Křest

, rituální akt přijetí do církve. V křesťanství úkon obvykle řazený ke svátostem, v němž symbol omytí vodou (ponořením nebo politím) naznačuje a zprostředkovává duchovní očištění. Omytí doprovází formule, jež mluví o křtu ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Někteří křesťané křtí jako v podobě prvotní církve jen na základě vědomé osobní víry, u jiných (katolíci) je později křest dětí brzy po narození. Příprava ke křtu zahrnuje v křesťanských církvích výchovu a vzdělání ve víře, uvádění do života modlitby. Viz též katechumen.

Ottův slovník naučný: Křest

Křest (lat. baptisma) jest svátost, ve které člověk vodou a slovem Božím od hříchu prvotního a všech jiných hříchů očištěn a v Kristu jako nové stvoření k životu věčnému znovu zrozen a posvěcen bývá (Katech. pražský). Svátost křtu ustanovena jest Kristem Ježíšem (Mat. 28, 19) a jest svátostí nejpotřebnější, neboť bez ní nelze dojíti spasení, a nejprvnější, protože jí stává se člověk údem církve a má přístup k jiným svátostem. Ke křtu sv. užívá se vody přirozené, jež se na křtěnce leje, při čemž křestitel říká slova: »Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha sv.« Místo lití užívá se též kropení nebo potápění do vody. Přisluhovatelem křtu může býti v čas potřeby každý člověk bez rozdílu, jen když má úmysl konati, co činí církev, a užije správné materie a formy. Avšak křest obřadný (slavnostní) udělovati může jen biskup, kněz a jáhen. Místem k udělování křtu jest farní kostel; v domech soukromých křest udělovati se smí jen z nutné příčiny. Druhdy uděloval se obřadný křest sv. dospělým křtěncům na Bílou sobotu, ve svatvečer svatodušní a na Východě též ve svátek Zjevení Páně; nyní přikazuje se, aby uděloval se »co nejdříve« po porodu. Při křtu dostává křtěnec jméno některého svatého, aby měl v životě vzor a příklad a v nebesích přímluvce. Jména neslušná a pohanská dávati jest zákony círk. zakázáno. Pokřtěn může býti každý člověk ještě nepokřtěný a absolutně se nezpěčující. Dospělý křtěnec musí prokázati znalost náboženství katol. a vyznati víru, což jménem dítek činí kmotrové. Křest působí: odpuštění prvotního hříchu i všech hříchů jiných přede křtem spáchaných; prominutí věčných i časných trestů; milost posvěcující; příslušenství k církvi, z něhož plynou pro pokřtěného jistá práva i jisté povinnosti; máť právo žádati, aby ve víře byl vyučován, aby svátostmi a svátostninami bylo mu přisluhováno atd.; za to jest povinen víru vyznávati, zákony círk. plniti, církve poslouchati atd. Křtem vtiskuje se duši nezrušitelné znamení a proto nesmí se svátost ta témuž člověku udělovati leč jednou. Rebaptisace (t. j. znovupokřtění) absolutní i podmínečná, není-li k tomu závažného důvodu, jest těžkým hříchem a působí irregularitu. Jelikož z udělování křtu sv. vzniká mezi křtěncem a křestitelem, dále mezi křtěncem a kmotry, mimo to mezi kmotry a rodiči křtěncovými a konečně též mezi křestitelem a rodiči křtěncovými duchovní příbuzenstvo, stanovící zrušující překážku manželskou církevně právní, není dovoleno, aby rodiče sami (vyjímajíc případ krajní nutnosti) děti své křtili nebo jim byli kmotry. – Kromě křtu vody jest ještě křest žádosti a křest krve; onen přijímá člověk dospělý, když z celého srdce po křtu touží, ale dojíti ho nemůže, maje při tom dokonalou lásku k Bohu a lituje svých hříchů; tento místo má tehdy, když člověk nekřtěný pro Krista smrť mučennickou podstoupí (Katech. pražský). Tpch. Křest ohněm čili ohnivý sluje první účasť voj. zástupu nebo jednotlivého vojína nebo i jen voj. věci, jako praporu, děla, korábu a pod., při srážce s nepřítelem v šarvátce, přestřelce, bitvě a pod. Říká se: ten který pluk, jednotlivec, prapor odbyl si nebo dostal křest o. v bitvě u toho a toho města. FM. Křest pod rovníkem jest žertovný obyčej zachovávaný téměř na všech lodích mořských válečných, obchodních a přepravních, zejména daleké plavby konajících, představuje šprýmovnou oslavu námořníka nebo i soukromého cestujícího, jenž ponejprv přepluje rovník. Počet námořníků přestrojených za kněze a assistenci, pak za boha moře Neptuna čili Poseidóna s družinou tritonů atd. vykonává mezi samou plavbou přes rovník na palubě pitvorným počínáním obřadní programm více méně hojný, jenž však vždy vrcholí v tom, že na »křtěnce« se vychrstne džber mořské vody. Že to pak bývá spojeno s hostinou a pitkou, rozumí se samo sebou. FM.

Související hesla