Laissez-faire, laissez-passer

, francouzsky nechte být, nechte, ať se stane; zásada ekonomického liberalismu požadující volnou hru hospodářských sil s pouze minimálnímí zásahy státu. Výraz je připisován jednak ministru financí Ludvíka XIV. Colbertovi (laissez-faire), jednak odpovědi průmyslníka Legendra na Colbertovu otázku, co může vláda učinit pro průmysl (laissez-nous faire). Teoreticky bylo vyjádřeno zejména v díle A. Smithe: úkolem vlády je pouze zajistit dodržování zákonů a smluvních závazků, chránit soukromé vlastnictví a bránit národ proti útokům zvenčí. Hospodářský proces má být řízen pouze „neviditelnou rukou“ tržních sil a ekonomickými zákony. Důsledné uplatnění této zásady znamená akceptování všech netlumených „nevýhod trhu“, tj. mocenské ovládání trhu, nerovnoměrné rozdělování, dominanci ekonomiky mocných na úkor slabých. Viz též nezamýšlené důsledky jednání.

Ottův slovník naučný: Laissez-faire, laissez-passer

Laisser faire [lésé fer] (franc.), též laisser passer [l. pasé], laisser aller [l. alé], nechati vše, jak to jest, neplésti se do ničeho, známé heslo užívané v národním hospodářství od fysiokratů, kteří požadovali v národohospodářském životě plnou svobodu a volnou soutěž bez státního zasahování. Heslo toto připisuje se obyčejně Gournayovi, avšak dle Onckena (Die Maxime »Laissez faire et laissez passer«, Bern, 1886) bylo prý po prvé proneseno ve shromáždění kupců, svolaném od Colberta, jež se radilo, jak by byl povznesen obchod. Jeden ze schůze, Legendre, radil prý: Laissez nous faire (nechte nás svobodně jednat). V národohospodářské literatuře vyskytuje se heslo toto již r. 1751 v anonymní stati markýza d'Argensona uveřejněné v čas. »Journal économique«.

Související hesla