzavříti, veliké, dělá se místo jedné dvě nebo více klapek (klapky vícenásobné). Jsou dvojí, buď kulaté neb etážové. Kulaté vícenásobné klapky jsou na sedle kulatém. U etážových jsou jednotlivé klapky nad sebou uspořádány v jednotlivých patrech a dosedací plochy jejich jsou navzájem rovnoběžny a v takové výši, aby proudy sobě nevadily. Zdvih u klapek je takový, aby otvor, kterým tekutina pod klapku uniká, byl zrovna tak veliký, jako průřez, kterým ke klapce přitéká; obyčejně bývá 50° – 60°. klapka škrticí je kruhová deska, otočná kol svého průměru a pohybovaná ručně nebo transmissí; otvírá nebo přivírá otvor, kterým pára, voda a j. proudí, čili škrtí ji. -ož. Klapky (něm. Klappen, ital. chiavi, franc. clefs, angl. keys) jsou u dechových nástrojů přístroje, kterými hráč dle potřeby otevírá neb uzavírá dírky tónové, k jichž pokrytí nestačí mu prsty. Jsou to mechanismy tvaru i rozměru různého, buď většího nebo menšího dle toho, pokrývají-li dírky ležící dále nebo blíže u prstů hráčových. V užším smyslu zove se klapkou okožená čásť okrouhlá, bezprostředně na dírku přiléhající, kdežto čásť, na kterou působí prsty, sluje tlakadlo. Klapky jsou jednodílné nebo dvoudílné dle toho, jestliže jsouce smačknuty dírky otevírají neb uzavírají. Klapky jsou nyní zavedeny výhradně u nástrojů dřevěných. Ze žesťových nástrojů byl opatřen klapkami (8) klapkový roh (něm. Klappenhorn), vynalezený Kölbelem v Petrohradě r. 1700, laděný v C neb v B s rozsahem G – c2, a podobně ofiklejda a klapková trubka (něm. Klappentrompete), vynalezená Weidingerem ve Vídni r. 1801; avšak i u nich systém klapkový záhy ustoupil ventilovému.

Související hesla