Liberalismus

, různorodý a názorově široký ideový a politický proud zdůrazňující význam osobní svobody v ekonomických a politických záležitostech. Zdrojem tradičního liberalismu (A. Tocqueville, J. S. Mill) je racionalismus osvícenství a moderní přirozenoprávní pojetí společnosti, filozofickým základem je představa autonomie individua, nepřikládajícího (na rozdíl od konzervativismu) takový význam tradici, kterému jde o vlastní sebeuskutečnění. Cílem liberalismu je svobodný rozvoj individuí bez působení racionálně neospravedlnitelných institucí. Politicky tradiční liberalismus vystupuje proti absolutismu a politickým privilegiím, požaduje odluku církve od státu a zdůrazňuje lidská a občanská práva a svobody, která jsou odůvodněna soukromým vlastnictvím a vzděláním a zajištěna ústavní dělbou moci a parlamentní organizací právního státu svobodných a rovnoprávných občanů. V hospodářství prosazuje svobodnou konkurenci, jež vytváří spravedlivý ekonomický řád ze spontánního pohybu tržních sil (A. Smith; viz též laissez-faire, laissez-passer). – Normativní nárok každého individua na svobodný rozvoj a na rovné zajištění svobody postupně naráželo na rozpor mezi politickými a ekonomickými idejemi tradičního liberalismu. Reakcí na sociální otázku byl vznik sociálního liberalismu (L. T. Hobhouse, M. Keynes), který se vzdává soukromovlastnického individualismu a spojuje liberální ideje politické svobody a rovnosti s představou rovnosti sociální (zejm. rovnost životních šancí); v tomto smyslu je liberalismus obecně považován zejm. v USA prakticky za socialistickou ideologii. Odlišnou reakci představují neoliberalistické teorie (tzv. libertarianismus; M. Friedman, F. von Hayek), vracející se k tradičnímu liberalismu a požadující omezení sociálního státu, který chápou jako ohrožení soukromé svobody a rovnosti. Další reakcí je konzervativní liberalismus, který přejímá motivy konzervativní kritiky tradičního liberalismu, zdůrazňuje zakotvení liberálních hodnot ve struktuře mravnosti a požaduje mravní obrodu společnosti.

Ottův slovník naučný: Liberalismus

Liberalismus znamená v mluvě parlamentní politický proud směřující k uplatnění svobodomyslných zásad v celém životě veřejném. V Rakousku stotožňuje se se snahami centralisačními a germanisačními v ohledu politickém a národním, s kapitalistickým vykořisťováním v ohledu hospodářském. Německý liberalismus proslavil se smutně krutým pronásledováním národů neněmeckých. Nepřiznávaje těmto národům rovného práva s Němci skracoval je ve všech oborech veřejného života. Otcem německo-rakouského liberalismu jest rytíř Schmerling, jenž ústavou ze dne 26. ún. 1861 snažil se pojistiti Němcům na vždy nadvládu v říši a v jednotlivých zemích pořídiv za tím cílem volební řády pro říšskou radu i sněmy zemské ve velikém odporu se skutečnými poměry. Stoupenci jeho kráčeli věrně v jeho šlepějích. Na vrcholu své moci nalézal se německý liberalismus v druhé polovici let šedesátých a v prvních letech sedmdesátých. Tehdy dostoupilo pronásledování národů slovanských a hlavně národa českého míry nejvyšší. Nejsmutnějším činem liberalismu jsou pověstné volby dubnové r. 1872 do sněmu českého, při nichž liberální vláda se neštítila sáhnouti k nejhanebnějším prostředkům, aby zjednala stoupencům svým většinu na sněmu. Spojena s nekalými mocmi peněžními podporovala nemravné spekulace jejich a üčastnila se jich. Tyto národohospodářské orgie skončily se ohromným úpadkem r. 1873. Politická váha její klesala rychle, a když r. 1879 zástupcové českého národa vstoupili do říšské rady, pozbyla vlády své úplně a počala ztráceti půdu v lidu německém, který z valné části stojí v táboře německo-nacionálním. – V českém národě počala záhy po zavedení ústavního života tvořiti se strana liberální, která ovšem se stranou německo-liberální neměla společných zásad politických a hospodářských. Strana tato, nazývaná stranou svobodomyslnou nebo mladočeskou, domáhala se ráznějšího vystupování na obranu politických a národních zájmů českého národa a uplatnění zásad svobodomyslných. Po dlouholetých tuhých bojích se stranou staročeskou domohla se r. 1889 skvělého vítězství při volbách do sněmu zemského a při volbách do říšské rady r. 1891 vytlačila stranu staročeskou úplně. Té doby zastupuje sama lid český na sněmě i na říšské radě. -rb.

Související hesla