Kytovci

, Cetacea – řád savců extrémně přizpůsobených životu ve vodě, s rybovitým tvarem těla s vodorovně postavenou ocasní ploutví; kromě několika hmatových chlupů na hlavě mají tělo neosrstěné, přední končetiny jsou přeměněny v ploutve a zadní redukovány až na malé zbytky pánevních kostí. Zevní zvukovod je zarostlý, ale sluchový orgán je dokonalý. Kytovci vnímají zvukové vlny přenášené vodním prostředím kostmi, dutinami a tukovými výplněmi lebky. U mnoha druhů je prokázána echolokace (ve vodním prostředí zv. hydrolokace), zvířata registrují zvukové vlny odražené od překážky. Adaptace na dlouhodobé potápění: rozsáhlé řečiště krevních kapilár schopné pojmout velké množství krve, speciální vazba kyslíku na hemoglobin a myoglobin a tolerance vůči vysokým koncentracím oxidu uhličitého v krvi. – Kytovci jsou řazeni do dvou podřádů: kosticovci (Mysticeti) v dospělosti nemají zuby, z patrových lišt jim v tlamě visí jemné, husté rohovité listy (tzv. kostice), které fungují jako filtr zadržující mořský plankton, jejich hlavní potravu. Ozubení kytovci (Odontoceti) mají velký počet homodontních zubů, živí se zejména rybami, některé druhy loví velké mořské savce a ptáky nebo hlubinné hlavonožce. Viz též delfíni, velryby, vorvaň. Kytovci žijí ve všech mořích a v některých velkých tropických řekách, většinou ve společnostech.

Ottův slovník naučný: Kytovci

Kytovití (Cetacea, Natantia), řád ssavců (Mammalia, Placentalia). Jsou to po většině velicí ssavci vodní, kteří mají tělo na rozdíl od ostatních obratlovců své třídy zcela přizpůsobeno životu ve vodě. Jestiť trup jejich vřetenitý, přední končetiny mají podobu ploutví, zadní scházejí a ocas jest ukončen vodorovnou ploutví (bez kostry), kteráž jest vlastním ústrojem pohybu; i na hřbetě bývají neveliké ploutve tukové. Pod silnou, u dospělých individuí namnoze zcela lysou koží jest mohutná vrstva tuku. Veliká hlava nebývá zřetelně ode trupu oddělena; oči jsou malé, boltce scházejí a nozdry jsou umístěny nahoře na hlavě dosti daleko vzadu; plovouce při povrchu vydechují jimi vzduch a vystřikují i vodu. Mléčné žlázy mají ve slabinách. Kostra vyznačuje se kostmi silně spongiósními; klouby bývají od kostí končetin odděleny. Kosti podivné lebky jsou lehké; dutina mozková jest vysoká a široká, ale krátká. Čenich bývá do předu prodloužen, shora sploštělý a často dosti úzký; dlouhá intermaxillaria jsou po obou stranách uzavřena dlouhými čelistmi (maxillaria), jež jsou vzadu prodlouženy ve křídla, kryjící z části i obě krátké, nad očima rovněž rozšířené kosti čelní (frontalia). Obě kosti temenní (parietalia) dotýkají se pravá levé jen u velryb; u delfínů vězí mezi nimi do předu prodloužená vrchní kosť týlní (supraoccipitale). Kosť sluchová (tympanicum, bulla) jest naduřelá, ztlustlá a jen volně s lebkou spojena, tak že u fossilních kytovitých také isolována bývá nalezena. Obě větve dolejší čelisti jsou se stran sploštělé, u delfínů přímé (se symfysí), u velryb obloukovité a v předu jen ligamentem spojeny. Zuby dospělým velrybám scházejí a u mláďat viděti na sliznici dásní hrbolky povrchně zubům podobné; později jim vyrůstají z papill sliznice rohovité desky (kostice). Vorvani mají v dolejší čelisti četné zuby kuželovité, jednorožci