Konfrontace

1. postavení dvou osob tváří v tvář k porovnání jejich výpovědí, porovnávání dvou nebo více věcí, textů, jevů, poznatků ap.; 2. roztržka, srážka, střetnutí, konflikt, spor.

Ottův slovník naučný: Konfrontace

Konfrontace (z lat. frons, čelo), sčelení, sluje v trestním řízení výslech svědků za přítomnosti obviněného nebo současný výslech svědků sobě odporujících. Trestní řád zevrubně stanoví, kdy ku sčelení dojíti má. Sčelení obviněného se svědky může se ve předběžném vyšetřování díti, jen když soudce to má za nezbytno k vyjasnění věci. Sčelení svědků může nařízeno býti ve předběžném vyšetřování i při hlavním líčení, jsou-li jejich výroky ve vzájemném odporu v závažných okolnostech. Sčeleny býti mají zpravidla současně jen dvě osoby a současný výslech má se týkati všeho, v čem se odpor výroků jeví. Osoby však, jimž zákon dává právo svědectví se zříci, mohou také sčelení odmítnouti, leda že by si jeho obviněný sám žádal. Šd.

Související hesla