Klatovy

, okresní město v jihozápadních Čechách v podhůří Šumavy; 23 100 obyvatel (1999). Průmysl strojírenský, stavebních hmot, dřevozpracující, textilní, oděvní, kožedělný, polygrafický, potravinářský. Dopravní křižovatka. Turistické východiště na Šumavu. – Klatovy založeny ve 2. polovině 13. stol. jako královské město. Gotické opevnění ze 14. a 15. stol., středověké a barokní domy, renesanční radnice (1557–59) s Černou věží (1547–57), barokní jezuitský kostel (1655–75) s katakombami, Bílá věž (1581), barokní lékárna. Muzea.

Ottův slovník naučný: Klatovy

Klatovy, býv. kraj. město v Čechách na Šumavě na Drnovém potoce, při stanici St. dr. Plzeň-Eisenštein a Horažďovice-Domažlice, 398 m n. m., má 761 d., 12.516 ob. č., 248 n. (1898). Jsou sídlem okr. hejtmanství a soudu, vrchn. kommissař. finanční stráže, četn. velitelství, pošt., telegr. a telefon. úřadu, velitelství štábu a doplňovacího kadru 10. pluku dragonů (Lichtenstein) a praporu zemské obrany a vikariátu diécése budějovické. Kostelní budovy: děk. chrám Narození P. Marie (r. 1000 prý založ.) ve slohu gotickém s krásným obrazem sv. Josefa a cínovou křtitelnicí, jesuitský kostel Neposkvr. Poč. P. Marie (zal. 1656) s obrazem »Ježíš v chrámě vyučující«, do r. 1773 jesuitská kollej, nyní kasárny pro jízdu, gymn. kostel sv. Aloisia, někdy klášterní kostel sv. Vavřince řádu dominikánského, r. 1158 založ. a 1787 zrušeného, jehož čásť r. 1853 upravena na gymn. kapli sv. Josefa a ostatek přeměněn v skladiště, na Pražském předměstí hřbitovní kostel sv. Jakuba a »na Chaloupkách« kaple P. Marie (od r. 1685) se špitálem, na říšském předměstí kaple sv. Rocha (z r. 1728) se špitálem pro 8 chudých, na blízkém vrchu »zv. Hůrce« kostel sv. Martina se hřbitovem, na »Křesťanském vrškų kaple Umučení Páně, při klášteře chudých škol. sester (N. D.) kaple sv. Václava, dále radnice s prostrannou zasedací síní a »Černou věží« (r. 1552-55 vyst.), v níž chovala se dříve městská práva z r. 1462 a čes. pergam. kancionál s drobnomalbami zhotovenými (1560) od Jana Táborského z Klokotské hory, nyní v městském museu v býv. budově gymnasijní, na věži staročeské hodiny s celým orlojem, jediné vedle pražských a německobrodských v Čechách, a zvon 99 centů těžký, měst. a veř. nemocnice, nové vzorné kasárny pro jízdu s nemocnicí a jízdárnou. Vedle obec. a měšť. škol pro chl. a dívky jest zde dívčí ústav v klášteře škol. sester, průmysl. pokrač. a rolnická škola s kursem podkovářským, st. reálné gymnasium s nižší reálkou, měst. museum, sirotčinec, 3 chudobince a j. Z průmysl. závodů uvádíme slevárnu kovů, továrny na hospod. stroje, zboží měděné, sklářské potřeby, kovové kapsle, 6 cihelen, 2 továrny na usně a kůže, staveb. truhlářství, par. pilu, sirkárnu, 7 továren na bílé prádlo (na 1000 děl.), výrobu perleť. a nitěných knoflíků, továrnu na ložní přikrývky a vatu, městskou plynárnu, jatky, 2 knihtiskárny, továrnu na kávové nahrážky, sušárny chmele, 7 mlýnů, 3 pivovary, 4 výrobny líh. nápojů, octárnu, měst. spořitelnu, hospodářskou a úvěrní obč. záložnu. Na blízku nalézají se žulové a břidlicové lomy. Klatovy jsou nejstarším střediskem odvětví průmyslu pro šití bílého prádla v Čechách, vedle toho hojně zastoupeno po domácku zámečnictví, truhlářství a obuvnictví. Druhdy kvetoucí soukenictví zaniklo. Kolem města daří se »klatovský chmel« a v městě samém jest známé pěstování »klatovských karafiátů«. U města lázně »na Klatovce«. K městu náležejí předměstí Pražské, Říšské a Vídeňské a osady Beňovy, Widrkum, Lažánky a Pihovice. – Znak města Klatov skládá se ze dvou štítů, z nichž pravý obsahuje v červeném poli stříbrnou městskou zeď s cimbuřím, za kterou se zvedá věž čtyrhranná se stříbrnou střechou sedlovou a dvěma korouhvičkami; levý štít jest modrý, rozdělen třemi příčnými břevny stříbrně a červeně šachovanými; nad tím jsou dva meče jilci k sobě dole přiléhající a nahoře od sebe se rozbíhající, v pravo od nich nalézá se zlaté písmeno W, uprostřed K a vzadu C, což znamená: »Woldřich Kníže České«. – Okresní soud klatovský zaujímá 414,94 km2 s 5293 d., 39.858 ob. č., 