La Rochefoucauld François

, francouzský prozaik a moralista; odpůrce Richelieua. Účastnil se povstání proti Mazarinovi (tzv. frondy, v letech 1648 až 1653). Návštěvník pařížských aristokratických salonů, zejm. madame de La Fayette. Proslavil se svou sbírkou morálních aforismů, tzv. maxim Krutá kniha aforismů s lehkými úvahami o těžkém životě (zkráceně též Maximy a úvahy morální), které vznikly v prostředí šlechtických salonů. Jejich otevřenost a hluboký pesimismus vyvolaly pobouření v tehdejší společnosti. Se stylistickou vytříbeností a hutností výrazu, podávají ucelený obraz člověka, odhalují sobeckou povahu vášní, citů a sociálních vztahů. Východisko z tohoto hořkého světa, ve kterém je člověk klamán nejen druhými, ale i sám sebou (svou zbabělostí a sebeláskou), hledal v jasnozřivosti, duchovním rozvoji a morální ctnosti. Je považován za zakladatele francouzské aforistické tradice.

Ottův slovník naučný: La Rochefoucauld François

LaRochefoucauld: de La Ra François (VI.), vévoda, slavný spisovatel a moralista francouzský (*15. prosince 1613 v Paříži-†17. března 1680 t.), syn Františka V. de La Ra, nesl až do smrti otcovy (v únoru 1650) jméno prince de Marcillac; byl vychován velmi chatrně, neboť otec jeho, chtěje využíti královské přízně, dal syna v útlém věku do služby vojenské. Když pak otec upadl pro své intriky v nemilost a byl vypověděn do Blois, syn, který mluvil špatně o kardinálovi Richelieuovi, sdílel s nim vyhnanství. Ra účastnil se všech intrik proti Richelieuovi; vrátiv se pak do Paříže, sloužil královně a kompromittoval se tak, že byl vězněn týden v bastille a vypověděn na své statky ve Verteuil; ale i zde intrikoval proti kardinálovi, po jehož smrti v prosinci 1642 vrátil se ke dvoru. Když pak v květnu 1643 stala se královna vladařkou a neodměnila Raovu dlouhou oddanost, jak očekával, sblížil se se stranou t. zv. importants, jež vedli vév. de Beaufort a pí. de Chevreuse, a když vév. de Beaufort byl zatčen a pí. de Chevreuse vzdálena ode dvora, Ra, roztrpčený její nevděčností, jal se dvořiti vévodkyni de Longueville (1646), sestře vévody Enghienského; sám vypravoval, jak cynicky si ji dal postoupiti od svého přítele Miossensa. Bojoval pak v armádě vévody Enghienského a byl vážně zraněn při obléhání Mardicku. Zatím co se léčil, připravovala se Fronda, a Ra byl jedním z vůdců v občanské válce, která se skončila mírem 11. břez. 1649. Zde i v pozdějších intrikách Ra ukázal nedostatek důslednosti a pevné rozhodnosti, který zavinil, že nenabyl vlivu a moci, jichž mohl snadno dostoupiti. V lednu 1650, když Condé, Conti a j. byli zatčeni, Ra uprchl s vévodkyní de Longueville do Normandie, pozd. obléhal s vévodou de Bouillon Bordeaux (v květnu 1650). Mazarin dobyl znova Bordeaux a Ra vrátil se do Paříže rozdmychovat tu bouře; tak pokusil se o vraždu kardinála de Retz najatými vrahy ve velikém sále parlamentním v srpnu 1651, ale musil opustiti Paříž s Condém. V téže době přerušila s La Raem svůj poměr paní de Longueville, zač se jí La Ra mstil, kale jí jiné její vztahy erótické. V bitvě u pařížské brány sv. Antonína (1. čce 1652) La Ra byl velmi vážně zraněn, málem byl by býval přišel o zrak. Zotaviv se (churav zůstal po celý ostatek života) ustoupil úplně s veřejného života, pochopiv