Kněz

, v některých náboženstvích osoba zajišťující spojení mezi duchovním světem a pozemskou oblastí; osoba zmocněná k zvláštním úkonům v kontextu ritu dané náboženské společnosti. Charakteristickými úkony jsou oběť a žehnání. Starozákonní kněží obstarávali kult v jeruzalémském chrámu. V křesťanství je kněz v plném smyslu Ježíš Kristus. Jeho kněžské poslání se přenáší na církev (všeobecné kněžství) a v ní na biskupy a presbytery (služebné kněžství).

Ottův slovník naučný: Kněz

Kněz (rusky knjaz, jihosl. knez) znamená vlastně tolik co přední osoba, pán, vládce, panovník, kníže. A tak i přední osoba, jež jménem nějaké obce a za ni náboženské obřady koná, což jindy hlavám obcí (rodin) příslušelo, jest knězem. Kněze či obětníky má každé náboženství, jelikož každé náboženství má jisté vnější úkony, jimiž úctu k božství projevuje, za kterýmžto účelem ustanovovány jsou určité osoby, by jménem ostatních vykonávaly bohoslužebné úkony. Tpch.

Související hesla