Kostkové z Postupic

viz z Postupic

Ottův slovník naučný: Kostkové z Postupic

Kostka z Postupic, jméno chrabré rodiny staročeské, která byla prvotně ve vladyckém stavu, ale vyznamenavši se statečností a bohatstvím mlčky vstoupila mezi panské rodiny. Erb: na modrém (druhdy černém) štítě zl. hrábě, nad helmou buď křídlo s hráběm aneb vlčí hlava. Předek jejich byl Zdeněk, jenž r. 1379 – 1401 držel Postupice u Benešova (manž. Anežka? z Pětichvost). Mladší syn jeho Zdeněk (1415 – 46) vyženil s manž. Annou statek Myšlín a r. 1444 dostal Zlenice († 1448). Syn jeho Mikuláš prodal r. 1453 Chrast a r. 1456 Zlenice a upadl v chudobu. Vilém, starší syn Zdeňkův, seděl r. 1406 na Postupicích a prodav je držel r. 1423 atd. Hrádek. R. 1410 bojoval v Prusích. Vynikaje důmyslností vyslán jest r. 1421 z Prahy poselstvím do Litvy, r. 1423 stal se podkomořím, bojoval pak s Prokopem Velikým, vyslán r. 1431 ke králi Sigmundovi do Chebu a stal se r. 1432 hejtmanem na Litomyšli. T. r. vyjel s poselstvím do Basileje, r. 1434 zase k císaři, s nímž se smířiv obdržel r. 1436 zápis na litomyšlské panství. Takto stav se boháčem sloužil věrně císaři a obléhal Hradec Králové, aby jej k poslušenství donutil. Tu od obléhajících (15. list. 1436) v ležení na loži zavražděn (manž. Eliška z Liblic). Synové Bohuše, Zdeněk, Albrecht a Jan zavedli si vladařství, jako bylo u Rožemberkův. Bohuše držel r. 1438 s polskou stranou, stal se r. 1440 hejtmanem chrudimského kraje a byl r. 1448 při dobytí Prahy. Ke Hrádku přikoupil r. 1443 Dubou († 1449). Z manž. Ofky z Dubé zůstavil syna Zdeňka. Bratr jeho Zdeněk (1438 – 68) byl po něm hejtmanem krajským, získal Landšperk s velkým panstvím, podlažické klášterství, Myšlín a Morav. Třebovou. R. 1458 stal se nejvyš. mincmistrem a r. 1467 povýšen na pražské purkrabství. Veda r. 1468 vojsko proti Uhrům poraněn u Zvole a do Zábřehu zavezen, kdež zemřel (manž. 1. Eliška z Martinic, 2. Anežka z Kaufunku). Albrecht, bratr jeho, od r. 1464 lantfojt Dolní Lužice a r. 1467 sudí práva zemského v Olomúci, podržel si Třebovou pustiv Litomyšl a Landšperk bratru Janovi a Podlažice synovci Zdeňkovi. Koupil r. 1467 Helfštein, r. 1470 Přerov, r. 1472 Hranici a byl od r. 1468 nejv. mincmistrem. Byl na slovo vzat nejen pro své umění válečné, nýbrž i pro učenost a lásku k literatuře, pro jemné šlechtické způsoby a mravy; cizincům pak stal se tím příjemnějším, že nehorlil o kalich, jako bratr jeho Zdeněk, anobrž časem velmi patrně chýlil se ke straně pod jednou zachovávaje však vždy věrnou oddanost ke králi Jiříkovi. Proto poslán r. 1464 v čele poselství ke králi francouzskému. Vraceje se r. 1469 z Polska zajat od Uhrů, ale ještě t. r. propuštěn. Churavěv přestoupil potom k víře pod jednou a odstěhoval se do Uher a učiněn r. 1475 nejv. komorníkem olomúckého práva († 3. bř. 1477, manž. Lidmila z Kravař). Měl syna Jiřího Hrabiši, jenž držel po otci Třebovou a Buzov. Prodav tento r. 1481 a onen r. 1486 zemřel r. 1491. Jan, nejmladší syn Zdeňkův, byl napřed pánem na Brandýse, potom také na Litomyšli a Landšperce, na něž rozličné milosti obdržel. Zemřel ok. r. 1486 zůstaviv syny Bohuše a Jana. Onen ujav dotčená tři panství založil r. 1491 horní město v Litomyšli, kdež zřídil r. 1503 proslulou tiskárnu. Podporoval horlivě Bratrskou jednotu, což se po něm rodinným pravidlem stalo. R. 1499 stal se nejv. mincmistrem. Zemřel 29. ledna 1505 zůstaviv dcery Annu a Markétu, jež dědily Landšperk a za bratří Jana a Vojtěcha z Pernšteina se vdaly. Bratr jeho Jan ujal Litomyšl a Brandýs, z nichž tento r. 1506 prodal. Zemřel r. 1508 bezdětek a Litomyšl dostala se Zdeňkovi, synu Bohušovu a vnuku Vilémovu, jenž byl od r. 1464 pánem na Podlažicích a od r. 1484 na Kolodějích, kromě nichž držel drobné statky. Do r. 1508 sídlíval na Novém hradě, jejž založil. Zemřel r. 1510 zůstaviv z manž. Kateřiny z Vartemberka tři dcery a syny Viléma, Zdeňka, Jana a Bohuši. Vilém byl vladařem až do r. 1518, pak pustiv Litomyšl bratřím nechal si Koloděje a Chlumec. Ony prodal hned, tento r. 1521 a t. r. zemřel. Z manž. Anežky z Tismic zůstavil dceru Elišku (manž. 1. Jiří kníže Minstrberský, 2. Karel z Valdšteina). Zdeněk spravoval Litomyšl a Nový hrad až do své bezdětné smrti († 1529). Protože bratr Jan ho brzo smrtí následoval, dostal statky posud společné nejmladší bratr Bohuše, jenž něco statků, zejména Podlažice (1542), prodal, však za to Brandýs (1545) přikoupil. V pozdvižení stavů r. 1547 měl nemalé účastenství, pročež potom tak pokutován, že Litomyšl propadl a Brandýs s přikoupenými statky a Nový hrad jen z milosti a jako manství podržel. V Brandýse založil památný hřbitov na Lokoti. Zemřel ok. r. 1557 bezdětek a vše jeho jmění spadlo na krále (manž. 1. Justina z Kunštatu † 1544, 2. Libuše z Lomnice † 1559). Jím vymřela tato pošlost docela, ale zůstali v Čechách ještě zchudlí potomci některého z předešlých, žijíce v XVI. st. v Čáslavi (nazývajíce se Kostečkami). Z rodu jejich pocházel Jan František Kostka z postupic, c. k. generál, auditor a zemský sudí v Temešském banátu (nar. asi r. 1685), jenž r. 1761 zemřel. Pečetil hráběm a hraběcí korunou. Měl syny Karla (1717 – 73), c. k. podplukovníka, a Jana Theodora (1737 – 1807), komor. inženýra v Temešském banátu. Onen měl dva syny, tento tři syny, kteří byli ve vojenských a komorních službách. Prostřední z nich, Jan Jakub (1776 až 1824), měl dva syny, Leopolda a Jana (1814 – 81). Synem tohoto jest Antonín Kostka z postupic zostka z postupic Postka z postupic (* 1854), král. justiční rada v Pešti, kterému skrze uherskou vládu přirčeno právo, aby se psal Kostka z postupic zostka z postupic Postka z postupic Sčk.