Kramář Karel

, český politik a státník. V roce 1889 s T. G. Masarykem a J. Kaizlem založil realistické hnutí, 1890 vstoupil do mladočeské strany (od zač. 20. stol. její uznávaný vůdce); představitel tzv. pozitivní politiky, odmítající český státoprávní radikalismus. 1891 – 1915 poslanec rakouské říšské rady. Organizoval všeslovanské sjezdy v Praze 1908 a v Sofii 1910, tvůrce koncepce novoslovanství (rovnoprávná spolupráce všech Slovanů, sblížení Rusů s Poláky a politické sblížení Ruska s Rakousko-Uherskem). Za 1. světové války čelný představitel domácího odboje, 1915 zatčen, 1916 odsouzen k trestu smrti, 1917 trest snížen na 20 let vězení; poté amnestován. V roce 1918 předseda Národního výboru a první předseda vlády Československé republiky. 1918 – 19 předseda České státoprávní demokracie, 1919 – 35 Československé národní demokracie, od 1935 Národního sjednocení. V meziválečném období hlavní reprezentatnt české nacionální pravice, autoritativní odpůrce politické skupiny Hradu, zvláště E. Beneše.

Ottův slovník naučný: Kramář Karel

Kramář Karel, vynikající politik a publicista český (* 27. pros. 1860 ve Vysokém n. J.). Studoval práva na universitách berlínské, štrasburské a pražské a byl r. 1884 na pražské universitě na doktora práv povýšen. Za příčinou dalších studií odebral se opět do ciziny a strávil půl roku na universitě berlínské a půl roku v Paříži na École libre des sciences politiques. R. 1886 vydal v Lipsku spis Papiergeld in Österreich seit 1848, který vzbudil pozornost v kruzích finančních. Pak odebral se do Vídně zabývat se archiválními studiemi o finanční a správní historii rakouské a uveřejnil menší práce z oboru toho v různých odborných časopisech. Opatřiv se hojnými vědomostmi věnoval se cele životu politickému a připojil se ke straně t. zv. realistů, v níž vedle dra Kaizla a dra Masaryka zaujal čelné místo. R. 1890 podnikl delší studijní cestu po Rusku. Od 1. list. 1891 byl po nějaký čas vydavatelem realistického týdenníku »Časų. Když na podzim r. 1890 dělo se vyjednáváni mezi realisty a Mladočechy, měl Kramář na nich vynikající podíl a přispěl značně k tomu, že sloučení obou stran stalo se skutkem. R. 1891 zvolen Kramář poslancem do říšské rady a později také do českého sněmu. V obou sborech zákonodárných stal se záhy jedním z předních řečníků a v Klubu českých poslanců získal si značný vliv. Opětně zvolen do rakouské delegace, kde rovněž vynikl. Všestranným vzděláním svým, uhlazeností a svědomitostí u vykonávání svého mandátu získal si sympathie ve všech stranách sněmovny tou měrou, že v novém období při volbě předsednictva dne 6. dubna 1897 zvolen druhým místopředsedou. Když německá opposice proti vládě hr. Badeniho nezřízenou obstrukci prováděla, vzdal se předseda dr. Kathrein svého úřadu a sněmovna přistoupila dne 26. října 1897 k nové volbě předsednictví, při které zvolen Kramář prvním místopředsedou. Německá obstrukce stávala se den ode dne zuřivější a útočila ne toliko na vládu, ale i na předsednictví. Opposice prodlužovala obstrukčními návrhy a řečmi svými schůze přes míru, a předseda Abrahamowicz a náměstkové jeho Kramář a dr. Fuchs musili napínati veškeré síly své, aby za takovýchto okolností úřad svůj zastali. Sněmovna stala se jevištěm nejodpornějších scen, a předsednictví bylo předmětem neurvalých a násilných útoků rozzuřených německých nacionalů pod vedením pověstného Wolfa a jich spojenců. K., jenž se vší energií hájil důstojnost sněmovny a neohroženě vzdoroval útočníkům, obrátil na sebe nezměrnou zášť družiny Wolfovy. Obstrukce docílila toho, že dne 28. listopadu ministerstvo Badeniho propuštěno a říšská rada nejprve odročena, pak uzavřena. Tím skončil se i úřad Kramářův. Od té chvíle věnoval se Kramář opět horlivě povinnostem poslaneckým. Kramář byl a jest neustále publicisticky činným a hájí obratně zájmy národa českého v čelných časopisech německých i francouzských; články jeho o poměrech rakouských budí velikou pozornost a stávají se předmětem podrobných úvah v nejčelnějších listech evropských. Sb.

Související hesla