Kontrast

, protiklad, opravý opak, protiva, nepodobnost.

Ottův slovník naučný: Kontrast

Kontrast (franc. contraste), protiva, protiklad, odraz dvou protivných si pocitů, představ, vjemů, pojmů. Kontrast má zvláštní význam v aesthetice jakožto podstatný činitel různosti a tím hybnosti a životnosti, jež jsou právě proti nudné a únavné stejnotvárnosti prvky aesthetické záliby a aesthetického účinu. Postavím-li vedle nějakého dojmu, představy nebo citu, protivu jeho, dociluju tím, že oba členové takto vedle sebe postavení se zmocněnou silou jsou uvědomováni a vzájemně v obrysech svých, jasnosti a síle se stupňují, reliefně vykrojují. Ovšem zákon kontrastu aesthetického má přirozenou mez: kontrastující členové nesmějí býti sobě pravým opakem a se vzájemně rušiti a neutralisovati. Mezi oběma členy musí býti pojmové příbuzenství a rozvojová logika, a tato musí pojiti ve vyšší jednotný dojem a účin členy spolu kontrastující, takže tyto jsou pak vlastně jen průpravou konečné jednoty a celosti. Kontrast nesmí býti tedy nezprostředkovaný, nepřipravený, násilný, zlomený, takový kontrast působí nutně neaestheticky a jakožto křiklavá dissonance po případě i malicherně, křiklavě a frivolně. Takovýmito násilnými a schválnými, libovolnými kontrasty hřešil v umění mnoho zejména romantismus (aesthetika Victora Huga byla ku př. založena výlučně skoro na kontrastu), takže realismus později reagoval proti němu hlavně tím, že kontrast snažil se z umění vůbec jako nepřirozenou libovůli vymýtiti a nahraditi pomalými přechody, množstvím drobných atomových odstínů (nuancí), jež měly vystihovati nenápadný, pomalý plynulý tok života. Kde však realism šel do krajnosti a vymýtil z umění vůbec kontrast, upadl v chybu opačnou právě té, kterou hřešil romantismus: pro samý odstín a samý přechod stal se monotonním, zdlouhavým, únavným, stále se opakujícím a proto neaesthetickým. Šld.

Související hesla