však i v mezičelisti dlouhé, šroubovité zuby nerovné velikosti, delfíni v obou čelistech jednoduché, neobnovující se zuby kuželovité, zakřivené a vesměs stejné (jako na př. u plazů). Jen fossilní rody Zeuglodon a Squalodon měly zuby dvojí, přední o 1, zadní o 2 – 3 kořenech. Obratle mají hořejší oblouky dosti dlouho od těl obratlů oddělené, trny hrudních obratlů jsou dosti vysoké, zadní tyto obratle, pak bederní a ocasní nemají zygapofys, nýbrž jen metapofysy (hrboly mezi obojími, processus articulares). Ocasní obratle mají dolejší oblouky intervertebrálně zavěšené; zadní tyto obratle jsou menší a menší, poslední pak mají centra shora a zdola smačklá. S kostí prsní (sternum) buď plochou a štítovitou (u velryb), nebo ze 2 – 5 kusů složenou (u delfínů) jsou žebra jednoho nebo 2 – 5 párů dosti volně spojena. Kruhu lopatkovému schází clavicula; lopatka jest silná, krátká, ale široká. Ku krátké a silné kosti ramenní pojí se rovněž krátká kosť loketní a vřetenní. V záprstí bývá 6, 7 elementů, jež nejsou zkostnatělé, nemají skoro ani kloubních ploch a dosti volně ve vazivu jsou uloženy. Rovněž tak jsou v něm uloženy články 5 prstů (u Balaenopter jen 2); prsty mají různý počet článků, od 3 až do 15, kteroužto abnormálnost (hyperfalangii) vysvětlují buď příčným rozpoltěním původního chrupavčitého základu jednotlivých článků, nebo oddělením epifys od vlastního válce (diafysy) článku. Z pánve zbyly kytovitým jen 2 kosti s pateří rovnoběžné, u nichž se někdy sporé rudimenty zadních končetin nalézají. Z ostatních orgánů – jinak ryze ssavčích – sluší vytknouti jen poměrně malý mozek, jehož hemisféry téměř malý mozek přikrývají, málo dokonalá čidla, veliký jazyk, úzký jícen, do něhož potrava vchází po obou stranách přední části hrtanu do úst vyčnívající, žaludek o několika oddílech, průdušnici širokou a objemné plíce se spojenými navzájem průduškami. – K., jichžto známe posud asi 200 druhů nynějších, žijí v mořích všech pásem a to ve společnostech, zejména v moři širém; menší druhové plovou i ku břehům, někteří i do ústí řek. Jinak se souším naprosto vyhýbají. Ač výborně plovou, nejsou kosmopolity a určité druhy potulují se vždy v určité oblasti, ač na jednom a témž místě nepřestávají, nýbrž sem tam se stěhují. Žádné pobřeží ni moře nemůže se vykázati ani jedním význačným druhem; leč pro sporé a kusé vědomosti o jižních a antarktických mořích nemožno podati úplný obraz o geografickém rozšíření kytovitých. Živí se dílem drobnými živočichy mořskými (velryby), dílem rybami (delfíni). Kdy a jak se množí, o tom zevrubných zpráv nemáme; víme jen, že mláďata se líhnou dosti vyvinutá. Člověk ode dávna kytovité ssavce pro tuk a kostice loví. Fossilní kytovití nalezeni v útvaru třetihorním (zejména v pliocénu) a diluviálním. Fylogenetický vývoj jejich podnes jest záhadou. Řád kytovitých takto rozdělují: 1. podř. Archaeoceti, ostatním ssavcům ještě nejbližší (foss.; Zeuglodon Ow., eocén); 2. podř. Odontoceti (Denticetes), plískavice, se zuby v obou čelistech nebo alespoň v čelisti dolejší; 1. čel. Squalodontidae (foss. Squalodon Grat.; miocén a pliocén), 2. čel. Platanistidae (recentní rody Platanista Cuv., Inia d'Orb., Pontoporia Gray), 3. čel. Delphinidae (plískavice; Delphinus