Koncentrační tábory

, nástroj totalitní moci sloužící k izolaci a likvidaci odpůrců režimu či nepohodlných skupin obyvatelstva. V roce 1934 je J. Goebbels nazval „tábory určenými k převýchově protispolečenských živlů těmi nejhumánnějšími prostředky“, ve skutečnosti byly místy nejstrašnějšího mučení a vražd. Postupně se staly nástrojem holocaustu. V roce 1939 existovalo v nacistickém Německu šest koncentračních táborů, za války jejich počet výrazně stoupl. Nejznámější jsou Buchenwald, Dachau, v Polsku vyhlazovací tábory Majdanek, Treblinka a Osvětim. Počet obětí nelze přesně zjistit, odhaduje se na milióny. Ačkoli termín je spjat s nacistickým Německem 1933 – 45, obdobné tábory jsou vlastní i totalitním státům komunistického typu. V SSSR (gulag) i Číně svým počtem přesáhly rozsah nacistických koncentračních táborů.

Tabulka: Koncentracni Tabory
 
Přibližné minimální údaje
Zavražděno asi čtyři až šest mil. židovských a 500 000 nežidovských vězňů.
Polsko 2 350 000
Sovětský svaz 700 000
Československo 233 000
Rumunsko 200 000
Maďarsko 180 000
Německo 160 000
Holandsko 104 000
Francie 60 000
Rakousko 58 000
Řecko 57 000
Jugoslávie 55 000
Belgie 25 000
Itálie 8 500
  
Související hesla