Libanon

, Libanonská republika, arabsky Al-Džumhúríja al-Lubnáníja – stát v jihozápadní Asii u východního pobřeží Středozemního moře; 10 452 km2, 3,2 mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 305 obyv./km2, hlavní město Bejrút (1,9 mil. obyvatel, aglomerace 1996); úřední jazyk arabština; měnová jednotka 1 libanonská libra (LBP) = 100 piastrů. Administrativní členění: 5 guvernorátů. – Za úzkou pobřežní nížinou se příkře zvedá pohoří Libanon (nejvyšší hora je Karnat as-Saudá, 3 083 m n. m.), oddělené příkopovou propadlinou Bikaa od pohraničního pohoří Antilibanon (nejvyšší hora je vysoká 2 814 m n. m.). Teplé subtropické podnebí se suchým létem, nejvíce srážek spadne v severní části pohoří Libanon (přes 3 000 mm ročně). Nejdelší řeka al-Litani. Porosty křovitých macchií, zbytky vždyzelených listnatých lesů a cedrových hájů. – Obyvatelstvo tvoří libanonští Arabové (asi 85 %), Palestinci (asi 10 %), Arméni (4 %), Syřané, Kurdové. Náboženská struktura je komplikovaná, asi 65 % muslimů (nejvíce ší’ité, dále sunnité, drúzové), 35 % křesťanů (zejm. maronité, pravoslavní, řeckokatoličtí). Přirozený přírůstek obyvatel 1,8 % ročně (1997), střední délka života mužů 68 let, žen 71 let. Negramotnost 7,6 % (1995). Urbanizace 87 % (1995). – Hospodářsky je postižen občanskou válkou a následnými konflikty; na území Libanonu jsou přítomna vojska Izraele a Sýrie. Hrubý domácí produkt asi 4 870 USD/obyv. (1998). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 14 % v zemědělství, 27 % v průmyslu. Obdělává se 29 % plochy. Pěstuje se pšenice, brambory, zelenina, olivovník, vinná réva, tabák. Chov koz a ovcí. Průmysl petrochemický (z dovážené ropy), potravinářský, textilní, strojírenský. Dříve byl Libanon významným finančním centrem. Námořní doprava, přístavy Bejrút a Sajdá. – Ve 2. – 1. tis. př. n. l. byl Libanon centrum foinických městských států, v letech 64 př. n. l. – 7. stol. byl součástí Římské a Byzantské říše, poté byl připojen k arabskému chalífátu. V 11. – 13. stol. zde byly křižácké státy, Libanon se stal útočištěm křesťanů, ší'itů a drúzů. V roce 1516 byl připojen k Osmanské říši pod vládou Maanovců a Šihábovců (Bašír II.), v roce 1861 byla vyhlášena autonomie Horského Libanonu. V roce 1918 francouzská okupace, v roce 1920 byl vytvořen Velký Libanon pod francouzským mandátem. V roce 1943 byla vyhlášena nezávislost, byl zaveden konfesionální politický systém, který však nedokázal překlenout náboženské rozpory, jejichž důsledkem byla libanonská občanská válka v roce 1958 a v letech 1975 – 90 a okupace části země Sýrií v roce 1976 a Izraelem v letech 1978 a 1982. V květnu 2000 Izrael ukončil okupaci jižního Libanonu. – Libanon je nezávislý stát, republika. Hlavou státu je prezident, volený parlamentem na šest let. Zákonodárným orgánem je jednokomorové Národní shromáždění; má 128 poslanců volených obyvatelstvem na čtyři roky. Poslanci jsou voleni podle náboženského klíče tak, aby polovinu Národního shromáždění tvořili křesťané a polovinu muslimové. Podle nepsaného pravidla je prezidentem republiky maronitský křesťan, předsedou Národního shromáždění ší’itský muslim a předsedou vlády sunnitský muslim. Poslední parlamentní volby se konaly v srpnu a v září 2000. Prezident E. Lahúd.

Tabulka: Libanon- Predstavitele
PREZIDENTI
1941 – 1943 Alfred Nakkaš (do 1942 s titulem hlava státu)
1943 – 1952 Bišára Chúrí (Bechara el-Khoury)
1952 Fuád Šiháb (úřadující)
1952 – 1958 Camille Šamún (Chamoun)
1958 – 1964 Fuád Šiháb
1964 – 1970 Charles Helú
1970 – 1976 Sulejmán Franžíe
1976 – 1982 Elias Sarkis
1982 – 1988 Amín Džamáíl
1989 René Muavad
1989 – 1998 Elias Hráví
od 1998 Emil Lahúd
 
Související hesla