Letohrádek

, architektura zámeckého typu umísťovaná zpravidla v přírodním prostředí (park, zahrada, obora), určená k dočasnému pobytu. Jako stavební typ vznikl v renesanci, např. Letohrádek královny Anny v Praze.

Ottův slovník naučný: Letohrádek

Letohrádek, též villa, slove obytný dům stojící osamoceně, který se zřizuje buď v zahradách nebo na venkově, ať již pro stálý pobyt nebo jen pro dobu letní, a nejčastěji jen pro jednu rodinu. Architektonicky bývá letohrádek zřízen buď úplně symmetricky a proveden v přesném slohu, nebo hledí se k tomu, aby seskupením místností vznikl pohled malebný, což zvyšuje se ještě použitím výstavků, arkýřů, verand, loubí neb ochozů, rozčlánkováním stavby do výšky s použitím věží a vížek, půdních vikýřů a jezdců, jakož i malebnou a smělou komposicí rozmanitých tvarů střech. Ke zvýšení malebného dojmu připojuje se k architektuře letohráddku i harmonické vyřešení celého okolí a zeleni stromové i barvitost květinových skupin a záhonů. Letohráddky zařizují se zhusta s přepychem a slouží k tichému a pohodlnému pobytu v době letní; proto stavívají se dost často v ústraní, poblíže lesů a hvozdů, aby byly co nejvíce vzdáleny od ruchu a šumu města. V nich musí se nalézati místnosti slunné i stinné. Malé letohráddky mívají v jednom patře seskupeny obývací pokoje, ložnice, pokoje společenské, pak kuchyň s příslušenstvím, ve větších letohrádcích bývají v přízemí místnosti, jichž používá se za dne, do pater pak se navrhují ložnice s příslušenstvím, hostinské pokoje atd. Kuchyně a jiné místnosti hospodářské zřizují se buď v souterrainu nebo v pobočních křídlech. Krásný takový příklad poskytuje letohrádek »Hvězdæ u Prahy. Fka.

Související hesla