Kvádové

, germánský kmen náležející k polabským Svébům, blízký Markomanům. V 1. stol. př. n. l. žili patrně v severním Pomohaní, odkud před zlomem letopočtu přešli na Moravu, jihozápadní Slovensko a do naddunajské části Dolního Rakouska. Zpočátku byli Kvádové v závislosti na římské říši (viz též Vanniovo království), ve 2. stol. n. l. se však významně účastnili markomanských válek. V roce 406 se velká část Kvádů připojila k tažení Vandalů do Hispánie.

Ottův slovník naučný: Kvádové

Kvadové (lat. Quadi), národ vzpomenutý nejdříve u Strabona (VII., 1, 3), jenž jej počítá mezi kmeny svevské a sídla jeho klade do lesů Herkynských. Později zmiňuje se o Kvadech Tacitus řka, že s Markomany a Naristy tvoří čelo Germanie; kraj jejich jest většinou hornatý (Germania, 42, 43). Ptolemaios píše o Kvadech pod lesem Herkynským v sousedství dolů železných a mocného kmene Baimů (II., XI. 26). Zprávy posledních dvou založeny asi na vědomostech Strabonových. Potom dosti časta jest zmínka o Kvadech v pramenech až do IV. stol. Vykladatelé kladli je ponejvíce do dnešní Moravy, již prý osadili v téže době, kdy sousedé a příbuzní jejich Markomani zaujali Čechy, totiž kol narození Kristova. Ale zdá se, že spíše jest umístiti je dále k východu, do dnešní uherské Slovače, čemuž nasvědčuje zejména Marcus Aurelius (jenž praví, že první knihu svých Commentarií dokonal »mezi Kvadovédy na Hronų) a Ammianus Marcellinus. K východu byli jim tu sousedy Jazygové. Novější badání archaeologické také marně dosud hledá na Moravě památky kvadské (viz J. L. Červinka, Dějiny Moravy atd., 1897). Podobně jako sídla, tak, ba mnohem více, nejista jest i národní příslušnost Kvadovédů. Jakožto obyvatelé Germanie počítáni obyčejně ku Germanům-Němcům, ač jméno z němčiny dosud nikdo řádně nevyložil. Když nové badání ukázalo, že Germanové Římanů i Řeků obsahovali nejeden kmen neněmecký, přičteni některými ke Slovanům a jméno jejich uvádí se ve spojení s názvem řeky Vagu (Váhu), tedy asi Vagi neb Važané. V dějinách známi jsou Kvadové válkami s Římany. Měli zprvu krále z vlastního rodu, později od Římanů dosazované. Ale spojivše se brzy se svými sousedy, zejména s Markomany, válčili šťastně s Římany: Jméno jejich naposledy vyskytuje se v pol. V. stol. Jedni myslí, že poslední zbytkové jejich zahynuli ve vichřici hunské, druzí se domnívají, že žijí dosud ve kmeni Slováků. Srv. A. V. Šembera, Západní Slované (1868). Pp.

Související hesla