Korsika

, francouzsky Corse – ostrov v severozápadní části Středozemního moře severně od Sardinie; 8 680 km2, 247 300 obyvatel (1988), hlavně italského původu. Departement Francie. Členité západní pobřeží (turisty vyhledávané). Hornatý (nejvyšší Monte Cinto, 2 710 m n. m.). Portský záliv (s přírodními rezervacemi) na západním pobřeží je součástí světového přírodního dědictví UNESCO. Středomořské slunečné podnebí s bujným rostlinstvem. Kdysi bohaté lesy (korkový dub, kaštany, buk, borovice). Pěstování citrusů, oliv, chov ovcí a rybolov. Města a přístavy: Ajaccio (správní středisko), Bastia. – Původně osídlena iberskými kmeny, od 6. stol. př. n. l. zakládány řecké osady, od 227 př. n. l. římská provincie (spolu se Sardinií). V 6. – 7. stol. pod byzantskou nadvládou, v 9. – 11. stol. útoky Arabů. Na konci 11. stol. pod svrchovaností Pisy, od 1347 ovládána Janovem. 1768 prodána Francii. V současnosti sílí národní protifrancouzské hnutí za nezávislost.

Ottův slovník naučný: Korsika

Korsika (franc. Corse, starořec. Kyrnos, Korsis), ostrov a departement franc. v záp. Středomoří, vzdálený od pobřeží franc. 170, alžírského 460, španělského 600, italského 80 km. Prostírá se mezi 41° 21' 4'' – 43° 0' 42'' s. š. a 8° 32' 2'' – 9° 31' v. d.; největší délka od mysu Corse až po mys Pertusato 183 km, nejvetší šířka 85 km, obvod 700 km, plocha 8722 km2. Ze zálivů nejdůležitější jsou: záliv Sv.-florentinský na s., Golfo di Calvo, G. di Porto, G. di Sagone d'Ajaccio, G. de Valinco, G. de Mortoli na záp., na j. záliv Bonifácký; vých. pobřeží vůbec málo jest rozčleněné, jen Golfo de Sta Manza a G. di Portovecchio. – Horopisně jest Korsika pokračováním pohoří sardinského; skládá se z jednoho útvaru horského, tvořícího dvě znatelnější pohoří pásmatá. Střední výška 2000 m. Nejv. hory jsou Monte Cinto (2710 m), M. Rotondo (2625 m), M. Padro (2393 m), M. Cardo (2451 m), M. d'Oro (2391 m), M. Renoso (2357 m) v sev. a stř. části, M. L'Incudine (2136 m) a M. de Cagna (1377 m) v již. části. – Geologicky Korsika není rozmanita; vých. pohoří pásmaté skládá se z prahorní břidlice, v záp. části převládá žula. Třetihorní útvar objevuje se v nížinách vých. pobřeží. Hluboká údolí, táhnoucí se celým ostrovem, poskytují úzké řečiště horským bystřinám, jež jsou nesplavné a v létě většinou vyschlé. – Z řek větší jest Golo s přítoky Asco a Savaccia, pak Tavignano, Fium' Orbo, Travo, Solenzara, S. Lucia na v. pobřeží, Ostriconi, Fango, Porto, Liamone, Gravone, Prunelli, Taravo, Valinco, Ortolo na záp. pobřeží. Z jezer horských větší jsou Lago d'Ino, L. de Rino, L. di Creno a j. menší; z pobřežních močálovité Stagno di Biguglia (3000 ha) jižně od města Bastia, St. di Diana a St. d'Urbino na vých. pobřeží. – Podnebí jest příjemné, značně teplé a zdravé; střední teplota zimní 12°, jarní 15°, letní 24°, podzimní 19 °C. Průměrem do roka bývá 48 – 49 dní deštivých, 136 slunných. Sníh, ač zřídka padá, udržuje se téměř po celý rok na vrcholech vyšších hor ostrovních. Dešťoměrné měření udává ročně 630 mm. Rostlinstvo. Příjemné podnebí přirozeně působí na půdu, jež je sice úrodná, ale zanedbaná. Divoce roste kaktus, myrta, zahradnicky mohly by se pěstovati i jiné plodiny jižního Středomoří, jak dokazuje hojná sklizeň agrumových plodů v údolích sev. Korsiky, kolem města Ajaccia. Ze stromů pro celou zemi zvláště důležita jest oliva, tvořící místy i celé lesy až do výše 700 m, pak jedlý kaštan, rostoucí i ve větší výši, a datlovník v sev. údolích, u mysu Corse a kolem Ajaccia. Olivou posázeno jest 4 – 5000 ha půdy s výnosem 200.000 hl oleje. – Lesy pokrývají ještě podnes téměř celou střední hornatou čásť ostrova, i bývaly dobrými skrýšemi korsickým banditům. Pověstný stářím