Láčkovci

, Coelenterata – zastaralá systematická jednotka zahrnující mořské i sladkovodní mnohobuněčné živočichy s paprsčitě souměrným tělem. Trávicí soustava (tzv. láčka) je slepá, tělo dvouvrstevné, složené z vnějšího ektodermu a vnitřního entodermu. Mezi oběma vrstvami je v různém rozsahu vyvinutá rosolovitá mezoglea. Nervová soustava je rozptýlená. Do láčkovců bývali řazeni žahavci a žebernatky.

Ottův slovník naučný: Láčkovci

Láčkovci (Coelenterata, Cnidaria), kmen živočichů umísťovaný v řadě vzestupné nad houbami (Spongiaria). Zahrnuje násled. třídy: 1. Slimýšovité (Hydrozoa) s polypy slimýšovitými (Hydropolypi) a medusami slimýšovitými (Hydromedusae), s trubejši (Siphonophora) a se skupinou Hydrocorallinae; 2. Polypovité (Scyphozoa) s polypy korálovými č. korály (Actinozoa) a s medusami polypovitými (Scyphomedusae); 3. Žebernatky (Ctenophora). Láčkovci jsou živočichové většinou mořští, menšinou sladkovodní (na př. náš nezmar č. hydra), usedlí (polypi slimýšovití i koráloví, medusa polypovitá Lucernaria, polyp medusový Scyphistoma) nebo plovoucí (medusy, trubejši, žebernatky), žijící buď ojediněle (žebernatky, medusy, někteří polypi koráloví, polyp slimýšovitý Corymorpha galanthus Haeck.) nebo v trsech či koloniích (trubejši, většina polypů slimýšovitých a korálových). Trsy jsou bud jednotvaré (z jednoho druhu jedinců, na př. u polypů korálových) neb dvojtvaré (u polypů slimýšovitých s jedinci živnými a plodotvornými) nebo trojtvaré (u Hydrocorallin s jedinci živnými, tykadlovými a s vaky pohlavními) neb mnohotvaré (u trubejšů s vaky vzdušnými, se zvonci plovacími, s krycími deskami, makadly, s citovými a tykadlovými vlákny, s jedinci živnými a s jedinci se žlazami pohlavními). – Tělo jejich jest podoby kalichovité až válcovité (polypi), zvoncovité až deskovité se svrchní stěnou či exumbrellou a zpodní či subumbrellou (medusy), kulovité až pásovité, s osmi meridionálnými z obrvených plátků se skládajícími žebry plovacími (žebernatky). Jest stavěno paprskovitě majíc někdy při tom souměrnost pravolevou (u některých polypů korálových) a někdy vedle této i souměrnost předozadní (žebernatky). Nemá dutiny tělní a má společnou dutinu zažívací a oběhu čili dutinu gastrovasculární. Ta má otvor přívodný čili ústa, někdy prodloužená v ústní rouru (u některých medus) neb opatřená rameny (u některých medus), nemá vchlípeniny jícnové (slimýšovití) nebo má tuto vchlípeninu (polypovití a žebernatky). Výjimkou u některých medus polypovitých zarůstají ústa a na místě nich vyvinuto jest na ramenech ústních množství druhotných otvorův ústních (Rhizostomae). Dutina gastrovasculární jest buď nerozdělená (polypi slimýšovití), nebo jest rozdělená přehrádkami paprskovitě seřaděnými (septami) na střední dutinu či žaludeční dutinu a na obvodní dutiny mezipřehrádkové (u polypů korálových a u polypa medusového Scyphistoma) nebo jest rozdělena na střední dutinu žaludeční a na kanály paprskovité, spojené namnoze kanálem obvodním (medusy) nebo má dutinu jícnovou, žaludeční, kanály paprskovité, obvodní kanál i vedlejší kanály a otevírá se na venek zvláštními otvory na hořením pólu těla (žebernatky). Seřadění a pravidelné pomnožení kanálů paprskovitých i přehrádek označuje vnitřně paprskovitou stavbu těla. Paprskovité (radiární) kanály bývají čtyři, osm až velký počet, jsou jednoduché nebo rozvětvené, úzké, až vakovitě rozšířené. Kanál obvodní v některých případech otvírá se zvláštními otvory (exkrečními ?) na venek. Přehrádek bývá osm (Octocorallia), neb čtyry (polyp medusový, Scyphistoma) neb násobek čtyř (Tetracorallia) nebo šest nebo násobek šesti (Hexacorallia). Přehrádky buď veškery jsou nahoře srostlé se stěnou jícnovou neb jen některý z nich, pravidelně se střídajíce s nesrostlými. Někdy prostory mezipřehrádkové spojeny jsou mezi sebou nahoře otvory v přehrádkách (u aktinií). Na venek označují paprskovité uspořádání těla pravidlem hlavně tykadla láčkovců. Jsou význačným jejich znakem jevíce se býti válcovitými, namnoze štíhlými vychlípeninami