Konzervativismus

, obecně lpění na tradičních hodnotách, na tom, co je vžité. Pejorativně též zaujatost proti novému; zpátečnictví; politologie politický a teoreticko-politický přístup, pro nějž je typický skepticismus vůči návrhům na radikální změny společenského uspořádání, požadavek kontinuity institucí, odmítnutí radikálního individualismu, důraz na sociální dimenzi života člověka, obhajoba hierarchického uspořádání společenských institucí a nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. Usiluje o legitimování hodnot, na nichž byla založena společnost (náboženství, rodina, soužití v obci), staví na požadavku zodpovědnosti občana; zdůrazňuje vyváženost práv a povinností. Často kritizován jako ideologie třídního panství (jako praxe zaručující, že ti, kteří mají právě moc, si ji také podrží). – Konzervativismus vznikl jako reakce na Velkou francouzskou revoluci (E. Burke), termín poprvé použit v roce 1818 v názvu časopisu Le Conservateur F. R. de Chateaubriandem. V 19. stol. konzervativismus ustoupil před doktrínami liberalismu, socialismu a nacionalismu, s nimiž zvítězila nová organizace společenských celků: centralizovaná státní správa, tendence k ústřednímu plánování, později budování státu na ideji tzv. sociální spravedlnosti. V 50. – 70. letech 20. stol. se objevila nová vlna konzervativismu, zejména v USA (F. A. von Hayek) a ve Velké Británii, ostře kritizující centralizaci a byrokratizaci moderních států a požadující ekonomický liberalismus.

Související hesla