Kurs

, směr, režim, ráz;
1. tržní cena jednotlivých druhů zboží, jimiž se obchoduje na burze, v užším smyslu tržní cena cenných papírů, valut, deviz a zlata. Porovnáváním, střetáváním nabídky a poptávky na burze vzniká jako jediná cena, za níž se v daném časovém úseku uskutečňují obchody. Kursy reagují na hospodářskou situaci podniků, resp. odvětví a celého národního hospodářství. Kursy akcií jsou ovlivněny zejm. výší očekávaných zisků, resp. dividend podniků, jejichž kapitál představují. Udávají se v příslušné měně na 1 kus, zřídka v procentech nominální hodnoty cenného papíru;
2. soubor přednášek, učebních lekcí.

Ottův slovník naučný: Kurs

Kurs (lat. cursus) jako pojem cenoslovný vešel v obyčej vzhledem k několika svou povahou od sebe nemálo odchylným případům ceny, jimž společno jest pouze to, že se vztahují na určitý druh předmětů, totiž na cenné papíry (effekty), cizozemské směnky, drahé kovy a mince, pak t. ř peníze papírové v širším neodborném smyslu toho slova, v němž se zahrnují bankovky a státovky, i když mají povahu t. zv. měny papírové i když jí nemají. Různé zjevy cenové, pro které se (v obmezení na uvedené předměty) označení kurs užívá, jsou zejména následující: 1. Nejhojnější jsou případy, kde kurs značí prostě tržní cenu výše dotčených předmětů, tedy cenu utvořenou účinkem nabídky a poptávky, avšak utvořenou takto jen na trzích určitého druhu, totiž na bursách peněžních a effektových, po případě na peněžních a effektových odděleních burs všeobecných. Na bursovní ceny jiných nežli oněch uvedených předmětův, jako na př. na bursovní ceny plodinové, označení kurs jen velmi zřídka se užívá. Kurs jakožto cena bursovní zaznamenává se v kursovním listě bursovním, třeba ovšem někdy jen tak, že se prostě udávají hraničné číslice, vyjádřené jednak požadavkem nabízečů (rubrika »zboží«), jednak kupním podáním poptavačů (rubrika »peníze«), mezi kterými výše cen vskutku smluvených se pohybovala. Ovšem praxis rozšiřuje název k., v souvislosti s pojmem právě řečeným, též na tržní cenu, za jakou nejen dotčené předměty na burse znamenané, nýbrž i papíry na burse neznamenané se prodávají a kupují v mimobursovním obchodě bankéřském. Řikáť se pak, že bankéř papír X prodal neb koupil za kurs Y. Z bursovních kursů kromě kursů státních a jiných veřejných neslosovatelných i slosovatelných dluhopisů, pak obligací podniků soukromých (jako jsou prioritní obligace, zástavní listy, kommunální, železniční, meliorační dluhopisy) a akcií mají, pokud jde o kurs ve smyslu tržní ceny bursovní, zvláštní význam kursy devisové a valutové. Devisové nebo prostě směnečné kursy jsou bursovní ceny směnek splatných na místech zahraničných v jejich měně. Tyto kursy – znamenané na hlavní burse neb hlavních bursách každého státu jen v příčině směnek splatných na předních bursovních místech těch zahraničných států, s nimiž stát domácí má hojná a čilá spojení obchodní – bývají výrazem jeho zahraničné bilance platební, totiž poměru, v jakém jsou jeho v nejbližší době do řečených států splatné závazky k jeho v těch státech v nejbližší době splatným požadavkům, tedy dluhy a požadavky z vývozu a dovozu zboží a z prodejů domácích cenných papírů do ciziny neb zdejších koupí papírů cizích, dále pak z úrokových a dividendových závazků následkem domácího držení cizích papírů takových nebo zahraničného držení domácích. Jistý, občas i závažný vliv na tento kurs devisový mají také koupě neb prodeje devisové z jiných podnětů, jako na př. za příčinou likvidování válečných náhrad (velkolepý příklad zapravení pětimilliardové válečné náhrady francouzské Německu v letech sedmdesátých), za příčinou vydržování vojsk a loďstev v cizině, v obmezené míře i poptávkou po směnkách zahraničných za příčinou cest do ciziny. Dokud příčina taková trvá, přestává kurs devisový býti správným výrazem zahraničné bilance platební rovněž tak, jako v případech, když následkem nastalého neb hrozícího porušení pravidelných normálních obchodních spojení s nějakým státem cizím hledí lidé