Kolumbus Kryštof

, italský mořeplavec; objevitel Ameriky. Původně námořník a faktor významného bankovního domu v Janově. S portugalskou a zejm. španělskou pomocí uskutečnil plán, který vypracoval při studiu map: obeplout Zemi západním směrem. Cílem Kolumbovy výpravy bylo nalezení západní cesty do Indie. Podporován zejm. Isabelou I. Kastilskou, která ho jmenovala admirálem a místokrálem všech nově objevených zemí. 3. 8. 1492 vyplul s karakami Santa Maria, Niña a Pinta z Cádizu a 12. 10. 1492 přistál u ostrova San Salvador (Guanahaní, Watling) na Bahamách (objevení Ameriky), poté dosáhl pobřeží Kuby, Haiti a dalších ostrovů. Při výpravě v letech 1493 – 96 přistál na pobřeží Portorika, Malých Antil a Jamajky, při třetí výpravě v letech 1498 – 1500 na pobřeží Trinidadu a u ústí Orinoka, při čtvrté výpravě v letech 1502 – 04 na pobřeží Hondurasu, Nikaraguy, Kostariky a Panamy. Vzhledem k mylnému předpokladu, že se dostal na pobřeží Indie, nazval zdejší domorodce Indios (Indové); odtud dnešní název Indiáni. Jako správce nových území se příliš neosvědčil. Po smrti Isabely I. Kastilské se marně dovolával svých smluvně zaručených práv a nároků; zemřel v zapomenutí.

Ottův slovník naučný: Kolumbus Kryštof

Kolumbus viz Columbus.

Columbus Krištof, ital., Cristoforo Colombo, špan., jak Columbussám se psával, Cristóval Colón, objevitel Ameriky (* 1446 dle nejnov. badání Rugova, 1436 dle současného dějepisce francouz., 1456 dle Peschla – † 1506 ve Valladolidě). Pocházel z Janova, ačkoli ještě jiných 9 měst se hlásí o čest býti rodištěm Columbusbovým, a byl synem soukenníka Domenika Colomba. Záhy oddal se námořnictví. navštívil Orient i řecké ostrovy, Túnis a Anglii, odkudž r. 1477 pronikl Atlantským okeánem na sev.-záp. skoro k Islandu, a zaslechl snad již tehdy zprávy o končinách objevených na poč. XI. stol. od Normannů z Gronska. Usadiv se brzo potom v Lisaboně a oženiv se tam s Donou Felipou MunizPerestrellovou, žil některý čas na ostrově Porto-Santo, podnikl v l. 1482 – 84 cestu k pobřeží hornoguinejskému a trávil ostatní čas pilným studiem cestopisů, zejména Marka Pola, Jana Mandevilly i Odorika z Pordenone a námořních map. Rozmanité zprávy plavců, kteří pronikli za ostrovy Azorské do Atlantského okeánu, přinášeli temné zvěsti o velké zemi na záp. a vypravovali o mrtvolách neznámého plemene, cizích stromech a p., přihnaných proudem mořským od záp. ke břehům Azorských ostrovů, potom udaje italských cestovatelů po Asii, jež daleko sáhaly za hranici, udávanou za nejkrajnější mez pevniny na vých., vzbudily v Columbovi mínění, že Asie dosahuje mnohem dále na vých. k záp pobřeží Evropy, tak že plavbou na západ snáze bylo by dostihnouti Indie, než cestou kolem Afriky. K témuž úsudku dospěl již před ním florencký astronom Toscanelli, jenž r. 1474 předložil portug. králi Alfonsovi V. námořní mapu, sestrojenou na základě svých studií, a vyzýval ho, aby cesty do Indie obrátil směrem záp., a Columbusvešed ve styk s Tosca. nellim i jsa od něho povzbuzován, nabídl se králi Janu II. k řízení podobné výpravy. Avšak kommisse, jíž návrh tento r. 1484 k posouzení byl předložen, jej zamítla, načež Columbuspotají opustil Portugalsko a odebral se do Kastilie. Doporučen byv od vévody Mediny-Sidonie královně Isabelle, vstoupil r. 1486 do služeb koruny, ale válka s Maury zdržovala vyřízení jeho záležitosti, tak že zoufaje už nad zdarem svých záměrů ve