těla. Řídčeji jsou zpeřena neb rozvětvena. Jsou buď plna neb duta, souvisíce s dutinou gastrovasculární (u polypů korálových, u mnohých medus polypovitých), někdy otvorem na vrcholu jsou ven otevřena (u aktinií). Jen výjimkou jsou nepravidelně po hoření části těla roztroušena (u některých polypů slimýšovitých). U většiny polypu slimýšovitých, u polypů korálových a u polypa medusového jsou na hoření části těla pravidelně v okruhu kolem úst umístěna, u polypů korálových nad prostorami mezipřehrádkovými, odpovídajíce počtem svým počtu přehrádek. U medus slimýšovitých i polypovitých jsou tykadla umístěna pravidlem na okraji těla, na rozhraní svrchní a zpodní strany, řídčeji nad okraj posunuta (u některých medus slimýšovitých). Bývají čtyři, osm až větší počet, řídčeji dvě neb jedno (podčeleď Euphysidae mezi medusami slimýšovitými) nebo žádné (čeleď Amaltheidae u medus slimýšovitých, čeleď Rhizostomae u medus polypovitých). U žebernatek jsou pouze dvě zpeřená tykadla zatažitelná do dvou vaků, posunutých k hořenímu pólu těla. U medus slimýšovitých vypíná se z okraje směrem k ústům vodorovná blána okružná (velum), u medus polypovitých jest okraj namnoze rozdělen pravidelně na laloky. Dutina gastrovasculární zakrňuje zcela neb částečně u těch jedinců v trsech vícetvarých, již určeni jsou k jiným úkolům, než jest úkol výživy. – Tělo láčkovců skládá se především z vrstvy vnější (ektodermální) a z vrstvy vnitřní (entodermální); vrstva střední zastoupena jest buď blanou opornou neb hmotou rosolovitou, což obé jest pouhou vyloučeninou vrstvy vnější i vnitřní (u slimýšovitých), nebo jest střední vrstva tvořena ze základní rosolovité hmoty, v niž uloženy jsou buňky pojivové, a pletiva (svalová a nervová vlákna), ze vnější nebo vnitřní vrstvy pochodící a od nich později odloučená. Ve vrstvě zevnější (méně ve vnitřní) umístěny jsou žahavé buňky (cnidoblasty, nematocysty), význačný to znak láčkovců. Mají schránku obklopenou pláštěm plasmatickým (s jádrem), v ní pak spirálně stočené vlákno. To vymršťuje se i s obsahem palčivým a lepkavým na venek, když podrážděn byl zvláštní výčnělek (cnidocil) z přídy buňky žahavé vynikající. Buňky žahavé slouží k obraně i k polapení drobné živočišné kořisti i umístěny jsou na místech vynikajících, zejména na tykadlech, kolem úst a na okraji těla (u medus). U žebernatek vyvinuty jsou na místě buněk žahavých buňky lepkavé, s bradavkatým povrchem, obsahující pružné, stočené vlákno. U polypů korálových a u medus polypovitých vyvinuty jsou zvláštní žlázy, tak zvaná vlákna mesenteriální (u polypů) nebo gastrální (u medus), obsahující žláznaté buňky a buňky žahavé. Jejich činnost souvisí s činností zažívací. U polypů jsou vyvinuty na okraji přehrádek v podobě vinutých, do dutiny gastrovasculární visících pásů. U medus jsou to pásy vinuté neb chvosty (phacelly) umístěné na okraji přehrádek či taeniol oddělujících paprskovité kanály. – Svalstvo jest u láčkovců až na žebernatky původu epithelového. Totiž buňky svalotvorné náležejí vrstvě vnější nebo vnitřní. Vlákna svalová povstávají na základně buněk svalotvorných jakožto vláknité příčky prodlužující se v obojím směru přes základnu. Vlákna svalová probíhají navzájem souběžně tvoříce vrstvu souvislou s epithelem, pomnožením buněk svalotvorných může býti tato vrstva více méně složitě zprohýbána, až konečně i od epithelu odloučena tvoříc samostatnou vrstvu vláken svalových a buněk svalotvorných. U žebernatek vyskytují se vlákna svalová původu mesenchymatického, mající původ i uložení ve vrstvě střední. U polypů slimýšovitých, u medus a u polypa medusového jest vyvinuto hlavně svalstvo původem z vrstvy vnější (ektodermální), u polypů korálových hlavně z vrstvy vnitřní (entodermální). U medus jest hlavně činno okružní svalstvo strany zpodní sloužící při pohybu, u polypů korálových jednostranně vyvinuté svalstvo přehrádek jevící na průřezu charakteristický obrazec (svalový praporec). Činnost svalová jeví se též na mnoze značně vyvinutou stažitelností tykadel i celého těla některých