náhle směnky tam splatné realisovati, nebo konečně když z příčin s poměry domácí měny peněžní souvislých státní správa sama nebo banka cedulová jako poptavač neb nabízeč devis ve větších rozměrech vystupují. Kursem valut vyrozumívá se především bursovní cena cizozemských mincí neb bankovek (i státovek). Po případě však i domácích mincí z drahokovu, a to v případě dvojím: První týče se kursů t. ř. obchodních minci, totiž mincí, které nenáležejí k měně domácí, nýbrž razí se pouze pro potřeby obchodu a mají ovšem, razí-li se z jiného kovu, nežli jest kov domácí měny, v penězích domácí měny cenu měnivou podle různého poměru nabídky a poptávky po nich, hlavně pak podle mezinárodního tržního poměru ceny obou kovů. Tak naše bývalé mincovní dukáty a zde ražené mince obsahu dvacetifrankového. Druhý případ týče se domácí mince měnové, když panuje t. zv. měna papírová a mince měnové z příčin nadbytečného oběhu této papírové měny nebo z nedostatku nabídky kovové obdrží ažio, jako měly dlouho naše stříbrné mince měnové za dřívějších našich neblahých poměrů měnových. Všem těmto kursům valutovým jest společný ustavičný vztah ke kursům devisovým. Pohybujíť se kursy valut cizích i domácích obchodních mincí, jsou-li raženy z kovu zavedeného v zahraničných soustavách měnových, v jistých směrech i t. zv. ažio domácí mince měnové za stavu papírové měny, stejnoměrně s kursy devisovými, od kterých se zpravidla nějak citelně ani odchýliti nemohou, neboť jest zjevno, že cena zahraničných směnek i cena mincí nezachová odchylku větší, nežli co činí rozdíl ve vedlejších nákladech spojených s tím neb oním způsobem placení. 2. Kurs značí cenu, za kterou se jistý druh cenných papírů (akcií, prioritních obligací, státních i jiných veřejných úpisů) při emissi ke koupi nabízí, k subskripci vykládá, nebo při offertním řízení submissním původci offerty přijaté zadává. Takovýto kurs emissní může míti i povahu kursu konversového, když se provádí přeměna dluhopisů státních neb jiných dosud výše zúročených v níže zúročítelné a za tím účelem se nabízí dosavadním věřitelům záměna starých dluhopisů za nové nikoliv za nominální cenu, nýbrž za cenu od této odchylnou, totiž nižší. – Smíšeninou kursu emissního a tržní ceny jest kurs uvozovací, t. j. cena, za kterou se podaří emittovaný papír uvésti na bursovní trh. 3. Konečně užívá se názvu kurs i pro rozličné způsoby ceny sazební, ať zákonné neb správní. Prvého způsobu vytknouti lze zase případů více, a to a) kurs nucený peněz papírových, t. j. státovek neb bankovek neb obojích (dosud rakouský případ), když se jim dostalo vlastnosti zákonného platidla, když totiž jest předepsáno přijímati je v soukromohospodářském obchodě dle jejich hodnoty nominální na místě měnových mincí z drahého kovu při placení pohledávek a jiných právních závazků, vzhledem na které strany ani nemohly nebo opominuly o určitém, třeba jiném, platidle se dohodnouti. I když bylo jiné platidlo smluveno, ale závazek pak v něm neplacen, zbude jako konečné exekučně vymožitelné platidlo měna papírová, ale pak dle bursovního kursu mince předmět závazku tvořící. Ostatně neužívá se odborně označení kurs nucený (u nás nesprávným názvem »oběh nucený«) pro všeliké případy zákonného platidla, nýbrž pouze pro ty, kde bankovky neb státovky za zákonné platidlo prohlášené zároveň jsou za kov nesměnitelny; to obojí teprv dává znaky t. zv. papírové měny v odbornickém smyslu. Kdežto nucený kurs staví bankovku neb státovku v užívání soukromohospodářském, pokud jde o placení příslušných závazků, na roveň s mincí drahokovovou, na niž znějí, brány bývají naopak v případech, kde o závazky neběží a tedy o platidle řeči není, na př. při výměně za drahý kov nebo při zapravování závazků na kov znějících, jen podle bursovního kursu, t. j. dle ceny bursovní vyjádřené v kursech valutových. b) Nucený kurs drobných, jejichž podstata právě v tom záleží, že neobsahují tolik kovu, kolik zákonně repraesentují a za kolik se až do určitých v zákoně vytčených množství v soukromohospodářském