Křížové výpravy proti husitům

, vojenská tažení vyhlašovaná jako součást svaté války na obranu křesťanské víry. Jejich cílem bylo vyhlazení husitského kacířství. Účastníci bojovali pod znamením kříže a byli obdařeni zvláštními výhodami a plnomocnými odpustky. První výprava na podnět uherského a římského krále Zikmunda Lucemburského schválena papežem 1. 3. 1420 a slavnostně proklamována 17. 3. ve Vratislavi. Vojska z Uher, německých oblastí svaté říše římské, rakouských zemí a katolických oblastí české koruny oblehla na sklonku června 1420 Prahu, 14. 7. utrpěla porážku při pokusu dobýt husitskou provizorní pevnost na vrchu Vítkově před Prahou a po korunovaci Zikmunda českým králem (28. 7.) byla rozpuštěna. Druhá výprava, vyhlášená na jaře 1421 a ideově podnícená kardinálem B. Castiglionem, proběhla ve dvou fázích. Vojska, zformovaná během srpna v německých oblastech říše a neúspěšně obléhající Žatec, ustoupila před husity 2. 10. 1421. Druhý proud, vedený Zikmundem Lucemburským a složený převážně z Uhrů, uprchl z českých území v lednu po sérii dílčích porážek (21. – 22. 12. 1421 u Kutné Hory, 8. 1. a 10. 1. 1422 u Habrů). Třetí výprava, jejímž vedením Zikmund pověřil Friedricha I. Braniborského, se bez kontaktu s protivníkem rozpadla na podzim 1422. Čtvrtá výprava, proklamovaná na jaře 1427 a organizovaná trevírským arcibiskupem Otou (1418 – 30), utrpěla nezdar 1. – 11. 8. 1427 u Stříbra a Tachova. Pátá výprava, kterou vedli kardinál Giuliano Cesarini a markrabě Friedrich I. Braniborský, skončila 14. 8. 1431 úprkem křižáků z prostoru mezi Domažlicemi a Kdyní. Nezdar křížových výprav proti husitům donutil katolickou církev k jednání (viz též koncil basilejský). K protihusitským křížovým výpravám lze přiřadit i tažení uherského krále Matyáše Korvína v letech 1468 – 71, podporované příležitostnými, víceméně kořistnými vpády z německých oblastí říše. Ani tyto akce však nepřiměly husity k opětovnému přijetí katolické konfese. Opakované neúspěchy křižáckých vojsk, jejichž počet doboví pozorovatelé nadsazovali (zpravidla zahrnovala 20 000 – 30 000 mužů, někdy i méně), spočívaly v nedisciplinovanosti bojovníků, v jejich neochotě riskovat život v urputných zápasech s husity, v přílišném soustředění na zisk případné kořisti i v rivalitě jednotlivých šlechtických velitelů, sledujících vlastní zájmy a neochotných podřídit se pokynům organizátorů.

Související hesla