Křemičitany

, silikáty – nejhojnější minerály zemské kůry. Jejich struktury mají základ ve velmi pravidelných čtyřstěnech [SiO4]4-, kde atom křemíku je obklopen čtyřmi atomy kyslíku, který může současně náležet dvěma různým čtyřstěnům. Tím vzniká možnost tvorby složitějších struktur. Rozlišuje se těchto šest oddělení silikátů:

1a. nesosilikáty (z řeckého nésos ostrov) s nezávislými čtyřstěny [SiO4]4-. Náležejí sem minerály např. řady olivínu, granátů, zirkonu.

1b. nesosilikáty s dodatečným anionem. Sem náležejí minerály např. skupiny sillimanitu, topazu-staurolitu, řady titanitu, skupiny datolitu.

2. sorosilikáty (z řeckého sóros hromada, skupina) s konečnými skupinami, hlavně dvou spojených čtyřstěnů [Si2O7]6-. Sem náležejí minerály např. řady axinitu, epidotu, vesuviánu.

3. cyklosilikáty (z řeckého kyklos kruh) s uzavřenými kruhy, trojčetnými [Si3O9]6-, čtyřčetnými [Si4O12]8- či šestičetnými [Si6O18]12-. Sem náležejí minerály např. skupiny benitoitu, řady berylu, turmalínů.

4. inosilikáty (z řeckého ís sval, šlacha), tvořené čtyřstěny, spojenými do nekonečných jednoduchých či násobných řetězců např. [Si3O9]6-, [Si4O11]6-. Sem náležejí skupiny pyroxenů, amfibolů, wollastonitu a další.

5. fylosilikáty (z řeckého fyllon list), vrstevnaté silikáty, tvořené nekonečnými dvourozměrnými sítěmi čtyřstěnů [Si4O10]4-, šesterečné či pseudošesterečné souměrnosti. Sem náležejí minerály např. skupin kaolinitu-serpentinu, smektitů, slíd, chloritů, amorfních jílových minerálů.

6. tektosilikáty (podle řeckého tektoneía lešení), s třírozměrnou prostorovou vazbou čtyřstěnů (prototypem mohou být struktury oxidů křemíku – křemene, tridymitu a cristobalitu). Atomy křemíku mohou být částečně nahrazeny atomy hliníku a částečně boru a beryllia, přičemž poměr (Si+Al+B+Be) : O je vždy 1 : 2. Náležejí sem minerály např. skupiny nefelinu, rodiny živců, rodiny zeolitů.

Ottův slovník naučný: Křemičitany

Křemičitany viz Křemík.

Související hesla