Kvartet

, skladba pro čtyři nástroje nebo hlasy; např. smyčcový kvartet (1. housle, 2. housle, viola a violoncello). Vyvinul se ve 2. polovině 18. století.

Ottův slovník naučný: Kvartet

Kvartetto, kvartett (ital. quartetto, franc. quatuor) sluje v hudbě skladba, k jejímuž provedení třeba jest čtyř osob. Z pravidla bude to skladba, vyvedená ze čtyř hlasů reálních, zpěvních neb nástrojových. Čtyřhlasý způsob komposice, přes průhlednost svou nezadávající ničeho zvukové plnosti a harmonické zřetelnosti, byl již v době rozkvětu vokálního slohu kontrapunktiky XVI. stol. pěstován s oblibou v hudbě církevní i světské, a rozšířil se i na taneční kusy, prvotiny to hudby instrumentální. Třeba v pozdějších stoletích dvojsborová skladba vokální a monodie vývoji čtyřhlasosti nebyla příznivou, vyvinulo se z tříhlasé sonáty (dvoje housle s basem), bujevší ve století XVII., koncem XVIII. stol. kvartetto smyčcové (dvoje housle, viola a violoncello), které jest od Haydna, Beethovena a Mozarta až po Brahmsa a Dvořáka nejrozšířenějším útvarem komorní hudby. Jsou-li v kvartettu instrumentálním dosazeny jedny z obou houslí jiným nástrojem, na př. klavírem nebo flétnou, mluvíme o kvartettu klavírním, flétnovém. Z jiných kombinací zasluhují zmínky kvartetto rohové (4 lesní rohy) a kvartetto kornetové (4 kornety). Vokální kvartetto může býti mužské, ženské nebo smíšené. V opeře zove se kvartettem číslo nebo scéna pro čtyři zpěvní hlasy, a to bez ohledu, zda tyto vystupují bez průvodu neb s průvodem nástrojovým, jenž druhdy nebývá čtyřhlasým. – V obecném smyslu mluví se o kvartettu jako o sdružení čtyř osob, zabývajících se prováděním kvartetta, zvláště smyčcového. Toto předpokládá k ideální souhře hráče stejné kvality, podmínku, které vyhovují nemnohé z četných ensemblů moderních, zvláště kvartetto Joachimovo a naše »České kvartetto«.

Související hesla