Kliment Ochridský

, bulharský misionář a spisovatel. S Cyrilem a Metodějem přišel do Velkomoravské říše a po vyhnání Metodějových žáků pověřen misijní činností v Makedonii. Působil v Ohridu (zde snad nahradil starší hlaholici cyrilicí), kde spolu s Naumem (asi 830 – 910) vytvořil středisko slovanské kultury (založil klášter, dva chrámy a literární školu). Bulharským chánem Borisem I. ustanoven biskupem. Pravděpodobně autor životopisů Cyrila a Metoděje, četných pochvalných slov a poučení. Ukázky v antologii Zlatý věk bulharského písemnictví.

Ottův slovník naučný: Kliment Ochridský

Kliment: Kliment, biskup velický († 17. čce 916), byl dle Boďanského rodem Bulhar, dle Jirečka a j. pocházel z Pannonie. Nejstarší legenda, vydaná v Moskopoli (1741), pak od Pamperea (Vídeň, 1802) a od Miklosiće (Vita S. Clementis, t., 1847). praví o něm, že připojil se v mladých letech s Naumem, Savou, Angelarem a Gorazdem k prvoučitelům slovanským a účastnil se jejich boholibých prací na Moravě a v Pannonii (862 – 885). Po smrti Methodově prchl před pronásledováním kněží Vichingových s Naumem a Angelarem přes Bělehrad do Bulharska, kde byl od vladaře Boritakana vlídně přijat a poslán k caru Borisovi, jejž vyučoval ve víře křesťanské. Boris, přijav kol r. 864 křest a jméno Michail, poslal Klimenta do krajin v nynější Albanii a Macedonii a vykázal mu sídla v Devoli, Ochrídě a Glavnici, načež Kliment záhy shromáždil kolem sebe asi 3500 učenníků a založil v Ochridě klášter a dva chrámy, z nichž jeden později stal se biskupským. Nástupce Borisův Symeon zahrnoval Klimenta svojí přízní a povýšil jej za biskupa velického, v kteréžto hodnosti Kliment zemřel. Pochován jest v Ochridě, kde dosud chovají se jeho ostatky s cyrillským nápisem a starobylou sochou dřevěnou. V. I. Grigorovič nalezl zde vedle jiných památek na jeho činnost též dva řecké životopisy jeho, z nichž kratší uveřejnil též v »Musejníkų (Svědectví o slovanských apoštolích v Ochridě, 1847). V této kratší legendě nalézá se zmínka o Klimentově opravě azbuky sv. Cyrilla, ale o dosahu opravy té mínění dosud se rozchází (srv. Hlaholice str. 332). Šafařík připisoval mu vynalezení kyrillice (Ueber den Ursprung und die Heimath des Glagolitismus) a mínění toho přidržovali se Miklosić a Rački (srv. též Boďanskij, O vremeni proischožděnija slavjanskich pismen, Moskva, 1855). Vedle toho připisují se mu četné práce přeložené i původní, jako chvalořeči na svátky celého roku, jmenovitě ke cti Spasitelově, sv. proroků, apoštolů, mučenníků a j. sv. otců, dále životy a obcování vznešených otců a čásť trioda, která se zpívá od Nové neděle do Letnic, zvaná Pentikostář a dohotovená krátce před smrtí Klimentovou. Stopy této literární činnosti jeho objeveny poměrně dosti pozdě, snad proto, že často býval zaměňován s papežem Klimem. Některé jeho spisy registrovali Kalajdovič a Strojev, později M. Boďanskij nalezl stopy jeho působení a Šafařík vyslovil domněnku, že v Rusku nalézají se práce Klimentovy, což skvěle potvrzeno nálezem V. M. Undolského r. 1844. Rukopisy Undolským nalezené vydány teprve po jeho smrti s názvem » Kliment jepiskop Slověnskij« (Mosk., 1895, s předmluvou P. A. Lavrova). Otištěno zde 12 poučení Klimentových, mezi nimi pochvala papeži Klimentu a sv. Kyrillovi. Jiná jeho poučení vydal Srezněvskij, Popov, Sčepkin a j. Připisují se mu též větší, tak řečené pannonské, životopisy slovanských věrozvěstů, proti čemuž vystoupil zejména A. D. Voronov.

Související hesla