Kosárek Adolf

, český malíř. Studoval na pražské Akademii. V raných obrazech se snažil vyjádřit dobový typ ideální romantické krajiny (Bouře v horách, Soumrak). Maloval několik variant Krajiny s mostem, upoutalo ho i prostředí pusté (Krajina po dešti) a motivy poustevnické. Postupně směřoval k realismu (Bažina v horách, Krajina s vozem a bílou plachtou). V pozdních baladických obrazech české krajiny dospěl k syntetické a monumentální formě (Selská svatba, Podzimní krajina).

Ottův slovník naučný: Kosárek Adolf

Kosárek Adolf, krajinář český (* 1830 v Heralci – † 1859). V Kutné Hoře absolvoval nižší reálku a byv určen k hospodářství vstoupil do služeb na arcibisk. panství v Dobřejovicích a po třech letech jmenován hospodářským kancelistou v Rožmitále. Při tom věnoval se soukromě malířství, maje hojně příležitosti studovati v polích a lesích jevy přírodní, náladu, vzduch a světlo, které na pozdějších jeho pracích projevují nejlépe jeho snahu a smysl pro moderní nazírání krajinné, které jakožto pokračovatel snahy Navrátilovy vedle Ullíka a Mařáka do čes. krajinářství uvedl. Arcibiskup Schwarzenberg, upozorněn byv na něho, poskytl mu prostředky k studiu na akademii, kde Kosárek stal se žákem Haushoferovým. Po odbytém tříletí cestoval na Rujanu a do Alp, usadil se v Praze na Malé Straně u Černého beránka a r. 1858 se oženil. Maloval skoro výhradně krajiny české, jejichž charakter dovedl vystihnouti velmi pravdivě jistou a širokou svojí technikou, při čemž hlavní péče jeho směřovala k vystižení nálady a svítivosti oblohy; za tím účelem volil vždy tlumené tóny a vyhledával za předmět svých maleb hluboké lesy nebo nálady dešťové. Ze všech prací Kosárrkových jest zřejmě cítiti, že mu scházela škola a odborné vedení, které by prohloubily jeho zrakové schopnosti. Škola »intimní krajiny« ve Francii již kvetoucí neměla ozvěny u nás, a Kosárek ve svých snahách byl veden spíše pudem než vědomou methodou umělecké práce. Z prací jeho uvádíme: Stmívání (1852, maj. Kaj. Kail v Budějovicích); Podzimní jitro (1852); Motiv od Pardubic (1853, Jan šl. Talatzko ve Vídni); V lese (1853, Ant. Auer ve Zbirově); Motiv ze středních Čech (1854, MUDr. Vostrý v Žatci); Ideální krajina (1854, arcikníže Jan); Lesní krajina (1855, Em. Rossa v Podbořanech); Hřbitov u moře (1856); Motiv z údolí u Kokořína (1857, J. Semerád v Heř. Městci); Osamělá krajina (1857); Motiv na Sněžce (1859). Na jub. výst. r. 1891 v Praze byly od něho: Krajina se selskou svatbou (maj. nejvyš. cís. dv.); Skalnatá krajina (B. Pereles v Praze); Hornatá krajina (týž); Partie ze. Šumavy (A. Strohbach v Praze); Bouřlivá krajina (R. Jahn v Praze). Na výstavě spolku Lukáše r. 1873: Poustevna; Krajina před bouřkou. V obrazárně v Rudolfině v Praze jest od něho Česká krajina a j. Jiné jeho práce jsou v majetku Q. Bělského, kardinála kníž. arcib. Fr. Schönborna, zemř. dra H. Tomana, J. V. Nováka a j. Podobiznu jeho dle sádrového odlitku chovaného v měst. museu pražském kreslil V. Kroupa pro »Světozor« r. 1884. J-k.

Související hesla