Klarisky

, příslušnice římskokatolického ženského řádu z duchovního společenství františkánů. Řád založen v roce 1212 Klárou z Assisi z podnětu Františka z Assisi.

Ottův slovník naučný: Klarisky

Klarisky, duchovní sestry, jejichž zakladatelkyní jest sv. Klara Assiská, z rodu šlechtického, jež dojata zbožným životem sv. Františka v 18. roce věku svého s několika pannami odebrala se do kostela Porciunkuly, svlékla drahocenné roucho své a dne 18. bř. 1212 přijala z rukou sv. Františka oděv řeholní. Nejprve se ubytovala v klášteře benediktinek u sv. Pavla, pak v klášteře Sto Angelo di Panso, ale ještě t. r. založila u chrámu sv. Damiána nedaleko Assisi s několika družkami první panenský řád františkánský, který brzy rozšířiv se do sousedních zemí v Italii nazýván byl řádem chudobných paniček nebo dle kostela damiánek, ve Francii řádem klarisek. K rozkazu sv. Františka stala se Klara abatyší v klášteře svém, zbudovaném na základě úplné chudoby. Sestry žily dosud dle řehole sv. Františkem ústně dané. R. 1220 potvrdil papež Honorius III. řád klarisek a předepsal jim řeholi sv. Benedikta, na prosbu sv. Františka od kard. Ugolina upravenou. Řeholi tu, po svém návratu z Palestiny nepatrně ji změniv, dal sv. František klášteru Svatodamianskému r. 1224 v 12 kapitolách písemně. Sv. Klara vyprosila potvrzeni řehole pro všechny kláštery u papeže Řehoře IX., jenž ji chtěl zmírniti, ale k prosbě její od toho upustil. Innocenc IV. bullou z r. 1253 řeholi krátce před smrtí sv. Klary potvrdil. Poněvadž se sestry podřizovaly minoritskému generálu, sluly též menšími sestrami. Generál řádu františkánského sv. Bonaventura hleděl řeholi zmírniti, v čemž jej Urban IV. (1264) podporoval, načež františkánky této mírnější řehole nazývaly se urbankami a přísnější prvotní klariskami. Zakladatelku, jež zemřela 11. srp. 1253, prohlásil papež Alexander IV. již r. 1255 za svatou a dal uprostřed města Assisi na její poctu vystavěti klášter a kostel, ve kterém od r. 1260 tělo její odpočívá. – Odvětvi tohoto řádu kapucínky, r. 1538 v Neapoli povstalé, a poustevnice sv. Petra z Alkantary, založené od kard. Františka Barberina, jsou vlastně klarisky přísné observance. Ku konci XVI. st. měl řád v katolických zemích až 900 domů s 25.000 jeptiškami. Řád ten dosud prospívá zvláště v románských zemích. Jeptišky nosí hnědý šerkový šat s bílým pásem a zachovávají přísnou kázeň s klausurou při mlčelivosti; mimo nejvyšší svátky nepožívají masa, zachovávají přísnou chudobu, nemajíce statků pozemských. K žádosti blah. Anežky, dcery Přemysla Otakara I., poslala sv. Klara 5 panen svého řádu r. 1234 do Prahy, kde Anežka pro klarisky vystavěla »na Františkų klášter, načež sama se 7 pannami ze vzácných rodů českých 11. list. 1234 roucho sv. Klary přijala. Sestry řeholnice nejvíce národnosti české žily zde pode jménem chudých sester až do válek husitských. Poč. XIV. stol. vystavěl Plichta I. ze Žerotína na svém statku Týnci klášter klarisek a uvedl do něho jeptišky z kláštera pražského. V pondělí po N. Trojici r. 1420 vyhnali Husité klarisky z Prahy a pobrali v klášteře i v kostele, kde co nalezli. Jeptišky nalezly útulek u svých sester v Panenském Týnci, avšak ani tento klášter neušel zkáze v bouřích husitských, byl však od Žerotínů zase obnoven a r. 1443 bohatě obdarován. Klarisky v Týnci pokoušely se během XVI. stol., by jim klášter pražský byl navrácen, což se r. 1627 také podařilo. Hmotné jejich poměry byly v XVIII. st. zhotovováním oblíbeného léku, »kapek sv. Anežky«, dosti příznivy; náleželo jim panství Pan. Týnec a měly pravomocnost nad domy na klášterním území na Františku. Slynuly oproti chudině pražské dobročinností. Starobylý klášter zrušen dvorním rozkazem cís. Josefa II. 26. čna 1782. Ksl.

Související hesla