a rozsáhlostí jest les Bavellský v jižní části ostrova. Zemědělství nachází se přes výbornost půdy a lahodnost podnebí na velmi nízkém stupni; příčina spočívá v lidu samém, jenž půdě nevěnuje potřebné péče, takže dnes není ještě ani polovice půdy vzdělána. Dle úředních údajů franc. připadá z veškeré půdy ostrovní na půdu první jakosti 2527 ha, na půdu druhé jakosti (pole, luka, pastviště) 530.867 ha, na vinice 10.354, na lesy 139.243 ha, na rozman. kulturu 46.822 ha, na suchopary 167.547 ha. R. 1893 sklizeno: 163.460 hl pšenice, 1440 hl směsky, 35.937 hl žita, 52.500 hl ječmene, 10.080 hl ovsa, 14.160 hl kukuřice. Zemčat pěstuje se čím dále tím více (r. 1893 sklizeno 72.000 q), podobně hrách, čočka, boby, jež vyvážejí se do Italie. Píce sklidilo se r. 1893 149.012 q. Víno jest nejlepší z okolí městečka Sta Lucia di Tallano (jižní čásť ostrova); má dobrou chuť, ale intensivnější vývoz není ještě zaveden. R. 1889 dalo vinobraní 262.100 hl, r. 1893 již 345.860 hl vína a 17.800 hl vin. octa. Len korsický jest výtečný, stejně jako konopí; při netečnosti domácího obyvatelstva však výnos roční není veliký. R. 1893 sklizeno 120.000 q lněného přediva a 70 q lněného semena. Tabáku rovněž dobře se daří, takže výnos přesahuje potřebu. Z ovocných stromů nejvíce plodů vydává kaštan (275.000 q r. 1889, 460.000 q r. 1893), nejdůležitější produkt výživný, pak oliva (185.000 q r. 1889, 200.000 q r. 1893); ořechů sklidilo se r. 1893 2320 q, švestek 524 q, pomorančů 2350 q, citronů 1200 q, citronů medských (zvl. druh citronů též cedrát zv.) 30.000 q. Morušového listí sčesalo se t. r. 1300 q. Větší pozornosti těší se chov dobytka. Šíré pastviny k účelu tomu ponechávané zabírají téměř třetinu veškeré půdy. R. 1893 bylo zde 10.310 koní, 9820 mezků, 8400 oslů, 54.985 hovězího dobytka, 433.318 ovcí, 230.720 kozího a 80.940 vepřového bravu. Užitek obnášel 23.508 hl mléka a 5380 q sýra. V nedostupném středozemním pohoří probíhají četná stáda divokých ovcí a koz; i divoká zvěř podnes se loví. Včelařství je znamenité; r. 1893 napočítalo se 16.450 úlů (výnos 50 215 kg medu a 24.730 kg vosku). Hospodářství rybářské jest z nejdůležitějších zaměstnání existenčních pobřežního obyvatelstva, omezuje se však na lov tunáků, sardelí, ústřic, úhořů a odpařování mořské soli, s níž vede se čilý obchod; korále loví se na pobřeží bonifackém (na j. ostrova) a ajaccijském (na záp. ostr.). – Nerostné bohatství není veliké; dobývá se toliko s nepatrným výnosem olovo, antimon a kamenná sůl. Výborný jest kamenný materiál, zvláště žula (Carbini a Valinco), porfyr, jaspis, alabastr (kolem Bastie), serpentin, achat. Místy nachází se i kobalt, smaragd, asbest a p. Železná ruda dobývá se v menších dolech kolem Tavagna, Alezani, Orezza. Perly nalézají se v přístavu Portovecchijském. Minerální vody čerpají se z pramenů Caldaniccijských, Orezzských, Puzzichellských a j.; nejznamenitější jest pramen Orezzský. Průmysl Korsice schází téměř úplně. Hrubovlné ovce dodávají sice materiál k zhotovování hrubých šátků a látek oděvních, zvláště pro obyvatelstvo horské, avšak ne v takové míře, aby mohla se výroba ve větším provozovati. – Několik menších skelných hutí, mydláren, sýráren, mlýnů, továren na vyrábění hrnců a hliněných dýmek dávají obraz průmyslu Korsiky. – Obchod jest poněkud čilejší. Vyváží se dobré víno, pálenka, agrumové ovoce, olivový olej, jedlé kaštany, sušené ovoce jižní, vosk, med, solené ryby, sůl, korále, něco perel a j. Středisky obchodními jsou pobřežní města Ajaccio, Bastia, Calvi. Kommunikace jest pro nepřístupnost míst chatrná; r. 1896 obnášela síť drah železničních i silničních celkem 3126 km. Obyvatelstvo Korsiky vzniklo z pestré směsi národů, již na ostrově