asi, že královská moc vyhrála jednou navždy svoji při se šlechtou; La Ra spokojuje se odtud požívavým životem světáka, léče se ze svých zklamaných illusí hořkou meditací svých »Maxim« a distinguovaným přátelstvím znamenitých a zajímavých žen, nejprve markýzky de Sablé, později hraběnky de Lafayette. Hlavní dílo jeho života, které mu vyneslo slávu evropskou, jsou jeho Réflexions ou sentences et Maximes morales, stručně zvané Maximes; tvořil je pomalu zhusťuje v nich zkušenosti nejen svoje, nýbrž i světa, v němž žil. V saloně přítelkyně jeho pí. de Sablé prohloubila se módní préciosité v umění duchaplné psychologické a moralistní analysy; v sentencích a maximách zkoušeli se všichni její návštěvnici. Této formy ujal se La Ra a dal jí umělecké posvěcení; jeho »Maximy« jsou kvintessencí ducha preciosního a jsou stejně dílem La Raovým jako společnosti, v níž žil, neboť La Ra brousí a tříbí svoje sentence po pět nebo šest let za rady pí. de Sablé a jejích přátel. R. 1665 vyšlo první vydání »Maxim«; později přátelství a vliv pí. de Sablé byly nahrazeny přátelstvím a vlivem pí. de Lafayette a tím pozměnil se i charakter pozdějších vydání »Maxim« (páté a poslední jest z r. 1678 a obsahuje 541 maxim, kdežto původní počet jich byl 314). Pí. de Sablé, jansenistka portroyalská, neseslabovala hořkého a bezohledného pessimismu La Raova, spatřujíc v něm předpoklad k jansenistské nauce o nutnosti milosti a v kruté nauce o vševládnoucím lidském egoismu potvrzení zkažené lidské přirozenosti po prvotném pádu. Pí. de Lafayette, milovnice konvencí společenských, působila mnohde na zjemnění upřímného a radikálního pessimismu-aniž tím změnila ovšem smyslu a dosahu »Maxim«. Literární i myslitelská jejich cena jest znamenitá. La Ra nedává se vésti žádnými apriornými ideami nebo soustavami, jest pouhý subjektivní empirik, který sepisuje zkušenosti svého života a střízlivě a nestranně je interpretuje. Jest pozorovatel vzácné odvahy a bystrosti zrakové, proniká směle k jádru věcí a dovede shrnouti problém se vzácnou silou reliefní přesnosti a jasné zákonnosti. Svět jeho není široký-jest to svět t. zv. vysokého světa a veliké společnosti-ale jej zná Ra dokonale a z něho vyvodil svoji filosofii, jejíž střízlivý a tvrdý pessimismus a místy hořký cynismus působil skandálně, než se mu přišlo na chuť. Také literárně jsou »Maximy« významné Ačkoliv sem tam vládne ještě duchaplnictví a malicherná titěrnost preciosity, většinou jest již stil jejich pevný, velce myšlený, zhuštěný, tuhého a hutného zrna; jest to přirozený stil dvořana a světáka, znatele lidí a pozorovatele života, styl bohatého dilettanta a epikurejce, prostý spisovatelské odbornosti a jejího ballastu. Kromě »Maxim« La Ra napsal ještě Portrait de M. de La Ra par lui-męme (1659), dále své Mémoires (1662), několik Opuscules nebo fragmentů a asi sto listů. Nejlépe byly vydány jeho Oeuvres complètes Gilbertem a Gourdaultem v Paříži 1868-83. Barthélemy vydal tamže 1863 pod tit. Oeuvres inédites hlavně některé varianty »Maxim«. Do češt. byly přel. »Maximy« posledně v Ottově Světové knihovně. Srv. A. Vinet, Les moralistes français au XVIIe siècle: La Ra (1837); Prévost-Paradol, Études sur les moralistes français (1865); J. Bourdeau, La Ra (Pař., 1895). Šld.

Související hesla