Kosmas

, český kronikář, kanovník svatovítské kapituly, příslušník vrstvy českých vzdělanců 2. pol. 11. století. Vzdělání získal v pražské katedrální škole a v Lutychu; pravděpodobně navštěvoval i jiné evropské školy. Proslul jako autor první, latinsky psané české kroniky Chronica Boemorum (Kronika Čechů); vzorem mu byla světová kronika Reginona z Prümu. Dílo zachycuje české dějiny od mýtických počátků až po vládu knížete Soběslava. Kronika je rozdělena do tří knih, z nichž první pojednává o nejstarších dějinách do roku 1038, druhá končí v roce 1092, třetí líčí Kosmovu současnost. Používal středověké i antické prameny a vycházel i z ústního podání nejstarších českých pověstí. Vyzdvihoval upevnění českého státu a křesťanství za vlády Přemyslovců. Pokračovateli Kosmase byli neznámý Kanovník vyšehradský (až do 1142) a neznámý Mnich sázavský (až do 1162).

Ottův slovník naučný: Kosmas

Kosmas: , první dějepisec český, narodil se asi r. 1045. Pocházel z rodu šlechtického. Věnoval se stavu duchovnímu a byl ve službě biskupského kostela pražského. R. 1074 ještě jako žák při kostele pražském konal služby mezi nižším duchovenstvem. Kosmas cestoval za vzděláním v cizině. Viděl Lutich a v Lotharingii pod Frankem Kolínským učil se grammatice a dialektice. Kolem r. 1086 byl kanovníkem pražským a těšil se oblibě biskupů. Manželka Kosmova slula Božetěcha. Ta porodila mu jen asi jedno dítě Zdika, jinak Jindřicha. Kosmas vykonal některé cesty. Tak navštívil v Italii Mantovu, byl v Mohuči, znal z autopsie Moravu a Uhry. R. 1110 byl členem kapituly pražské. Zemřel 21. října 1125. Kosmas v českém dějepisectví zjednal si místo svým letopisem českým ve 3 knihách. Začal jej psáti v pozdním věku. První knihu dopsal asi r. 1119 a věnoval ji mistru Gervasiovi. Probírá se tu doba. od počátku světa až do r. 1038. Druhá kniha věnována byla opatu kláštera břevnovského Klimentovi a sáhá po r. 1092. Kniha třetí jde do r. 1125. Kosmas ukončiv touto knihou dílo věnoval je celé vrstevníku svému proboštu mělnickému Šebířovi. Třetí kniha šla nejprve až do smrti knížete českého Vladislava I. († 12. dubna 1125), později však byla rozšířena ještě některými přídavky. Ve spisování pokračoval Kosmas téměř až do své smrti. Vydal se na spisování díla dokonale vzdělán. Vedle písma svatého znal klassiky. Čítával Sallustia, Terentia, Horatia, Vergilia, Lukana, Juvenala, Boëthia, Statia a Prudentia. Letopis český založil Kosmas na pramenech hojných. Čerpal jednak, jak sám dí, ze »senum fabulosa relatione«, jednak z písemných pamětí nebo z úst svědků hodnověrných, a konečně líčil to, co sám viděl. Z písemných pramenů dobré služby mu poskytovaly: Kronika Reginova, Privilegium Moraviensis ecclesiae, Epilogus Moraviae et Bohemiae, Život čili utrpení sv. Václava, Privilegium ecclesiae s. Georgii, Privilegium pragensis episcopatus, Život čili utrpení sv. Vojtěcha. Možná, že Kosmovi byla přístupna k spisování i díla nekrologia kostela pražského, klášterů svatojiřského, břevnovského a proboštství mělnického. Nejspolehlivější a nejdokonalejší je z letopisu Kosmova kniha třetí (1092 – 1125) přes to, že v ní pro vyšší moc nemohl vždy mluviti otevřeně