Španělsku, chtěl se obrátiti do Francie, kdežto bratr jeho Bartolomé marně se pokoušel získati podniku jeho příznivců v Anglii. Teprve když královnin zpovědník Juan Perez de Marchena, přiměv C. -ba na krátký čas k trpělivosti, doporučil ho r. 1491 opět velmi důtklivě královně a brzo na to r. 1492 skončena válka s Maury, vzaty návrhy jeho opravdově v úvahu. Po některém váhání Isabelly, kterou zarážely nemírné požadavky Columbovy, podepsána 17. dub. 1792 na přímluvu aragonského kancléře Luiza de Sant Angel smlouva v Santa Fé, kterou Columbuspovýšen do dědičného stavu šlechtického s titulem »Do◁, obdržel dědičně hodnost admirála i místokrále v objevených zemích s právem, navrhovati si podřízené úředníky, a nabyl práva na desetinu všech příjmů korunních i osminu z výtěžku obchodních monopolů. Poněvadž pak korunní pokladna byla prázdna a královna si musila potřebný obnos vypůjčiti, byla výprava Columbova dosti skrovná, skládajíc se pouze ze tří menších lodí (Santa Maria, Pinta a Nińa); jedné velel Columbussám, druhým dvěma Martin Alonso a Vicente Yanez Pinzonové, jejichž rodina jevila veliké účastenství na chystané výpravě a nešetřila hmotné podpory. Dne 3. srp. 1492 vyplul Columbusz přístavu Paloského, zaměřil nejprve k ostrovům Kanárským a po čtyřnedělním prodlení vydal se 6. září z Gomery na šíré moře; vítr byl sice plavbě přízniv, avšak mužstvo, nespatřivši po 34 dny leč moře a oblohu, jevilo již úzkost a nechuť ke plavbě, nicméně nikdy nepomýšlelo na vzpouru, jak pozdější zprávy uvádějí. Konečně 12. října přistal Columbusu ostrova, zvaného od domorodců Guanahani, jejž přezval San Salvador a zabral pro království Kastilské; byl to nynější Watlings Island v souostr. Bahamském (a nikoli Cat Island anebo Mariguana, jak někteří badatelé soudí, admirál však byl pevně přesvědčen, že se nachází u břehů indických Také ostatní země, objevené na další plavbě, pojaty vesměs pod panství kastilské; 27. října objeven sev břeh Kuby a zatím, co Martin Alonso Pinzon s lodí Pintou vydal se hledat zlatonosného ostrova Babeque (Babueca), přistal Columbus6. pros. u ostrova Haiti, jejž nazval Espańola, ale pozbyl tu na písčině lodi své. Povzbuzen výnosným směnným obchodem s domorodci, kteří se k cizincům chovali velmi přátelsky, založil na ostrově opevněnou osadu Navidad, v níž zůstavil 43 muže, dal se potom na zpáteční cestu, setkal se 6 led. 1493 s Pintou, kteráž na ostrově Babeque zlata nenalezla, přistal 4. bř. u Rastella v Portugalsku a po krátkém pobytu u krále Jana II. v Lisaboně veplul 15. bř. do přístavu Paloského. Cesta jeho ke dvoru královskému, jenž právě dlel v Barceloně, byla v pravdě triumfalní, Ferdinand, Isabella, šlechta i lid zahrnovali jej poctami, podmínky smlouvy, uzavřené v Santa Fé opět potvrzeny a s největší horlivostí konány přípravy k nové výpravě, jež na 17 lodích měla 1500 vojáků, umělců, řemeslníků i pod. a opatřena byla hojností evropských plodin i zvířat. C. , jenž obdržel rozsáhlá plnomocenství jako místokrál, vyplul 25. září 1493 z Cádizu, objevil 2. listop. ostrov Dominiku, 4. listop. Guadeloupe a jiné menší výspy, 15. listop. Puerto-Rico a přibyl odtud 28. listop. k Haiti, kdež shledal Navidad v rozvalinách a posádku od domorodců pobitou. Založil tedy na sev. pobřeží ostrova město Isabellu, podnikal výpravy do krajiny Cibaa, bohaté zlatem, zal. tam r. 1494 osadu Santo Tomas a odeslav čásť loďstva do Španěl, vydal se 