obchodě přijímati musejí, jako by byly plnoobsažnými, tedy dle hodnoty nominální. c) Zákonný kurs měnových mincí v soustavě měny dvojité neboli bimetallické, kteráž zase záleží v tom, že se mince z obojího kovu na základě určitého z předu ustanoveného poměru hodnot razí a v tom poměru jako rovnocenné, od stran dle libovůle jejich uživatelné zákonné platidlo v oběh uvádějí. (Známý francouzský poměr: z 1 kg mincovního zlata razí se 3100 franků zlatých v kusech po 20, 10 a 5 fr., z 1 kg stříbra mincovního 200 franků stříbrných v kusech po 5 fr.) I když se pak na trhu vzájemný poměr ceny obou kovů s takto ustanoveným poměrem zákonným nesrovnává, nečiní to ujmy libovolnému užívání mincí z obojího kovu jakožto platidla, pokud jsou a mohou býti závazkové platy zákonným předpisem upraveny. Jinak zase, když se nejedná o takové platy a tudíž po případě místo zákonného rozhodným se stává kurs bursovní. Můžeť, jak známo, v bimetallické soustavě kov, který jest v poměru k druhému ve skutečnosti dražší nežli dle zákonného poměru, obdržeti ažio. To však jest zjevem kursu bursovního. Na tom, že jisté druhy mincí mohou nabyti tržní ceny (bursovního kursu) od nominální neb zákonné odchylné, zakládá se známé lišení hodnoty mincí na nominální, vniternou (t. j. skutečnému jejich obsahu drahokovovému přiměřenou) a kursovní. Rozdíl vnitřní od zákonné dostavuje se v případech právě vylíčených, rozdíl vnitřní a kursovní (vyjmouc obnos nákladů ražebních) nesnadno se ukáže, dokud bude panovati ražba volná i na účet soukromý, jinak když tato vzhledem k jednomu kovu v soustavě bimetallické nebo i vzhledem k měnovému kovu soustavy jednoduché (monometallické) měny se obmezí neb zastaví. Tak příkladně následkem obmezení ražby stříbrných zlatníků rakouských od r. 1879 přestal se bursovní kurs rakouského stříbrného zlatníku říditi dle pohybu ceny stříbra na trhu světovém, podléhaje svému vlastnímu poměru nabídkovému a poptávkovému, jenž v záznamu našich kursů devisových a valutových docházel svého výrazu. Podobný výsledek odloupnutí od pohybu tržní ceny docílen ve všech bimetallických soustavách v příčině jejich mincí stříbrných obmezením resp. zastavením ražby jich. I pohyb hodnoty těchto mincí jest emancipován od tržních (bursovních) kursů stříbra neraženého (vnitřní hodnoty) a následkem obmezené nabídky jejich kursovní hodnota neodchyluje se podstatně od zákonné. d) Konečně náležejí k úkazům kursu sazbového, zákonného neb správními orgány předpisovaného případy t. ř. kasovního kursu. Na rozdíl od kursu nuceného, který se vztahuje na jisté vzájemné vztahy soukromohospodářské, vzhledem ku kterým se právní užívání peněz upravuje, týče se ustanovení kursu kasovního vztahu jednotlivých hospodářství soukromých k veřejnému zejména státnímu. Kasovním kursem vyrozumívá se hodnota, v jaké u státních pokladen se přijímají určité druhy mince neb papírových platidel, což při posléz řečených i mincí měnových, čítajíc k těm i drobné, bývá z pravidla hodnota nominální, u mincí, které substitučně za jiné se přijímají (jako na př. rakouské stříbrné místo zlatých pro placení cla předepsaných) však jistá obyčejně vždy od času k času dle průměrného stavu bursovního kursu stanovená sazba. – Ze všeho řečeného vyplývá, že kurs není ani žádný jednotný theoretický pojem a že tedy také nemůže existovati nějaká zvláštní jednotná definice neb theorie kursu. Pokud kurs značí tržní cenu, platí o něm prostě theorie cenová, zvláště zákon nabídkový a poptávkový, jenž právě v bursovním světě, trhu to, kde nejčilejší a nejbystřejší živly nabídky a poptávky v cenové zápasy vcházejí, mnohem rozhodněji se osvědčuje nežli ve kterémkoliv jiném oboru trhovém. Právě proto jsou tak důležity správné záznamy kursů bursovních. Zjevy kursu emissního jsou prostě případy t. zv. cenové politiky, při níž vždy běží o výpočet, při jaké ceně a jakém jí podmíněném rozsahu odbytovém nejlépe se pochodí. Případy pod č. 3. shrnuté spadají do theorie peněz a papírové měny. Bf.

Související hesla