Latifundie

, velká plocha zemědělské půdy v soukromém vlastnictví.

Ottův slovník naučný: Latifundie

Latifundie (lat. latifundium) zovou se rozlehlé plochy půdy zemědělství v širším slova smyslu věnované, které jsou ve vlastnictví jednotlivcův a pod jedinou správou soustředěny. V tom směru rozlišuje se také pojmově latifundiový majetek od latifundiového hospodářství. Meze, od kterých nemovitý majetek počíná míti ráz latifundií, nelze pevně stanoviti, nýbrž řídí se rozdělením půdy, zřízením agrárním a poměry sociálními vůbec. Kdežto ve státech se starou kulturou a hustou populací již větší statek má často povahu latifundií, postrádají v nových koloniích i sebe rozsáhlejší plochy půdy jedinou farmu tvořící mnohdy rázu toho docela. V pojmu latifundií obsaženy jsou vždy jisté účinky sociálně nepříznivé. Tak po stránce technickohospodářské nemožnost vlastního osobního řízení, ba ani podrobného dozoru, potřeba rozsáhlého úřednictva a tím nákladnost správy aneb nutnost pronájmu, jenž mívá v zápětí vykořisťování půdy, konečně náklonnost k extensivnějším způsobům zemědělské výroby, zejména i měnění rolí v pastviny a obory pro zvěř; po stránce sociálněpolitické: absentism majitelů (jich sídlení a trávení důchodů mimo statek ve městech, často i v cizině), jich moc a převaha hospodářská, často i politická, zvláště ve státech s výsadami volebními, nedostatek volné půdy pro přírůstek obyvatelstva, ubývání středních statků rolnických následkem zaokrouhlování půdy panské, nepříznivé poměry v rozdělení půdy, ježto vedle latifundií vznikají jen hospodářství parcellová, neschopná uživiti rodinu vlastníka, důsledkem toho nepříznivý stav zemědělského dělnictva postrádajícího nemovitého majetku, vznik pachtýřského proletářstva, vystěhovalství, ubývání obyvatelstva a přiostření sociálních protiv vůbec. Řídké světlé stránky latifundií jsou: možnost výhodnější organisace práce, provádění meliorací, větší schopnost úvěru, užívání strojů. S latifunmi bývá dále spojeno vzorné hospodářství lesní a péče o zalesňování, chov dobytka, rybářství, v pokročilejších hospodářských poměrech též rozsáhlý zemědělský průmysl (pivovary, lihovary, cukrovary, mlýny, pily, cihelny atd.). Vznik latifundií má příčiny právní, politické i hospodářské. Kdežto rostoucí populace a vývoj hospodářský směřují spíše ku tříštění a k intensivnějšímu vzdělávání půdy, mohou ústavy platného práva i právo obyčejové, zejména právo dědické a rodinné, vývoj tento uměle zdržovati a vlastnictví k půdě v jediném majetku soustředovati. Zejména právní ústav svěřenství (fideikommissů), jímž zabráněno jest nejen zcízováni a zadlužování, ale i dělení zděděného statku a jenž skoro výhradně jen při velkých statcích se objevuje, přispívá především k utváření i zachovávání latifundií. Příčiny rázu politického mohou vězeti v politických konfiskacích, jak v dřívějších dobách byly obvyklými, rovněž v jistých výsadách politických (na př. volebních) s vlastnictvím velkých statků spojených a jich nedílnost nepřímo zaručujících. Konečně i s hospodářského hlediska zjev obdobný akkumulaci kapitálu movitého při majetku nemovitém není v nové době řídkým. Co do historického vývoje již dějiny Říma za dob císařských vykazují rychlý vzrůst latifundií. (Povzdech Pliniův, za jehož dob prý polovice sev. Afriky patřila 6 osobám: »Latifundia perdidere Italiam«.) Ve středověku poměry lenní, četné války i konfiskace a vzrůst majetku t. zv. mrtvé ruky podporovaly rovněž tvoření latifundií. Tak vyvinuly se a uchovaly na mnoze až do dnes latifundie ve Španělsku, Italii, Anglii a Irsku, severovýchodním Německu (Prusku, Meklenbursku, Pomořansku, Slezsku), konečně i v Rakousku a to opět zejména v zemích koruny České a v Haliči. Tak na př. v Anglii a Walesu 1/4 vší půdy patří 874 osobám, v Irsku 1/2 půdy 744 osobám, ve Skotsku 3/4 půdy 580 osobám. Vévoda Richmondský jest vlastníkem 98.000 ha, vévoda z Argylu 68.000 ha. V Pruském Slezsku 17% půdy náleží 32 osobám, z toho zejména knížeti Plesskému 51.000 ha, vévodovi Ujestskému 39.000 ha. V Čechách náleží půdy: knížeti Schwarzenbergovi (krumlovské větvi) 176.000 ha, knížeti Colloredo-Mansfeldovi 58.000 ha, knížeti Liechtensteinovi 38.000 ha (v celém Rakousku 181.000 ha), knížeti Fürstenbergovi 39.000 ha, hraběti Waldsteinovi 38.000 ha, hraběti Černínovi 32.000 ha atd., celkem 33 osobám půda ve výměře 846.000 ha čili skoro 1/6 celých Čech. Svazkem svěřenským jest v Čechách vázáno 11,24% vší půdy, v samotném kraji budějovickém 27% půdy. Také Rusko považovati lze (ovšem působením jiných příčin) za zemi latifundií. Z koloniálních zemí patří sem Amerika Sev. (zejména Kanada) i Již. a Australie. Účinným prostředkem proti latifundiím jsou opravy zákonodárství agrárního, zejména práva dědického (zrušení neb obmezení fideikommissů, upravení dědické posloupnosti v selské statky a práva čekaneckého, vnitřní kolonisace atd.), při čemž ovšem na závadu bývají nabytá práva, vývoj historický i vlivy politické. – Literatura: Fiedler, Zemědělská politika; Horáček, Příspěvek k otázce agrárné; Roscher,Nationalökonomik d. Ackerbaues; Buchenberger, Agrarwesen und Agrarpolitik; Miaskowski, Das Erbrecht und die Grundeigenthumsvertheilung im Deutschen Reiche; Jäger, Die Agrarfrage der Gegenwart; Kautsky, Die Agrarfrage. C.H.

Související hesla