během staletí se vystřídali. Foinikové, Ligurové, Keltové, Římané, Arabové, Španělové, Francouzi, Řekové jsou jejich předci; horské obyvatelstvo repraesentuje hlavně živel italský, v městech bydlí ponejvíce Francouzové a Novořekové. Korsičan nynější jest povahy samostatné, odvážné, svobody milovné, pohostinné. Postavy je střední, ale zavalité, v tváři snědý, vlasů černých, očí jiskrných. Práce tělesné nemiluje; nejraději loví v horách a beze zbraně nevychází. Postavení ženy jest velmi podřízené; žena stará se o veškerou hrubou práci domácí. Krevní pomsta (vendetta) dědí se s otce na syna, vnuka atd.; snahy justice francouzské na její vyplenění podnes jsou marny. Předmětem bývá pravidlem uražená čest jednotlivce nebo rodiny, jíž hájí Korsičan krvavě. – Jazyk Korsičanů jest smíšenina dialektů toskánského, sicilského, janovského a francouzského; jest zpěvný, takže improvisace národních písní zvláště u horalů není zvláštností. Známé jsou pohřební improvisace vocero zvané. R. 1872 napočteno 258.507, r. 1896 290.196 duší (33 na 1 km2), cizinců napočítalo se r. 1891 17.626 osob, z nichž 17.227 Italů, 83 Angličanů. Dle zaměstnání třídilo se obyvatelstvo dle posledního sčítání r. 1891: 21.068 majetníků polností, 4170 nájemců a osadníků, 983 lesníků. Administrativně jest Korsika 87. ostrovní departement francouzský. Dělí se na 5 arrondissementů: Bastia se sídlem prefektury francouzské, Ajaccio, Calvi, Corte, Sartčne; tyto dělí se na 62 kantonů se 364 obcemi. Z měst nejvíce obyv. má Bastia (22.550), Ajaccio (20.560), Sartčne (6155), Corte (5000), Calvi (2150). Vedle 530 obecných škol má Korsika 1 lyceum a 4 kollegia. V Bastii nalézá se vedle střední školy i »Société des sciences historiques et naturelles de la Corse«. Pětina obyvatelstva jsou analfabeti. Dějiny. O prvotních obyvatelích Korsiky, již byli nejspíše členové kmene iberského aligurského, vypravují pouze legendy. Ovid zval Korsiku Terapne a jiní Tyr. Hérodot uvádí k r. 556 př. Kr. založení města Alalia (Aleria) Foiničany, z čehož patrno, že ranními obyvateli po Iberech a Ligurech byli obchodníci foiničtí, kteří jako všude jinde i zde čile kolonisovali. Panství svého však na dlouho neudrželi; pět let po založení města Alalia zdvihli se proti nim Etruskové a Karthagiňané a po tuhém odporu je porazili. Pány ostrova stali se na čas Etruskové, kteří založili město, jež Diodórus zove Nikaia. Brzy však podlehli velkému vlivu Karthaginských, zakládajících na vých. pobřeží obchodní města. Vzrůstající moc Karthaginy přiměla říši Římskou všímati si ostrova. V prvních letech první války Punské (r. 260) poprvé Římané pokusili se o Korsiku, ale marně. Teprve r. 231 dobyl větších úspěchů konsul C. Papirius, zmocniv se velké části ostrova; r. 227 dána Korsika pod správu místodržitele sardinského. Nespokojenost s novou vládou vypukla po 50 letech panství římského velkou vzpourou, již podařilo se M. Pinariovi se zdarem potlačiti (rebellové odsouzeni k ročnímu poplatku 100.000 lib. vosku). Po 7 letech klidu následovala druhá vzpoura, již marně snažil se utlumiti praetor M. Atilius Serranus; teprve C. Cicereus pokořil povstalce a přinutil je ke dvojnásobnému poplatku (200.000 lib. vosku). Třetí vzpoura po 10 letech následující potlačena rozhodně Scipionem Nasikou r. 162. Tak octla se Korsika na delší čas v rukou Římanů, kteří dovedli dobře výhodné spojovací polohy ostrova v námořních svých plavbách využitkovati. V pozdějších dobách založil Marius na vých. pobřeží město Marianu. Za císařství Korsika znamenitě vzkvétala, pročež Hadrián jmenoval pro ostrov zvláštního velitele. Ve středověku Korsika šla z ruky do ruky; v 2. pol. V. stol. činili časté vpády na ostrov Vandalové vedeni králem