Lactantius Lucius Caecilius Firmianus

, latinský církevní spisovatel; vychovatel syna císaře Konstantina Velikého. Krátce před Diokletianovým pronásledováním křesťanů konvertoval ke křesťanství. Jeho nejvýznamnější dílo Divinae Institutiones (Božské základy) je systematickým úvodem do křesťanské věrouky apologetického zabarvení.

Ottův slovník naučný: Lactantius Lucius Caecilius Firmianus

Lactantius Firmianus, církevní spisovatel a apologeta († ok. 340 nejspíše v Trevíru). Nazývá se u některých spisovatelů též Lactantius Caelius nebo Caecilius. Pocházel z Afriky (dle obecného domnění z Italie). Byl žákem Arnobia, učitele řečnictví v Sicce v Numidii. Dioklecián povolal ho z Afriky do Nikomedie za učitele latinské rhétoriky; avšak v řeckém městě měl Lactantius málo žáků, sám praktický řečník nebyl, oddal se tedy spisovatelství. Studoval řeckou filosofii, avšak r. 303 přestoupil ku křesťanství. V stáří byl vychovatelem caesara Crispa. Psal básně i prosu. Hlavní jeho spisy jsou: Institutionum divinarum libri septem, jež jsou populární apologetické podání učení křesťanského jakožto nejvyšší pravdy (nejlepší kritické vydání Brandtovo); napsal z díla toho i kratší Epitome. De opificio dei je populární anthropologie se stanoviska křestanského. De ira dei jedná populárně o bohu. Spis De mortibus persecutorum je fanaticky tendenční, ukazuje bídný konec všech pronásledovatelů křesťanství od Nerona až do Galeria a Maximina Dasy. Zde užívá jména Lactantius Caecilia. Lactantius nazývá se křesťanským Ciceronem. Proti Tertullianovi vyniká čistotou a jasností i jemností stilu. ZNjý.