Krabicové z Veitmile

, český šlechtický rod, původně vladycký, doložený od začátku 14. století. Nejvýznamnějším členem rodu byl Beneš Krabice z Veitmile. Jedna větev rodu se přesunula na Moravu (Litovany), česká větev se věnovala důlnímu podnikání v severozápadních Čechách (Most, Chomutov). Rod vymřel na začátku 18. století.

Ottův slovník naučný: Krabicové z Veitmile

Krabice z Veitmile, jméno staročeské rodiny vladycké, později panské, jejíž členové se vyznamenávali příchylností k přirozenému svému jazyku a českému národu. Erb prvotní: stříb. žernov v poli červeném. Předek jich byl Pešek, který r. 1319 hrad Střekov vystavěl a od krále Jana v manství přijal. Týž jmenoval se z K. z V. po tvrzi Veitmile u Smrkovic a byl pak zemským sudím a lovčím v kraji trutnovském (1349). Vilém K. z V. držel r. 1356 tvrz Veitmile a věnoval na ní manželce Přibě z Martinic. Ve XIV. st. rozvětvil se tento rod dosti, tak že vznikla pověst o manželce předka jednoho, která 9 synů najednou porodila. Jedni byli v Čechách, druzí na Moravě. A. V Čechách žil Beneš K. z V., jenž měl syny Beneše, Jana a Petra. Tito r. 1363 zřídili společně oltář sv. Anny v kostele farním České Lípy. Beneš, jak se zdá, nejstarší z bratří, obdržel vzdělání jen theologické, řídil od r. 1355 stavbu kostela sv. Víta. Asi v ten čas stal se kanovníkem kostela Pražského a spolu byl od r. 1363 arcijahnem žateckého kraje. R. 1373 přenesl těla starých knížat a králů a r. 1374 těla biskupů do nového kůru u sv. Víta. V emporiu téhož kostela zachoval se jeho obraz v řadě poprsí tehdejších znamenitých osob. Zemřel dne 27. července r. 1375. Nedlouho před svou smrtí jal se spisovati Českou kroniku. Příběhy z let 1283 – 1346 sepsal ve dvou knihách a v l. 1372 – 75 napsal nové dvě knihy o událostech za Karla IV. jenž ho byl k této práci povzbudil a od něhož se sám mnohých podrobností dověděl. Starší badatelé kroniku tuto velice vynášeli, novější jsou střízlivější, uznávajíce sice důležitost její pro dějezpyt doby Karlovy, ale vším právem vytýkajíce mu,-že neměl tolik rozhledu a tak netečně pojímal slavnou svou dobu, že nedovedl ji tak vylíčiti, jak se na dějepisce sluší. Sice Beneš, jsa skromné povahy, nedostatky svoje sám cítil. Kronika jeho zachovala se v jediném rukopise a vydána poprvé Dobrovským ve sbírce »Scriptores rerum Bohemicarum« II. a po druhé J. Emlerem ve sbírce »Fontes rerum Boh.« IV. Bratr jeho Jan byl až do r. 1380 farářem v Lípě, potom arcijahnem hradeckým, od r. 1378 již pražským kanovníkem († 1395). Třetí bratr Petr (1359 – 94) měl dvorec ve Slivně a zůstavil čtyři syny, Jindřicha (nebo Hence), Jaklína (1371 – 1407), Kuníka (1380 až 1421) a Zikmunda (1410 – 22). První dva zůstali v Lipém a Jakub, syn Jaklínův († 1406), byl tudíž oltářníkem. Kuník byl tudíž farářem byv před tím kanovníkem u sv. Apolináře a složil r. 1422 farářství. Zikmund dostal se v držení Košátek a zůstavil syna Jana Košateckého, který v l. 1481 – 85 zemřel. Z manž. svého s Kateřinou z Kopidlna měl jedinou dceru Dorotu, která se za Václava Bezdružického z Kolovrat vdala. Kromě těchto připomíná se v Čechách Vlachník, syn Janův, klerik, Jan Krabice z veitmilez Prorub (1391), jenž založil linii na Sovinkách vládnoucí, Otík Krabice z veitmile. z Medonos a Jan, syn jeho, Jan Krabice z veitmile z Rudečka († 1409) a j. – B. Na Moravě vyskytují se od r. 1345 bratří Zdislav a Beneš Krabice z veitmile (třetí Ota byl tuším jejich bratrem). Zdislavovi synové snad byli bratří Hartunk, Jindřich a Jan (1360). Beneš dostal se v držení Žerotic a měl 6 synův. Nejstarší Beneš byl kanovníkem olomúckým (od r. 1356) a farářem v Žeroticích, r. 1372 stal se kanovníkem pražským († 1384). R. 1375 koupil s bratřími Želetavu. Druhý syn Zdislav byl r. 1376 fojtem v Elsasku a tam se i s potomstvem usadil. Třetí Jan Glac žil na Moravě a měl tuším syny Zikmunda a Jana (1406), z nichž tento seděl na Litovanech. Čtvrtý Mikuláš Špek byl r. 1365 hofmistrem u cís. dvoru, pátý Dobeš držel Žerotice a šestý Pešek byl r. 1355 purkrabí