Lesage Alain-René

, francouzský romanopisec, dramatik, překladatel, moralista. Překládal antickou a španělskou literaturu. Je autorem více než 100 veseloher určených pro lidové jarmareční divadlo (např. komedie Turcaret). Úspěchu dosáhl zejm. mravoličnými, pikareskními romány, ve kterých pod rouškou španělského prostředí kriticky zobrazil soudobou francouzskou společnost (např. Kulhavý ďábel). Romány si zachovávají klasické postupy realistické tvorby a vyznačují se humorným, satirickým a výsměšným tónem dobrodružných vyprávění. Nejznámější je realisticko-satirický román Příběhy Gila Blase, který vyniká výstižnou psychologickou analýzou realisticky zachycující různé charakterové typy. V románové tvorbě již částečně předjímá francouzský novodobý román.

Ottův slovník naučný: Lesage Alain-René

Lesage [-sáž] Alain Réné, spisovatel franc. (* 1668 v Sarzeaux u Vannes – † 1747 v Boulogni sur Mer), zakladatel franc. satirického románu a moderního vůbec, spisovatel pro dobu úpadku kultury Ludvíka XIV. nejvýznačnější. Pocházel z nezámožné rodiny bretoňské, studoval práva, byl zapsán i do seznamu advokátův, ale žil jen z důchodů spisovatelských, ve stálém nedostatku sice, avšak rodinným životem klidným, uzavřeným, nedbaje styků s pařížskou společností kromě několika literátů. Zemřel u jednoho ze svých synů, kanovníka v Boulogni sur Mer. Debutoval překladem »Lettres galantes« z řec. sofisty Aristaineta, který mu vynesl stipendium 600 liber od abbéa de Lyon; týž mecenáš obrátil jeho pozornost ku špan. literatuře, zejména k lehkému škádlivému (picaresque) genru, kterýžto vliv pak udal směr Lesageovu tvoření. Lesage pak překládal nebo upravoval rozličné španělské práce, mimo jiné z Lope de Vega, Calderona, Avellanedova Dona Quichotta; peněžní tíseň zdržela jeho vlastní vystoupení až do r. 1707, kdy vydal komédii Crispin rival de son maître, plnou živosti a komické vervy, jež měla značný úspěch. Od té doby psal mnoho, romány a divadla, ale pouze jeden román prvního řádu a jednu komédii, která nezadá Molièrovým: Gil Blas de Santillane (1715 – 35, 4 sv.) a Turcaret (1707). Jako nový člověk ohlásil se důstojně r. 1707 románem Le diable boiteux, jehož struktura i název je sice přejata ze španěl. románu Luisa Veleza de Guevara »El diablo cojuelœ, provedení však i charaktery, vzaté ze současného života, jsou úplně francouzské; poněkud zastaralé romaneskní formou, je jinak úplně nové a prvé svého druhu, realistické a kritické. – Komédie »Turcaret« činí jej jako dram. autora nesmrtelným; satira na »traitants«, peněžníky té doby, trpkého a krutého realismu, vzbudila v jejich kruzích pravou bouři, byla předčítána v salonech a teprve na žádost dauphina, syna Ludvíka XIV., byla hrána. Lesage v dramatě je nástupcem Dancourtovým: ale Dancourt zanechal croquis, Lesage typ; »Turcaret« je synthesou všech současných peněžnických nectností. Ostatní jeho dramatické práce, komédie a vaudevilly, i lidové hry pro »Théâtre de la foire« jsou vedle »Turcaretæ téměř bezcenné. – Ještě význačnější je »Gil Blas de Santillane«, životní dílo Lesageovo, přerušované pracemi na výdělek. První dva svazky vydal r. 1715, 3. sv. teprve r. 1724 a 4. r. 1735. Pod pláštěm staromodní laškovné epopeje moderní román realistický, plný děje a exaktního pozorování života. Román universální, historický, politický, satirický, moralistický, historie mravů velkého světa, maloměstských i venkovských, pravá »lidská komedie XVIII. stol., podobná Balzacově imaginací dějův i pozorováním mravů. Lze mu vytknouti jen frivolní mravní názor a úplné opomíjení lásky, která přec byla tak rozkladným elementem doby. Otázka originality Lesageova »Gila Blasæ zajímala liter. historii téměř sto let. Voltaire mínil, že Lesage přijal strukturu úplně ze španěl. románu přeloženého do frančiny. Jesuita P. Isla přímo obviňoval Lesage z krádeže jistého španěl. rukopisu. V nejnovější době Lintilhac nalezl tři hlavní prameny, italské politické pamflety se satirickou apologií, přeložené do frančiny. Sainte-Beuve naznačil, jak ohromnou práci by dalo shledati všechny Lesageovy prameny. Jako vedle »Turcaretæ mizejí jeho dramatické práce, tak jsou vedle světového »Gila Blasæ ostatní Lesageovy práce téměř bezvýznamné. Jmenujeme z nich: Les avantures de Guzman d'Alfarache (realistická epopej a opět imitace španěl. románu, 1732, 2 sv.); Histoire d'Estevanilo de Gonzalès surnommé le garçon de bonne humeur (román pikareskní, 1724, 2 sv.); Le bachelier de Salamanque (1738, 2 sv.); Voyage de Thomas Gage (poslední rozsáhlé dílo Lesageovo). Drobné lidové hry divadelní sebrány jsou v 10 svazcích pod názvem »Théâtre de la foire« (1737). Nejlepší vydání »Oeuvres complètes« u Renouarda (Paříž, 1821); některé práce ještě má pařížská Bibliothèque nationale v rukopise. – Srv. Claretie, Essai sur L.; Barberet, Lesage et le Theâtre de la foire. V otázce originálnosti »Gila Blasæ srv. vydání Lezèvreovo s předmluvou od de Neufchâteaua: Examen préliminaire; noticku A. France při vydání »Le diable boiteux« z r. 1878; Eugèna Lintilhaca Lesage (Pař., 1893). – Překlady do češtiny: Gil Blas de Santillane čili Příběhy španělského studenta v XVII. stol., přeložil J. Zbraslavský (Praha, 1852; 6 sv.); »Le diable boiteux« přel. byl dvakrát: od F. B. Tomsy pod názvem »Kulhavý šotek ve Španělskų (Praha, 1850) a od A. Hansgirga pod názvem »Kulhavý ďábel« (Praha, 1873). O. Šimek.

Související hesla