Korál


1. biologie vápenatá kostra vylučovaná mořskými polypy z třídy korálnatců;
2. umění přírodní materiál, produkt mořských korálnatců světle nebo masově červené barvy. Řezaný a broušený korál se užívá ve šperkařství – nejčastěji na kameje, korále (náhrdelníky), růžence.

Ottův slovník naučný: Korál

Korál černý (Plexaura antipathes L.), nejdůležitější druh rodu polypů Plexaura Lamour. Náleží k polypům jednokružným (Alcyonaria či Octactinia), do čeledi rohovitek (Gorgonidae). Tvoří bohatě keřovitě rozvětvené trsy, mající společný tlustý a hrbolatý základ (kořen), z něhož vycházejí větve s počátku obloukovitě, pak skoro rovně probíhající a k vrcholu se ztenčující. Trsy dosahují výšky až 35 cm (kořen bývá 3 – 5 cm tlustý), mají pak černou rohovitou a jemně rýhovanou osu a tlustou šedožlutou koru, proniklou bradavkami a kyjovitými tělísky vápennými. V koře zapuštěni jsou roztroušeně, nevynikajíce z ni, jednotlivi polypi. Korál černý žije v Indickem okeánu a v Rudém moři; obyvatelé Východu hotoví z osy jeho různé předměty ozdobné nebo ho užívají jako amuletu.

Korál červený (Corallium rubrum Lam.), jediný druh rodu. Náleží k polypům jednokružným (Alcyonaria či Octactinia), do čeledi rohovitek (Gorgonidae). Žije v trsech vidličnatě rozvětvených, s větvemi k vrcholu se zužujícími, dosahujících vel. až 30 cm. Trsy mají červenou vápenitou osu, jemně podélně rýhovanou a tenkou masovinnou koru, jež oddělena jest od osy vrstvou podélných kanálů a proniklá jest bradavkatými vápennými tělísky a sítí kanálků, spojujících dutiny tělní jednotlivých polypů, jimiž trs jest vytvářen. Tito jsou drobní, bílí, s osmi zpeřenými tykadly, úplně zatažitelní. Na jednom trsu nalézají se buď polypi jen jednoho pohlaví, neb polypi samčí i samičí. Někdy jednotliví polypi bývají obojnatci. Živočišnou povahu korálu červeného (zároveň polypů vůbec) poznal poprvé francouzský přírodník Peyssonnel (1723), ústrojnost a život jeho hlavně zkoumal Lacaze-Duthiers (1864), zvláště pohlavní poměry, vznikání zárodku, podlouhlé obrvené larvy, usazení se její a vznik i rozvoj trsu. Korál červený žije v záp. části Středozemního moře, v moři Adriatickém (dosahuje na sever až k Šibeníku), při severozáp. pobřeží africkém a při pobřeží kapverdském. Vyskytuje se ve hloubkách 20 – 120 provazců, trsy rostou směrem skloněným, hlavně na zpodní straně výběžků mořských skal. Z osy korálu červeného hotovi se rozmanité obecně známé věci ozdobné, i jest korál červený předmětem lovu, jimž zabývají se hlavně Italové (zvláště z Torre del Greco při zálivu neapol.), pak Francouzi a Španělé. Hlavní naleziště jsou při březích alžírských, túniských, tripoliských, sardinských, sicilských a balearských. Lov děje se namáhavě zvláštní sítí s křížovým těžkým trámcem, vlečenou loďkou mezi skalami trsonosnými. Roční výtěžek všech lovů bývá 80 – 200.000 kg. Nalovený materiál zbavuje se uschlé, červené a drobivé kory a třídí se. Za nejlepší druh pokládány jsou trsy s osou světle růžovou (peau d'ange), za nejlevnější s osou více méně zčernalou (pocházející z trsů odumřelých, v bahně mořském uvizlých a pochodem chemickým změněných, t. zv. černý korál) a trsy poškozené (hlavně základ trsů), provrtané živočichy na trsech žijícími (houbami, červy, mechovkami, měkkýši). Hlavními středisky výroby ozdobných předmětů z korálu červeného jsou Janov, Livorno, Neapol. Ozdobné předměty z korálu červeného nalezeny byly již v hrobech gallských, ve středověku též růžence z něho byly hotoveny. Ve starém lékařství užíváno ho za lék. – Srv. Lacaze-Duthiers, Histoire naturelle du corail (Pař., 1864); Canestrini, II corallo (Řím, 1883). Šc. Korále, obojek mysliveckého psa s dřevěnými kuličkami, které jsou opatřeny tupými pichláky, aby škubnutí nebo zatažení šňůrou k obojku takovému přivázanou vydatněji účinkovalo, čehož zejména při cvičení jest třeba, aby pes naučil se rychle přiběhnouti. črn.

Související hesla