24. dub. opět na výzkumnou cestu, objevil 5. kv. Jamaiku (Santiago), plavil se podél již. pobřeží Kuby, kdež zaslechnuv od domorodců jméno Magon soudil z toho, že se nachází u břehů čínské prov. Manji. Ve vnitřní správě zabraných zemí dopouštěl se Columbusmnohých chyb. Chtěje na radu svého bratra Bartolomea, který záhy u něho dosáhl velikého vlivu, vládnouti více vojensky než občansky, popudil proti sobě krutostí svou nejen domorodce, nýbrž i Španěly; Indiáni byli tak řka soustavně vyhlazováni, ubijeni v celých zástupech a to nejen zbraní, nýbrž hubeni smečkami psů, k honbám na ně vycvičených, a nuceni k ohromným dávkám ve zlatě a bavlně. Poměry tyto byly vítanou příležitostí nepřátelům jeho ve Španělsku k různým žalobám i úskokům a Columbuslíčen za muže panovačného a ziskuchtivého, jenž z lakoty zatajuje výnos nových kolonií, zamýšlí odpadnouti od Kastilie atd.; zejména P. Bernardo Boil, ustanovený za apoštolského vikáře pro Ameriku, a plukovník Margarit, kteří oba Columba provázeli, ale záhy navrátili se do Španěl, osočovali správu jeho u koruny, tak že r. 1495 vyslán Juan Aguado do Záp. Indie, aby nesprávnosti tamější vyšetřil a proti nim zakročil. Avšak Columbus, jenž chováním Aguadovým byl uražen, odepřel mu všeliké vysvětlení a poslav ho do vlasti, spěchal též do Španělska, aby podezření královny vyvrátil. Zůstaviv bratra svého Bartolomea v Isabelle za náměstka přibyl 11. čna 1496 do Cádizu a ospravedlnil se rychle ze všeho nařčení, tak že mu r. 1497 na novo potvrzeny výsady, bratr jeho uznán za náměstka (adelantado) a výzkumné výpravy soukromých osob zakázány, neboť Columbuspokládal objevené země za svou kořist. Poněvadž pak kolonisační výlohy byly veliké a předseda indické rady, biskup Fonseca, nemaje v pokladně peněz protahoval přípravy k dalším podnikům, chopila se koruna k radě Columbově prostředku strašlivého: všem trestancům, kteří nebyli odsouzeni pro velezrádu, penězokaz nebo kacířství, byl trest úplně nebo částečně prominut, jestli že se zavázali, sloužiti některý čas v Záp. Indii, a záhy hrnuli se ze žalářů i z galejí zločinci na loďstvo Columbovo tak že tentokráte skutečně nejhorší vyvrhel Španělska odvážen ke kolonisaci Ameriky. Vyplul tedy 30. kv. 1498 ze San Lucaru, odeslal od Ferra 3 lodi nejkratší cestou na Haiti, s ostatními pak zaměřil k rovníku, objevil 1. srp. Trinidad i čásť pevniny jihoamer., kterou však pokládal za ostrov a nazval Isla Santa, dostihl potom 4. srp. již. pobřeží poloostrova Parie a dospíval na další plavbě k mínění, že země po levé straně jest pevninou, avšak pro nedostatek peněz a chatrný stav lodí musil se vrátiti na Haiti, kdež mezitím bratr jeho Bartolomé byl na řece Oçamě založil město Santo Domingo. Na ostrově shledal Columbusúplnou anarchii, neboť vrchní soudce Roldan povstav proti místokrálovu náměstku, potloukal se se zástupem svých stoupenců ve vnitrozemí a týral i olupoval domorodce, kteří zase bělochům stejnou měrou spláceli, tak že vraždy a zločiny byly zjevem zcela obyčejným. Místokrál snažil se úsilně zjednati pokoj a pořádek, avšak dal se svésti k nevčasné povolnosti naproti odbojníkům, tak že mu tito konečně přímo vypověděli poslušnost a poslali naň stížnost do Španělska; Columbusmísto co by byl odpor jejich rázem rozdrtil, vyjednával s nimi a uzavřel konečně r. 1499 ponižující smlouvu v Açui, kterou Roldan opět dosazen ve svůj úřad, a většina družiny jeho obdržela