Geiserichem (450). Po delším boji vyrval jim Korsiku Marcellinus, místodržící sicilský; avšak r. 469 zmocnil se Geiserich ostrova opět. R. 551 připomínají se jako pánové ostrova Ostrogotové, po nich Langobardové, r. 713 Saracenové a po nich Frankové. R. 806 však učinili silný vpád na ostrov Maurové, opakovaný i r. 809 a 810, kdy dosaženo plného vítězství. Za Ludvíka Zbožného svěřen ostrov správě markraběte Bonifáce z Toskány (828), jenž založil zde známou kolonii na jižní části ostrova, nyn. Bonifacio. R. 836 Lothar odňal Bonifaciovi Korsiku a Toskánsko, ale obé získal opět r. 846 jeho syn Adalbert, od kteréž doby dle jména sice patřila Korsika k říši Německé, ve skutečnosti však spravována byla domácími vládci. Ke konci X. a na poč. XI. stol. jeví se Korsika jako stát feudální, spravovaný volenými »pères de commune«. Teprve r. 1077 Řehoř VII. přiřkl ji Landolfovi, biskupu pisskému, což r. 1090 potvrdil i Urban II. Janované však, jsouce dávní soupeři Pisy, nebyli spokojeni s touto donací; následovaly četné boje, jež rozhodl smírně papež Innocenc r. 1138 uděliv sever ostrova Janovu a jih Pise. Ale Janované ani tím nebyli spokojeni; r. 1187 zmocnili se San Bonifacia v jižní části ostrova, a když i většina domácí šlechty k nim se přidala, měli v ostrově převahu nad Pisskými, r. 1284 námořní bitvou u Molary rozhodnuto v jejich prospěch. Roku 1296 daroval papež Bonifacius VIII. ostrov jako léno aragonskému králi Jakubovi; zájmy pisské na ostrově hájil s nepatrným zdarem nešťastný Giudice de Cinarca, jehož smrtí (1331) skončilo se definitivně panství pisské na Korsice. O panství nyní přeli se králové aragonští a republika Janovská, která přes to, že lepší postavení měla na ostrově, nemohla utišiti lid panství janovskému se vzpouzející. R. 1429 učinili vpád na již. čásť ostrova Maurové, r. 1444 papež Eugen IV. vyslal Paradisa s titulem místodržícího na ostrov, avšak domácí panská strana, seskupena kolem Rinuncia da Leca, zničila vyslané vojsko nadobro. Ke konci středověku bylo několik stran na Korsice: Bastia, Biguglia, Corte, Saint Florent, Calvi a Saint Bonifacio náležely Janovanům; Niolo a Fiumorbo, spravované potomky slavného domácího rodu Cinarckého, přidržely se krále aragonského; vedle těch byla zde i menší sdružení samostatná, spravovaná některými vynikajícími rody domácími. Na počátku novověku jeví se Korsika jako člen velkého obchodního sdružení Sv. Jiří (společnost založená ve XIV. stol.), pod jehož ochranou však dlouho nezůstala; staří praetendenti hlásili se znova o své právo a tak stala se Korsika opět ohniskem mnohých vzpour. Na poč. XVI. stol. Janované nabyli dřívější své váhy na ostrově, v 2. pol. XVI. stol. objevují se Francouzové na Korsice (1553) až do r. 1568, od které doby nepřetržitě drželi ostrov Janované až do r. 1729, kdy vznikla velká vzpoura v kantoně bozijském; vojsko poslané republikou Janovskou k utišení bouří rozprášeno. Vůdcem vzpoury byl Pompiliani, proti jehož vojsku Janované postavili 6000 německých vojáků od cís. Karla VI. najatých, kterážto četa doplněna na 20.000 mužů. Válka nevedla k cíli, jelikož Korsičané vyhýbali se otevřené bitvě. R. 1732 došlo k uzavření smlouvy, jež však neměla dlouhého trvání; již r. 1734 osnováno nové povstání, v němž vyznamenal se zvláště vůdce generál Giafferi, jemuž podařilo se vytlačiti Janovany ze všech výhodnějších posic. Na národním shromáždění r. 1735 prohlásila se Korsika proti republice Janovské za samostatnou. V čelo vojenské domácí moci postaven generál Luis Giafferi a Hyacinth Paoli, nejv. soudcem jmenován Sebast. Costa. Celý ostrov znova organisován, zvláště ve směru administrativním. Národní shromáždění dne 12. bř. 1736 prohlásilo králem dobrodruha Theodora