pravdu. Chronologie letopisu zvláště při počátku je nespolehlivá. Nespolehlivost první knihy svého díla ostatně připouštel sám Kosmas Knihu druhou psal již sice Kosmas jako očitý svědek, než ani zde ještě nezasluhuje plné důvěry. Mnoho zapomněl z mládí, o čem měl v stáří psáti. Kosmovi přičítalo se dříve autorství »Versus de s. Adalberto Quatuor immensį, ale neprávem. Letopis Kosmův dochoval se nám v mnoha rukopisech a byl nejednou vydán. Nejlepší vydání je ve »Fontes rerum bohemicarum II.« s překladem českým od V. V. Tomka. Ve »Fontes« v úvodu nalezne se i literatura o Kosmovi. Třeba dodati z novějších prací: J. Loserth, Studien zu Cosmas von Prag (AÖG. LXI. 1 – 32); V. Regel O chronike Kozmy Pražskago (ŽMNPr. 1890, 221 a d., též samostatně); R. F. Kaindl, Zu Cosmas (MJÖG., XVI. 349 až 351). Letopis Kosmův byl rozšiřován a doplňován. Přídavky ty srostly s prací Kosmovou v rukopisech v jeden celek. Autoři přídavků letopisu Kosmova jsou známi pod jménem pokračovatelé Kosmovi. Prvního pokračovatele Kosmova jméno se nám nedochovalo. Víme jen, že byl to kanovník vyšehradský. Letopisy jeho obsahují dobu od r. 1126 do r. 1142. Práce nejmenovaného kanovníka vyšehradského bylo dílo předem ustanovené a bylo psáno s tendencí velebiti Soběslava. Jako pramenů užil kroniky jakéhosi Jaroslava, listiny Jindřicha, syna Wigbertova, listiny knížete Soběslava kostelu vyšehradskému a j., a konečně líčil to, čeho byl sám svědkem. Zprávy jeho až na tendenci jsou celkem bezpečné. (Srv. J. Teige, O prvním pokračovateli Kosmy. »Věstník Spol. nauk.« 1889, 311 – 316.) Také jméno druhého pokračovatele Kosmova není známo. Byl jím mnich kláštera sázavského. On jednak některé části letopisu Kosmova doplnil na základě letopisů Hersfeldských a dle pamětí o klášteře sázavském, jednak prodloužil vypravování letopisu Kosmova. Mnich sázavský vypravuje o době od r. 1126 až do r. 1162. Již od r. 1126 byl svědkem příběhů, o nichž vypravuje. Pokračování jeho jest stručné, přihlíží především ke klášteru sázavskému, ale jinak je to vypravování věrohodné. Za další pokračování letopisu Kosmova pokládají se »Letopisy české« od r. 1196 do r. 1278. Skorem celé pocházejí od souvěkých pamětníků. Psány byly asi ode dvou nejmenovaných spisovatelů, z nichž jeden psal do r. 1249, druhý od r. 1250. První autor je stručný, druhý obšírnější, oba byli duchovní kostela pražského. Do rukopisu kapituly pražské těchto letopisů vsunuto je líčení dějů r. 1248 a 1249. Vsuvka tato pochází od některého duchovního kostela pražského, jenž žil v letech, o nichž vypravuje. Jiná samostatná práce, vložená do »Letopisů českých«, jsou »Příběhy krále Přemysla Otakara II.«. Psal je duchovní kostela pražského, svědek souvěký, dobře informovaný a slohem uhlazený. Za letopisy českými v rukopise kapituly pražské následují ještě vypravování od dvou duchovních kostela pražského. Jednají o příbězích, jež se staly v Čechách »v prvních pěti letech po smrti krále Přemysla Otakara II., za poručnické totiž vlády markrabí Otty brandenburského na místě mladého krále Václava II.«. Všechna uvedená zde pokračování letopisu Kosmova nejlépe vydána jsou ve »Fontes rerum bohem.« II. Tbk.

Související hesla