pozemky s indiánskými nevolníky (repartimientos). Tím způsobem vznikla hnusná soustava lenní, neboť dobrodruzi tito chtějíce rychle zbohatnouti, odírali nestoudně domorodce, kdežto úřadové i soudové stížnostem jejich vyhověti buď nemohli neb nechtěli. Mezitím přičiňovali se nepřátelé Columbovi ve Španělsku, hlavně biskup Fonseca ze všech sil, aby jej u koruny osočili, ukazovali na obchod s otroky, který provozován na špan. trzích a jejž královna Isabella pokládala za hrubou urážku, a dosáhli toho konečně, že r. 1499 vyslán Francisco de Bobadilla s mocí tak řka diktátorskou do Ameriky, Columbovi pak a jeho bratřím nařízeno, aby veškery tvrze, lodi i zásoby válečné vydali novému plnomocníku královskému. Bobadilla, muž surový a bezohledný, zabavil hned po svém příchodu do Santa Dominga r. 1500 veškeren majetek C. -bův a dal admirála i bratry jeho Bartolomea a Diega na výpovědi nepřátel jejich zatknouti a v okovech dopraviti do Evropy. Avšak obecná nevole nad takovýmto nakládáním nezůstala bez účinku na korunu, a Columbushned po příchodu svém do Cádizu 20. list. 1500 jest propuštěn na svobodu. Když pak se dostavil do Granady ke dvoru, popírali král i královna, že by Bobadilla byl měl ke svému jednání plnomocenství, a zajistili admirálu opět výsady jeho, avšak z obavy, že by bezprostřední uvedení Columba v dřívější jeho hodnosti mohlo vzbuditi v Záp. Indii povstání, ustanoven od nich za místodržitele Don Fray Nicolas de Ovando, kterýž r. 1502 do Ameriky se odebral. Avšak Columbus, kterýž ve Španělsku žil dosti nuzně a závistivě sledoval výnosné objevy soukromé, najal si 4 lodi a vydal se 9. kv. 1502 na čtvrtou cestu, jsa pevně přesvědčen, že Kuba jest jen nejvýchod výběžkem pevniny asijské a že sev. od poloostrova Parie nalezne průchod z okeánu Atlantského do Indického. Poněvadž mu Ovando podlé rozkazu královského zakázal veplouti do přístavu u Santa Dominga, pokračoval v plavbě na záp.. objevil 30. čce ostrov Isla de Pinos i pobřeží honduraské, nemaje tušení, že se nachází na blízku bohatého Mexika, nalezl potom ostr. Isla la Huerta, souostr. Chiriquiské, Cubigu, a přistal 6. led. 1503 při ústí řeky Belemu v končinách veragujských, avšak bouřemi mořskými a nepřátelstvím domorodců donucen odtud k odchodu. Stíhán jsa bez přestání nehodami, zahnán jest bouří k sev. pobřeží Jamaiky, kdež za hrozných svízelů strávil celý rok; mužstvo se bouřilo, nepřátelství domorodců bylo zažehnáno pouze strachem ze zatmění slunce, které jim Columbuspředpověděl a jež v určitou dobu nastalo, a místodržitel Ovando, který se v Americe zvrhl v bezohledného despotu, odkládal den ze dne pomocnou výpravu, za niž byl požádán. Za takových poměrů opustil Columbus28. čna 1504 Jamaiku a přibyl 13. srp. do Santa Dominga, avšak seznav stav věcí na ostrově Haiti, vydal se raději na zpáteční cestu a dostihl 7. září nemocen a sklíčen břehů španělských. Krátce po příchodu jeho zemřela královna Isabella, brzo po ní Columbusův příznivec Marchena, a král Ferdinand Katolický i Filip Krásný nedbali proseb admirálových, chtějíce ho odbyti náhradou na statcích ve Španělsku. Tento nevděk koruny a stísněné poměry hmotné podryly na dobro zdraví Columbovo, jenž 21. kv. 1506 ve Valladolidu skonal, nevěda, že objevil nový díl světa a pevně jsa přesvědčen, že nalezl novou, kratší cestu z Evropy do Indie. Mrtvola jeho pohřbena byla nejprve ve františkánském klášteře valladolidském, r. 