Antonína barona z Neuhofu, rodem z Vestfálska, jenž dovedl si za krátkého svého pobytu na Korsice získati celou národní stranu; vydáno nové státní zřízení 15. dub. 1736, v němž chystány celé řady novot a změn národohospodářských. Theodor I. hned po dosazení dal raziti mince se svým titulem a jmenoval nejv. úředníky, z nichž finance spravovati měl Paoli, vojsko Giafferi, spravedlnost Costa. Zdálo se, že v zemi po tolika vnitřních bouřích nastane klid; tu však věc vzala nový obrat, když Janované požádali za intervenci Francouzů, kteří ochotně věci se chopili vidouce v novém království německém nebezpečí. Ostrov sám rozdělil se na 3 části: města pobřežní prohlásila se většinou pro Janovany, čásť ostrova přála Francii a čásť zůstala věrna Theodorovi, jemuž podařilo se na svoji stranu získati Hollanďany. Ale vojsko francouzské donutilo koncem r. 1739 ku vzdání Bedřicha, synovce Theodorova, jenž hájil v horách zájmy strýcovy. R. 1743 pokusil se znova Theodor o ostrov, ale marně, pročež vrátil se do Anglie, kde byl vězněn pro dluhy. Proti spojené moci janovsko-franc. vznikaly neustálé vzpoury, z nichž největší byla r. 1755, kdy v čelo lidu postavil se národním shromážděním zvolený slavný Pascal Paoli de Rostino, jenž opevniv se ve Furiani a znaje výborně terén vojsku francouzskému způsobil veliké škody. Diktatura Paoliho náleží k nejslavnějším dobám historie korsické; r. 1762 zřídil dva pluky vojska stálého, jež podřídil Baldassariovi a Buttafuocovi. Janované po dlouhém jednání s Paolim, jsouce dlouholetými boji unaveni, postoupili veškeré svoje nároky na Korsiku Francii smlouvou Versaillskou ze dne 15. kv. 1768, jíž prodána Korsika za 2 mill. fr. Paoli i nyní pustil se v zoufalý zápas s velkou říší, jenž skončil se v rozhodný úspěch Francie bitvou u Pontenuova (9. kv. 1769), kdy vojsko povstalců úplně potřeno; Paoli uchýlil se do PortoVecchia, odkudž 12. čna odplul s hrstkou věrných druhů na 2 lodích, vyslaných od vlády anglické. S organisací státní správy pokračovalo se i nadále za vlády francouzské. V čelo ostrova postaven jako místodržící hrabě Marboeuf, jenž spravoval ostrov v klidu po 18 let. Paoli nepozbývaje naděje získal si příznivce a r. 1790 jmenován místodržícím. R. 1793 nepohodnuv se s franc. zástupci vládními za pomoci Anglie vznítil novou vzpouru a dobyl Bastie, Saint Florentu a Calvi. Vlivem svým způsobil, že národní shromáždění v čci 1794 nabídlo korunu králi anglickému Jiřímu III., který ji také přijal. Korsika znovu organisovaná dle způsobu angl. měla svůj parlament a svého místokrále. R. 1796 Bonaparte pomýšlel na osvobození své rodné země, což uskutečnil, poslav generála Gentiliho, který dobyv Bastie, Saint Florentu, Ajaccia a mn. j. měst prohlásil v list. 1796 příslušnost Korsiky ke Francii, jakož i všeobecnou amnestii.Nově pokusili se o Korsiku Angličané r. 1814, kdy vzniklo povstání v Bastii proti despotismu kommissaře franc. Césara Berthiera, ale byli vyhnáni a ostrov vrátil se pod panství Francie. Literatura. Barry, Corsican studies (Lond., 1893); Black, Itinerary through C.; Boswel, Etat de la Corse (1769); Buttafuoco, Dictionnaire d'histoire et de géographie de la Corse (1887); P. Cyrnaeus, De rebus Corsicis; FriessColonna, La Corse (časop. »Univers illustré«); Feydel, Moeurs et coutumes des Corses (Paříž, 1802); Galetti, Histoire de la Corse (t., 1835); Grandchamp-Corte, La Corse (1859); Gregorovius, Corsica (Štutgart, 1878, 3. vyd.); Jacobi, Histoire de la Corse (Pař., 1835, 2 sv.); Joanne, Géographie du depart. de la Corse (t., 1885); Pietra-Santa, La Corse et la station Ajaccio (t., 1864); De Saint Germain, Itineraire descriptif et historique de la Corse (Paříž, 1868). EMa.

Související hesla