1125 n., 3 j.; z 41.070 přít. ob. je 40.185 kat., 20 evang., 864 židů, 2 j.; z těch 19.912 muž., 21.158 žen. – Okr. hejtmanství obsahuje okr. soudy Klatovy, Nýrsko a Planice a má 823,86 km2, 9647 d., 56,944 ob. č., 13.102 n., 4 jiné národnosti (1890). Dějiny. Klatovy (pův. Klatová, Klatové?), napřed nevelké místo, které držel Soběhrd (1235 – 57, r. 1240 ze Šlovic a r. 1253 již z Klatov). Od některého z jemu příbuzných (Drslavců) založen tu klášter kazatelský. Král Přemysl buď Klatovy vytrživ aneb jinak vyvadiv učinil je městem hrazeným, dal mu svobody a připojil vesnice. R. 1288 založen také na předměstí špitál křižovníků s červ. hvězdou. Asi od těch dob byl tu také král. menší úřad krajský (cúda). Král Jan obdařil Klatovy r. 1337, Karel IV. učinil jim (1348) slevení na platech, udělil (1351) popravu v kraji a r. 1378 výroční trh. R. 1353 zastaveny Klatovy Albrechtovi, kníž. bavorskému a falckrabí na Rýně. Když král Václav IV. r. 1370 dceru jeho Johanku za manž. pojal, vyvaděny Klatovy a zanechány králové ve věnné zástavě; r. 1387 zase ujaty od podkomořího. Týž král obdařil Klatovy (1388) clem na opravu hradeb, učinil jim r. 1396 úlevu v platech a r. 1402 zase clo daroval. Na poč. XV. st. zastaveny Klatovy Arnoštovi kníž. bavorskému, ale zase vyvazeny. R.1419 oblíbili si Klatovští učení Husovo, zbořili klášter a kommendu křižovníků se špitálem a přidali se potom k bratrstvu Táborskému. Královští učinili proto útok na Klatovy, ale nedobyli jich. R. 1424 byl tu sjezd kněží z bratrstva. R. 1434 bojovali Klatovští s bratrstvem u Lipan, avšak r. 1443 se z něho vytrhli. R. 1464 čásť města vyhořela. R. 1464 dobyli Klatovští slavného vítězství nad Bavory u Nýrska. Na počátku XVI. st. snášeli mnoho od okolních zemanů; proto (1520) vytáhli k obléhání Janovic. Asi tehda mnoho domů vyhořelo. Súčastnivše se r. 1547 odporu stavovského, Klatovští pokutováni na statcích, z nichž jim jen čásť navrácena (1549). V XVI. a XVII. stol. strádalo město požáry. V r. 1548-1555 postavena krásná Černá věž, která r. 1583 obnovena. R. 1620 dobyty Klatovy od císařských a podruhé jim pro účastenství ve vzpouře statky zabrány; něco jich prodáno, ostatek však (1629) navrácen pro velké dluhy a spoustu města, jehož polovice byla opuštěna. Obec pak soužena jsouc vojáky zase čásť statkův na uplacení dluhů prodala. V těch dobách obnoven starý klášter a r. 1636 dáno povolení jesuitům, aby si založili kollej v Klatovech; štědrostí pp. z Martinic umožněno jim tu po r. 1651 postaviti kostel Poč. P. M. Švédové město velmi trápili; r. 1641 je vydrancovali a mnoho sousedů zbili, r. 1645 po druhé město vybrali a konečně (1648) Königsmark poslední groš na sousedech vydřel. R. 1751 staly se Klatovy sídlem nově zřízeného kraj. úřadu pro jižní polovici kraje plzeňského. R. 1758 vyhořelo město, r. 1783 uhodil hrom do kostela sv. Vojtěcha, který pak i s kostelíkem sv. Jakuba zbořen. R. 1786 zrušen klášter dominik., v jehož konventu umístěno gymnasium r. 1812 založené. R. 1810 zuřil v městě tak zhoubný oheň, že se i po letech jeho následky cítily. R. 1849 zrušen krajský úřad a r. 1850 zřízeny nynější c. k. úřady. V Klatovech se narodili: Vavřinec z Klatov, malíř miniatur v missálu arcib. Zbyňka Zajíce z Hasenburka (1409); Martin Klatovský; Ondřej Klatovský z Dalmanhorstu; Pavel Kristian z Koldína, slovutný právník (* 1530, † 1589); Šimon Ennius z Fönixfeldu, básník latinský (XVI. stol.); Matěj Pecka, malíř, psal kancionál Klatovský (1560); Jakub Strabo, spis. († 1582); Vít Falckrabě, spis. (poč. XVII. st.); Samuel Georgillus, spis. (XVI. st.); Leb Jan, spis. (poč. XVII. st.); Jan Lykaon, spis. (XVII. st.); Lokastelli Jos. Bart., spis. († 1800); Sexstetter Jiljí, spis. (* 1773, † 1810); Morávek Vikt., spis. (XVII. st.); Augustin Václ. Kramerius, spis. (* 1759); Karel Slav. Amerling, spis. (* 1807); Karel B. Storch, spis. (* 1812); Jan Krejčí, spis. (* 1825). – Srv. Prášek, Děje Klatov. Sčk. Dodatky Mají 713 d., 11. 648 obyv. čes., 469 něm., 7 j. národ. (1900); reálné a vyšší gymnasium mění se v 8třídní reálné.

Související hesla