Komedie

, jeden za základních žánrů dramatu, usilující o vyvolání komického účinu zobrazením veselých, komických a směšných stránek skutečnosti. Snaží se postihnout nedostatky, vady a společenskou nepřiměřenost charakterů postav (komedie charakterů) nebo se soustředuje na zobrazení neočekávaných komických zápletek, nedorozumění a záměn (komedie situační). Kombinací těchto dvou linií, stejně jako mírou uplatnění komické nadsázky, satirických, parodických i groteskních postupů, vznikla řada významově specifických modifikací komedie (komedie intrik, satirická komedie, fraška, burleska, hudební komedie, crazy komedie, absurdní komedie). Komedie má původ v oslavách boha Dionýsa v Řecku, kde se postupně vyvinula jako protipól tragédie. Politický ráz staré antické komedie (Aristofanés) se postupně měnil; nová antická komedie (Menandros) těžila komiku ze zobrazování lidských vlastností a mezilidských vztahů. Pod jejím vlivem se komedie vyvíjela i v antickém Římě (Plautus, Terencius), kde se prohloubil její fraškovitý charakter. Římskou lidovou komedii reprezentuje atellana, jednoaktová hra s ustálenými postavami, zpracovávající náměty z denního života. Ve středověku byl vývoj komedie ovlivněn zejm. v Itálii, kde se v 15. a 16. stol. rozvinula commedia erudita (N. Machiavelli) a commedia dell’arte (C. Goldoni a C. Gozzi), ve Španělsku (Lope de Vega), v Anglii (W. Shakespeare), ve Francii (Molière). V Rusku psal satirické komedie zejm. N. V. Gogol. Od 19. stol. rostl počet variací komedie; pro 20. stol. je typický synkretismus směřující ke stírání hranic žánrů.

Související hesla