1512 přenesena do kartusianského kláštera Santa Maria de las Cuevas, kdež král Ferdinand dal rakev jeho opatřiti nápisem A Castilla y à Leon Nuevo mundo dió Colón, k rozkazu Karla V. dopravena r. 1536 do Santa Dominga na Haiti a od r. 1796, kdy ostrov tento postoupen Francouzům, odpočívá v kathedrále havanské na Kubě (avšak na pařížském sjezdě amerikanistů r. 1890 Henriquez y Carbajal vyslovil podstatné pochybnosti o pravosti Columbových ostatků, převezených do Havany). Nezdolný pud, vyhledávati nové země a osvojovati si jejich skutečné i vybájené poklady, kterýž ovládal národy v jihozáp. Evropě na sklonku XV. a poč. XVI. stol. a hnal je bez přestání za hranice světa tehdy známého, zjednal Columbovi nehynoucí slávu v dějinách. Bystré pozorování zjevů přírodních, zejména rozdělení teploty po zeměkouli, variace zemského magnetismu, mořských proudů na rovníku atd., a snaha, stanoviti na základě nabytých výsledků zákony povšechné, jest prvým sledem fysikálního zeměpisu a zasluhuje uznání tím většího, poněvadž Columbusnedal se tu jako ostatní vrstevníci jeho ovládati naukami scholastické filosofie. Avšak jako theorie Columbovy, skalopevné přesvědčení o správnosti jejich a bezpříkladná odvaha i vytrvalost ve sledování vytčeného cíle naplňují nás obdivem, tak zase sebevědomá ješitnost jeho, zračící se v mínění, že jest vyvolencem božím, a v pečlivém sbírání biblických citátů, jež na osobu jeho vyložiti lze, dále slepá víra v autoritu, lakota, kteráž v objevených zemích spatřovala jen pramen k vlastnímu obohacení a neštítila se, připravití i chudého lodníka o vypsanou cenu, a posléze obojetnost i ukrutnost jeho, jež z velké části zavinila nelidské nakládání s domorodci, odpuzují nás od něho. Columbusnepoznal dosahu svých objevův a v mylném domnění svém také skonal – snad ke prospěchu svému, neboť důkaz o nesprávnosti svých kombinací byl by tíze nesl, než okovy, jimiž byl spoután. Také důležitost objevů jeho byla teprve mnohem později řádně oceněna a z počátku vy. dávaly se jenom španělské lodi do Nového světa, kdežto ostatní státy obchodní zůstávaly věrny Indii; tím však byl Columbusvinen sám, neboť ve strachu o monopol svůj objevy své pokud možno zatajoval, aby někdo jiný nezmocnil se území, jež pokládal za svůj majetek. Denník Columbův o prvé cestě jeho dostal se záhy na veřejnost a vydán jest spolu se zprávou o čtvrté cestě v Navarettově »Coleccion de los viajes y descubrimientos« atd (Madrid, 1825 – 1837, 5 sv.), soubor pak spisů jeho s názvem »Raccolta completæ vydal Torre (Lyon, 1864). – Srvn. Wash. Irwing, A history of the life and voyages of Christopher Columbus(Londýn, 1838, 4 sv.); Humboldt, Examen critique de l'histoire de la géographie du Nouveau Continent Paříž, 1834 – 1835); Crompton, Life of Columbus(Londýn, 1859); Voyages and discoveries of Columbus(t., 1857); Lamartine, Christophe Colomb (Paříž, 1862); Helps, The life of Columbus(Londýn, 1869); Ortega y Frias, Vida et Viages de Cristoval Colombo (Madrid, 1874, 4 sv.); Peschel, Geschichte des Zeitalters der Entdeckungen (Štutgart, 1877); Roselly de Lorgues, Christophe Colomb, histoire de sa vie et de ses voyages (Paříž, 1878, 2 sv.); Histoire posthume de Christophe Colomb (t., 1886); Harrisse, Christophe Colomb, son origine, sa vie, ses voyages, sa famille, et ses descendants (t., 1884); Tarducci, Vita di Cristoforo Colombo (Milán, 1885, 2 sv.).

Související hesla