na Krumlově. Potomstvo měli Zdislav a Dobeš. a) Elsaská pošlost: Zdislav obdržel r. 1401 v léno od krále Ruprechta domy na hradě Hagenavě, půl hradu Hüneburka a dědiny. Zemřel před r. 1403 zůstaviv z manž. Pignosy syny Hanuše, Václava, Jetřicha a Martina. Hanuš přijal léno r. 1403 na dotčené statky, Martin r. 1408 na statky u Kaisersperka a Jetřich r. 1413. Před r. 1434 zemřeli Jetřich zůstaviv syna Zikmunda a Martin zůstaviv syny Baltazara a Melichara. Ti tři se strýci svými přijali r. 1439 a 1442 léno na dotčené statky. Baltazar a Zikmund obdrželi od císaře r. 1471 rozličné milosti a synem jednoho z nich byl Hanuš, jenž r. 1492 na statky své léno přijal. O potomstvu se pamětí nedostává. b) Dobeš († 1406) měl syna Jana (1398 atd.), jenž držel Žerotice a z manž. Elišky z Babic syny Zikmunda a Dobše († 1437) zůstavil. Onen měl syna neznámého jména, po němž r. 1464 syn Václav zůstal. Dobeš měl syny Jana, Beneše a Ludvíka, kteří rod tento zchudlý k platnosti přivedli. Ludvík sloužil r. 1462 arcikn. Albrechtovi a r. 1476 i s bratřími byl v Novém Městě za Vídní. Beneš jsa v službách krále Bedřicha sloužil zároveň v Čechách jsa od r. 1460 (tuším až do smrti) purkrabí karlšteinským a poněvadž se oženil s poslední z rodu Caltův, získal Chomutov, který mu k dědictví doprodán, a s bratrem svým Ludvíkem nabyl mostského hradu a klášterství postoloprtského. Od císaře dosáhl povýšení do stavu panského, což mu král Vladislav i pro Čechy (1475) potvrdil, avšak přijetí jeho do panského stavu v Čechách nešlo tak zhladka. Skorem 25 let byl nejv. mincmistrem a zemřel r. 1496 dne 28. srpna. Ludvík i Beneš měli potomstvo. Beneš měl syny Jana, Michala, Kryštofa a Šebestiána, z nichž prostřední dva bez dědicův sešli. Jan držev mostský hrad zůstavil jej synovi Petrovi († 1542), jenž byl ženat s Annou ze Šternberka. Týž převedl všechna práva svá na Šebestiána a jeho potomstvo. Šebestián, syn Benešův, platně pomáhal králi Ferdinandovi v l. 1546 a 1547, kromě toho byl výtečný hospodář a o zvelebení hornictví na Chomutovsku velmi pečlivý. Zemřel r. 1549 zplodiv z manž. Anny Glácovny ze Starého dvoru (s níž vyženil Červ. Hrádek) syny Jana a Kříže, z nichž tento r. 1550 ve Freiberce na lékařství zemřel (vdova Veronika Šlikovna). Onen oženiv se s Kateřinou Trmickou z Miliny prodal r. 1555 se strýci Červ. Hrádek a dělil se s nimi r. 1559 podržev Most, Chomutov a Blatno. Chomutov prodal r. 1560 arcikn. Ferdinandovi, ostatek zdědily sestry jeho Mandaléna a Anna, které r. 1564 Blatno prodaly. Od Anny pak Most vyplacen r. 1584. Beneš a Jan Lorenc, synové Křížovi, obdrželi r. 1559 Postoloprty za svůj díl. Tento přečkav bratra zemřel r. 1584 (manž. Alžběta z Žerotína). Synové jeho byli: Karel Kříž, Jan Beneš a Šebestián Lorenc, kteří r. 1588 Brzvany a Lenešice prodali. Šebestian přečkav je zemřel r. 1600 v městě Padově, a Postoloprty dostaly se sestře jeho Veronice vdané za Štěpána Jiřího ze Šternberka. – Dotčený Ludvík, bratr Benešův, měl syny Václava (1478), Ladislava a Zikmunda, kteří zůstali na Moravě. Kromě těchto vyskytují se později ještě jiní, kteří se psali K. z V. Hynek Krabice z veitmile držel nějaký čas Roztoky (1544) a v l. 1545 – 46 Toužetín. Týž napsal spis (netištěný) »O rodu pánů z Veitmile a Krabic« a přeložil aneb přeložiti dal spis Jana Koppa »Gruntovní a dokonalý regiment o zachování zdraví« (1536). Mikuláš (1589) byl ve stavu rytířském, Hynek Ladislav byl r. 1616 hejtmanem teleckého panství, sloužil císaři v čas rebellie a dosáhl majestátem ze 3. dubna 1629 polepšení erbu. Jiného polepšení dosáhl r. 1631. Jindřich Matiáš (1638) koupil s manž. Kateřinou Hlaváčovnou z Vojenic statek Zahrádku, který r. 1651 prodal, a držel potom Batelov. Tento zdědila po něm dcera Marie Františka vd. Odkolkova. Ke sklonku téhož stol. žili Mikuláš Karel, Ferdinand Šebestián a Adrián Jindřich držíce drobné statky v již. Čechách. Jindřich ženil se r. 1715 v Malé Chýšce a zavírá známou nám řadu těchto rytířů, kteří se naposled psali Veitmilár z Veitmile. Sčk.