Kompenzace

, vzájemná náhrada, vyrovnání;
1. lékařství kompenzace nemoci (např. diabetu), upravení nemoci podáváním léků tak, aby nepůsobila nemocnému potíže;
2. právo zánik závazku zúčtováním pohledávek, je-li věřitel současně dlužníkem dlužníka; 3. psychologie a) způsob, jímž se člověk aktivně vyrovnává s životními nesnázemi, konflikty ap. změnou cíle nebo způsobu jeho dosažení; b) v hlubinné psychologii způsob, jímž psýché spontánně rozvíjí nějakou psychickou funkci na úkor jiné, nedostatečně rozvinuté nebo atrofované. Kompenzace se projevuje nevědomou tendencí zachovat rovnoměrnost rozvinutí všech funkcí a psychických tendencí. Touha po něčem tak může být kompenzací za skutečný, ale nevědomý cíl, který je odlišný od cíle, jímž se vědomě manifestuje (např. touha po opojení alkoholem může být kompenzací za potřebu duchovního ukotvení a poznání, či uskutečnění smyslu života). Z latinského compensatio vyvážení, vyrovnání.

Ottův slovník naučný: Kompenzace

Kompensace (lat. compensatio) v právu soukromém znamená zrušení pohledávek vzájemným jejich odpočtením. Za jistých okolností jest totiž dlužník oprávněn z toho, k čemu jest zavázán věřitelovi, odečísti, co na vzájem jest jemu dlužen věřitel, čímž dluhy tyto, na kolik se kryjí, se zrušují. Kompensace může se státi smlouvou stran (compensatio voluntaria) nebo k návrhu jedné strany soudním nálezem (comp. necessaria, kompensace soudní.). Podmínkou soudní kompensace předem jest, aby pohledávky, které mají se odpočtením zrušiti, byly vzájemnými, t. j. aby věřitel jedné obligace byl dlužníkem druhé (§ 1438., 1441. obč. zák.). Jen vyjímečně lze ke kompensaci užiti pohledávky, kterou má za jednou processnou stranou osoba třetí nebo naopak jedna processná strana za osobou třetí; rukojmě může kompensovati netoliko svými vlastními, nýbrž i pohledávkami hlavního dlužníka (§ 1363. obč. zák.) a stala-li se cesse, může dlužník (cessus) kompensovati oproti cessionářovi pohledávkami, které měl za cedentem již před cessí (§ 1442. a 1443 obč. zák.). Kompensace soudní dále předpokládá, že vzájemné pohledávky mají za předmět plnění téhož druhu (peníze proti penězům, pšenice proti pšenici téže jakosti, § 1440. obč. zák.). Též musí pohledávka, pro kterou žalovaný se táhne ke kompensaci, býti platná (dle rak. práva i žalovatelná) a dospělá (§ 1439. obč. zák.). Jen v konkursu není nedospělost pohledávek kompensaci na překážku (§§ 14. a 20. konk. ř.). I když jsou tu všechny uvedené náležitosti, nepřipouští se soudní kompensace proti jistým pohledávkám, jako oproti pohledávkám na navrácení věci svémocně odňaté nebo dané v uschování a pod. (§ 1440. obč. zák.). Ve skutek se uvádí soudní k. tím, že soudce, když jedna strana – obyčejně, ač nikoli nezbytně, to bývá žalovaný – učinila návrh na kompensaci a on tento shledá odůvodněným, nálezem svým prohlásí vzájemné pohledávky, pokud se kryjí, za zrušené. Jakkoli tyto obligace zanikají teprve oním soudcovským aktem, nastává přece stejný právní účinek, jako kdyby obligace byly zanikly již v té době, kdy poprvé stály proti sobě hodíce se ke kompensaci. Od té doby nevyměřují se již úroky z té neb oné pohledávky odpadají škodné následky prodlení a pod. Srv. Dernburg, Gesch. u. Theorie der Compensation (2. vyd. 1868); Eisele, D. Compensation (1876); Unger, Grünhuts Zeitschr., sv. 15. (1888); F. Leonhard, D. Aufrechnung (1897). . Kompensace zove se též vyrovnání rušivých účinků při některých strojích takovým zařízením, které je ruší aneb aspoň zmírňuje; důležitá jest při hodinách a kompasu.

Související hesla