Kolonát

, drobný nájem velkostatkářské půdy kolónům (chudým rolníkům a bezzemkům).

Ottův slovník naučný: Kolonát

Kolonát (lat. colonatus) znamená v řím. právu původně pacht pozemků; pachtýřovi říkalo se colonus. V pozdějších dobách císařských označuje se však výrazem colonatus zvláštní právní ústav, který spočíval v tom, že koloni nebyli již pouhými svobodnými pachtýři, nýbrž lidmi připoutanými k půdě, kterou vzdělávali a za jejíž užívání zavázáni byli vůči pánovi (vlastníku) pozemku k jistým povinnostem. Každý kolon měl neustále jeden a týž kus půdy, který přecházel dědičně na jeho děti. Zciziti tuto půdu a vůbec jakkoli jí v neprospěch pánův disponovati nebylo kolonovi dovoleno. Povinnosti kolonovy k pánovi, jež se nazývaly colonitium, colonaticum, nebývaly všude stejné, nýbrž určovány byly na každém statku zvláštním obyčejem, consuetudo praedii. Spočívaly dílem v penězích, dílem v naturáliích, dílem v osobních službách. Vzhledem k povinnostem těmto nazýval se colonus též tributarius, homo tributalis. Ústav kolonátu není v literatuře ještě náležitě osvětlen. Mnohé otázky nebyly ještě vůbec spolehlivě rozřešeny. Dosud aspoň panují různá mínění o tom, jaké byly příčiny původu kolonátu, kde a kdy vznikl tento ústav, vyvinul-li se právním obyčejem či ustanovením zákonodárným atd. Fustel de Coulange má za to, že základem kolonátu jest právní obyčej. Kolonát vznikl sám sebou a vláda počala ústav ten upravovati, když již dávno existoval. Za Konstantina Velikého byl kolonát ústavem již sevšeobecnělým. Zdá se, že vznikl z otroctví. Lidem propuštěným z otroctví dávány byly asi od pánů pozemky k dědičnému užívání, a jakožto ekvivalent požadovány byly různé dávky a služby. Později asi po způsobu propuštěnců vstupovali v podobný poměr lidé svobodní. Řady kolonů rozmnožovány byly také osobami zajatých barbarů, kteří usazováni byli na půdě fisku nebo soukromých vlastníků nemovitostí. V pozdějších dobách zapisováni byli kolonové ve zvláštní daňové seznamy. Byliť pánové jejich zavázáni platiti státu z každého kolona jistou osobní daň (daň z hlavy). – Kolonát udržel se také v Gallii, v Bavorsku a ve Švábsku ještě ve francké době. – Ve středověku nabylo slovo kolonát poněkud odchylného významu. Zahrnovalyť se výrazem tím nejrůznější právní poměry vyplývající z dědičného užívání cizích pozemků se strany sedláků. – Srv. Savigny, Über den römischen Colonat (»Vermischte Schrifte◁, sv. II., 1850); Zumpt, Über die Entstehung und histor. Entwicklung des Col. (»Rhein. Mus.«,1843,III.); Fustel de Coulanges, Recherches sur quelques problémes d'histoire (Paříž, 1885); Pelham, The Imperial Domains and the Colonate (Londýn, 1890). -dlc.

Související hesla