láčkovců. Nervstvo láčkovců jest rovněž původu epithelového majíc vznik svůj hlavně ve vrstvě vnější, méně ve vrstvě vnitřní. U polypů slimýšovitých i korálových jest po těle roztroušeně uloženo, u medus a žebernatek soustředěně umístěno. U medus slimýšovitých jest to dvojitý prstenec nervový, uložený v okraji tělním (na rozhraní exumbrelly a subumbrelly), jsoucí ve spojení se smyslovými ústroji a se svalstvem zpodní strany a vela, kdežto u medus polypovitých jest více středů nervových, uložených v okraji tělním a jsoucích ve spojení s ústroji smyslovými. U žebernatek jest toliko jediný střed nervový, umístěný na hořením pólu tělním. – Ústroje smyslové vyvinuty jsou pouze u medus a žebernatek. U medus slimýšovitých jsou pravidelně na okraji tělním umístěny a jsou to buď oči (jamkovité neb s čočkou), buď váčky sluchové s útvarem sluchovým (otolith) původu ektodermálného nebo proměněná tykadla (cordylia) s útvarem sluchovým původu entodermálného. U medus polypovitých jsou rovněž uloženy pravidelně, ve výklenku vždy mezi dvěma laloky okrajními. Jsou to přeměněná tykadla (rhopalia) nesoucí jedno neb více očí a útvar sluchový původu entodermálního. K nim druží se na blízku umístěné (na svrchní straně těla) obrvené jamky čichové. U žebernatek nalézáme jediný, za to však složitý ústroj smyslový, umístěný na hořením pólu tělním. Skládá se z dvou obrvených pásů (čichových?) a ze střední jamky překlenuté blanou opatřenou otvory. Jamka chová útvar sluchový, správně útvar rovnováhy (statolith), nesený na čtyřech brvitých nosičích, skvrny pigmentové a čtyři řady obrvené, prodlužující se až k žeberným pásům. Význačným pro mnohé láčkovce jest oporný a ochranný útvar buď chitinovitý, buď vápenitý, vyskytující se u některých slimýšovitých a u většiny polypů korálových. U slimýšovitých jest to buď chitinovitá vyloučenina vnější vrstvy (u některých polypů slimýšovitých) neb vápnitá vyloučenina mohutně vyvinutá ve vrstvě vnější (skupina Hydrocorallinae.) U některých polypů korálovitých tvořena jest opora buď z těles vápenitých (spicula), povstalých ve vrstvě střední a zde roztroušeně umístěných nebo spojených v souvislou kostru vnitřní (na př. u korálu červeného), neb jest opora chitinovitou vyloučeninou vrstvy vnější, jež však vchlípením ze základu celého trsu stává se vnitřní kostrou. U většiny polypů korálových jest však opora vápenitou vyloučeninou vrstvy vnější. Povstává nejprve na základě vznikajícího trsu, pak pokračuje jednak po stranách a jednak vyzdvihuje se do vnitř trsu, čímž vytvořuje se vápenité opakování celého trsu, s tím hlavně rozdílem, že v dutinách jedinců střídají se zvápnatělé přehrádky (sclerosepta) s nezvápnatělými (sarcosepta). – Množení u láčkovců jest buď nepohlavní, buď pohlavní. Nepohlavní množení, hlavně u polypovitých jedinců se vyskytující, vyjádřeno jest dělením nebo pučením neb spojeným dělením a pučením (polyp medusový) za úplného odloučení se od sebe neb za neúplného odloučení, čímž tvoří se trsy jedinců. Většina láčkovců jest pohlaví odděleného, menšina jsou obojnatci (žebernatky, nezmar, polyp korálový Cerianthus, medusa polypovitá Chrysaora). Žlázy pohlavní vytvořeny jsou u jedněch láčkovců ve vrstvě vnější (slimýšovití), u druhých ve vrstvě vnitřní (polypovití, žebernatky). Uloženy bývají pravidelně buď v průběhu kanálů paprskovitých (medusy) neb v průběhu střední části dutiny gastrovasculární (medusy) nebo ve stěně přehrádek (polypi koráloví), u žebernatek v průběhu kanálů meridionálných (pod pásy žebernými), na jedné straně žlázy samčí, na druhé žlázy samičí. Žlázy pohlavní nemají vývodů, buňky pohlavní dostávají se na venek protržením stěny obalné. Vývoj děje se u většiny slimýšovitých a polypovitých prostřednictvím volné larvy zvané planula, neb jest skrácen (na př. u nezmara). Planula jest význačnou larvou láčkovců. Má vejčité, obrvené tělo bez úst a bez dutiny, složené z vrstvy vnější a vnitřní. U trubejšů děje se vývoj prostřednictvím larvy zvané siphonula neb jiné, zvané disconula, u žebernatek