Krása

, krásné, krásno – základní kategorie estetiky vyjadřující kladný estetický zážitek, nejvyšší estetickou hodnotu, něco výjimečného a mimořádného, co je spojeno s obdivem, údivem, úžasem, co je nějak výrazné, ideální, co způsobuje radost ap. Krása je někdy viděna jako „jednota v rozmanitosti“, jindy jako „zřetelná dokonalost“. Podle Platóna souvisí krása s nádherou pravdy, podle Aristotela je spojena s řádem. Prožitek krásy je důkazem bytostného sladění člověka a bytí. Podle Kanta je uspokojení poskytované krásným “nezištné”. S tím polemizuje Freud, který považuje umělecké dílo za výtvor sublimace, uspokojení potom pochází ze skrytého sexuálního základu díla. Souvislostí mezi pravdou a krásou se zabýval mj. také A. Einstein. Krásu vědecké teorie spatřuje v její hodnověrnosti a zároveň také v její “vnitřní dokonalosti” a eleganci formulací. Krása teorie tak odráží její blízkost skutečnému světu a tak získává zároveň i gnozeologický význam. Opak ošklivosti.

Související hesla