Konarski Stanisław

, polský publicista, pedagog, básník, dramatik, překladatel; předchůdce polských osvícenců. Zreformoval piaristické školství a prosazoval moderní pedagogické metody. Napsal veršovanou Tragedii Epaminondy, překládal francouzské klasicistní hry.

Ottův slovník naučný: Konarski Stanisław

Konarski: Konarski Stanisław Hieronim, paedagog a politik polský (* 1700 v Zarzycích vojevodství krakovského – † 1773 ve Varšavě), osiřev záhy přijat byl k piaristům v Podolińci, kde obrátil na sebe pozornost verši a výmluvností. Přispěním biskupa poznaňského Tarły, svého příbuzného, poslán byl pak na Collegium nazarenum v Římě, načež r. 1728 navštívil Paříž, kde dovršil své vzdělání. Navrátiv se r. 1730 do vlasti zahájil novou vychovatelskou činnost, při čemž počal též sbírati v jedinou knihu práva zemská. Po smrti Augusta II. stal se přívržencem Leszczyńského, v jehož zájmu navštívil též Francii (1735), ale po jeho pádu věnoval se úplně reformě vychovatelství. Nejprve působil v Rzeszowě, později založil však ve Varšavě Collegium nobilium, pro něž vypracoval novou učebnou osnovu, vykázav náležité místo polštině a připojiv k naukám humanistickým též vědy přírodní. Staral se též o vzdělání učitelstva, posílaje mladé kněze za hranice, o soulad výchovy duševní s tělesnou, slovem zreformoval důkladně dosavadní methodu scholastickou, panující na školách jesuitských. Proto novoty jeho narazily na silný odpor značné části duchovenstva, ano jesuité zahájili proti němu zjevný boj, jenž byl ukončen teprve r. 1761 úplným vítězstvím Konarského. Hlavní spisy jeho jsou: Leges Regni Poloniae (Varšava, 1732 díl I. a dalších 7 dílů s polským názvem t., 1733 – 82), obsahující soubor zákonů, nařízení, nadací a privilegií od nejstarších dob do velikého sněmu a jmenovitě důležité zákonodárství Kazimíra Vel.; Epistolae Familiares (1733), čelící k volbě Leszczyńského; O skutecznym Rad sposobie (t., 1760 – 63, 4 části), znamenity a smělý plán zásadní reformy dosavadního sněmování, čelící hlavně k tomu, aby bylo zrušeno »liberum vetœ, uskutečněný však teprve před samým pádem Polska; O religii poczciwych ludzi (t., 1769 a latinsky t., 1771), namířený proti skeptikům a materialistům, za který byl udán, ale i ospravedlněn v Římě; De emendandis eloquentiae Vitiis (t., 1741), čelící proti nadutému slohu scholastickému; De arte bene cogitandi (t., 1767); Opera Lyrica (1767, do polštiny přel. Urban Szostowicz, t., 1778) a j., jmenovitě školní rukojeti. Krakovská akademie vydala jeho dílo Tragedy a Epaminondy (Krakov, 1880). Konarski náležel ku předním mužům polským své doby a odchoval vlasti nové pokolení, z něhož vyšlo též několik vynikajících jednotlivců. O jeho životopise pracuje S. Krzemiński.