prostřednictvím larvy ctenula zvané. – Běh životní u mnohých slimýšovitých a mnohých medus polypovitých provázen jest rodozměnou. U slimýšovitých v případě typickém vzniká z usazené planuly pučením trs jedinců polypovitých, bezpohlavných. Na tomto pak trsu vznikají rovněž pučením jedinci pohlavní, již dospěvše od trsu se odtrhují a jakožto pohlavní medusy volně žijí dávajíce po oplození vznik planule. Jsou však někteří slimýšovití, u nichž rodozměna jest více méně neúplná. Tak u jedněch vznikají na trsu polypovitém medusy pohlavní, jež však se od trsu neodtrhují, u jiných medusový tvar jest více méně zastřen, až klesá na pouhé pupeny s pohlavními buňkami. Konečně rodozměna jest úplně zaniklá, a tu pak v jednom směru schází v běhu životním stav medusovitý a polypi sami jsou pohlavními (u nezmara); nebo ve směru druhém vynechán jest stav polypovitý, jak tomu u skupiny medus slimýšovitých zvané Haplomorpha (Narcomedusae, Trachymedusae). Výjimkou prodloužena jest rodozměna u některých tvarů slimýšovitých, u nichž stav medusovitý před stavem polypovitým množí se nepohlavně pučením v nové medusy (Sarsia siphonophora). Trubejši, jež nejpřípadněji sluší považovati za trs medusovitých, k určitým činnostem změněných jedinců, namnoze nemají rodozměny. U některých trs rozdělen na řady stejných skupin (cormidia) s určitými jedinci. Skupiny ty podle uspořádání Eudoxia neb Ersaea zvané utrhují se časem od matečného trsu a dále žijí volně. Toliko u trubejšů skupiny Discoidea vepjata jest do kruhu životního rodozměna vytvářením stavu medusovitého (Chrysomitra). Jiný druh rodozměny panuje u medus polypovitých. Tu z planuly povstává usedlý polyp medusový (Scyphistoma) s kruhem tykadel (obyčejně 16) a se čtyřmi přehrádkami. Ten postranným pučením může se pomnožiti, pučením pak ve směru osy tělní, provázeném příčným oddělením, vytvořuje medusovité jedince neb řadu medusovitých jedinců, z nichž nejvrchnější jest nejstarším (tak zv. strobilace, stav Strobila zvaný). Tito noví jedinci postupně dosáhnuvše jistého stavu dokonalosti (zv. Ephyra) odtrhují se postupně od trsu a žijíce volně dospívají dalším růstem a mění se v pohlavní medusy. U některých medus polypovitých neděje se rodozměna a vývoj jest skrácen (Pelagia). U žebernatek není rodozměny, u některých vyskytuje se tak zv. dissogonie, jsou totiž v běhu životním dvakráte pohlavními, jednou ve stavu larvy a po druhé po proměně ve stavu dospělém. Láčkovci náležejí k nejvýznačnějším a nejkrásnějším zjevům mořským vynikajíce úhledností těla, průsvitností a ladností barev. Velikosti jsou namnoze nepatrné (několik mm nebo cm), někteří však trubejši, některé medusy polypovité a žebernatky dosahují až na metr délky, někteří pak slimýšovití (skupina Hydrocorallinae) a někteří z polypů korálových tvořením rozsáhlých trsů vápenných budují mohutné útesy a ostrovy korálové. Zástupce láčkovců nalézáme již v útvarech nejstarších. Někteří vyhynuli úplně (Graptoliti, Rugosa, Tabulata, Stromatoporoidea), v některých útvarech vytvořili stavbou rozsáhlých trsů mohutné uloženiny vápencové. Zástupci slimýšovitých vyskytují se ve vrstvách zemských řídce, vyjma skupinu graptolitů téměř na silur omezenou a pro tento útvar význačnou, a skupinu Stromatoporoidea, upomínající na nynější Millepory a Hydractinie a vyskytující se hlavně v prvohorách. Polypi koráloví jsou zastoupeni mohutně již v nejstarších útvarech, a to v prvohorách skupinou Rugosa či Tetracoralla, v prvohorách a druhohorách skupinou Tabulata. Obě skupiny spolu se skupinou Stromatoporoidea účastnily se tvoření mohutných předvěkých útesu korálových. Zástupci nyní žijících skupin polypů korálových počínají se vyskytovati teprve od začátku druhohor, jsou však v druhohorách i třetihorách mohutně zastoupeni. Otisky medus vzácně se jen vyskytují, a to již v kambriu a pak v druhohorách. Soustavně dělíme láčkovce na skupiny, jak jsme je byli v úvodě uvedli, i bude o nich obšírněji ještě jednáno pod jednotlivými hesly, kdež i literatura bude uvedena. Šc.

Související hesla