L.), 4. cel. Physeteridae (vorvaň, Physeter L.), 5. čel. Monodontidae, 6. čel. Hyperoodontidae; 3. podř. Mystacoceti (Mysticetes), bezzubé velryby: 1. čel. Balaenopteridae (Balaenoptera Lac., Megoptera Gray), 2. čel. Balaenidae (Balaena L.). Literatura. J. E. Gray, Catalogue of Seals and Whales in the Brit. Museum (1865); týž, Synopsis of the species of Whales und Delphins in the Brit. Museum (1868); P. J. van Beneden a P. Gervais, Ostéographie des Cétacées vivants et foss. (Paříž, 1868 – 80); viz též četná pojednání Benedenova v aktech akad. brusselské; J. F. Brandt, Die foss. und subfoss. Cetaceen Europa's (»Mémoires« petrohr. akademie, 1870 – 1873); Kükenthalovy práce v »Zool. Jahrbücher« (1890) a v »Denkschriften der. med. naturw. Ges.« (Jena, 1893; »Vergleichend anatom. und entwickelungsgesch. Untersuchungen an Waltiere◁). O fossilních viz literaturu v Zittelově Palaeozoologii. Ku kytovitým bývaly počítány jako čeleď nebo podřadí (Natantia herbivora) i ochechule (Sirenia), teď zvláštní řád ssavců. Jsou vnějším tvarem těla kytovitým podobny, ale liší se od nich mnohými podstatnými znaky především anatomickými. Neveliká hlava jest ode trupu zřetelně oddělena, chřípě jsou na konci čenichu v předu odulého, tlustá kůže jest lysá nebo sporými štětinami pokryta a žlázy mléčné jsou na hrudi. Trup i s předními, ploutvovitými končetinami a vodorovnou ploutví ocasní podobný jest jako u kytovitých. Ale kostra předních končetin má úpravu jinou; nescházejíť Sireniím klouby mezi jednotlivými kostmi této končetiny, carpalia stojí ve 2 řadách a k nim se pojí štíhlá metacarpalia s 5 normálně vyvinutými prsty. Ostatní kostrou přibližují se tito ssavci ještě nejspíše některým kopytnatcům, zejména tapírům, tak že je palaeontologové pokládají za potomky Ungulat do vody se odstěhovavších a z té příčiny přeměněných. Kosti jsou na rozdíl od Cetaceí kompaktní. Lebka má na temeni jen kosti čelní a temenní, kosti nosní nepatrné, veliká intermaxillaria dolů zakřivená a kost jařmovou rovněž poměrně silnou; mohutná dolejší čelist má proximální, svislou větev velmi vysokou a na předním švu jejím i na švu obou kostí mezičelistních jest po rohovité žvykací desce. Také chrupem se recentní ochechule od kytovitých podstatně liší; rod Manatus má jen stoličky, Halicose nahoře 1 menší a 1 veliký a hranatý zub řezací; klů nynější Sirenia nemají. Stoličky přední jsou menší, zadní (o četných kořenech) větší a podobají se poněkud stoličkám vepřů nebo tapírů. V pateři jest někdy (Manatus) jen 6 obratlů šíjových (2. jest se 3. srostlý), žebra jsou dvojhlavá, kosť prsní ze 2 kusů srostlá, pánev a zadní končetiny jsou kromě sporných rudimentů zakrnělé; Sirenia žijí v mořích a plovou i do ústí velikých řek; živí se mořskými rostlinami. Jsou domovem kolem východní a západní Afriky, Východní Indie, Brazilie a Střední Ameriky. Kromě foss. rodu Prorastomus Ow. (čel. Prorastomidae) náležejí sem dvě čeledi: 1. Manatidae, kapustňáci (Manatus Cuv.), 2. Halicoridae moroni (Halicore Illig., foss. Halitherium Kaup.). Druh Rhytina Stelleri Cuv. (koroun severní, kráva mořská), jenž obýval v úžině Behringově, v moři kolem Kamčatky, Aleut a Aljašky, od r. 1768 na dobro jest vyhuben. Br.

Související hesla