Libuše

, podle české středověké historické tradice zakladatelka českého státu a dynastie Přemyslovců (společně s Přemyslem Oráčem). Podle tradice byla Libuše věštkyně, dcera soudce Kroka a po jeho smrti vládkyně Čechů. Na její radu povolali Čechové na trůn Přemysla Oráče, jenž se s ní před nástupem na trůn oženil.

Ottův slovník naučný: Libuše

Libuše, dle pověsti, jak ji zaznamenal nejprve Kosmas, nejmladší dcera Krokova, jež vynikala moudrostí i ženskými ctnostmi; kromě toho byla věštkyní. Sídlem jejím byl hrad Libušín (Libošín), jejž si prý vystavěla vedle lesa u vsi Zbečna (nynější vesnice u Smečna v Rakovnicku). Po smrti Krokově »národ, vešed v obecnou radu, představil ji sobě za soudce«; i zastávala Libuše üřad ten, až byvši po rozsouzení pře mezi dvéma šlechtici (pozdější verse, kterou čteme u jednoho z pokračovatelů Kosmových, vypravuje odchylně, že lid pohrdl kněžnou, když nedovedla jistou při rozhodnouti okamžitě) hrubě potupena, vyzvala lid, aby si zvolil pána, a toho že ona přijme za manžela; na přání lidu určila však budoucího knížete sama. Libuše stala se manželkou Přemysla »oráče stadickéhœ a spolu s ním »všecka práva, kterými země tato nyní se řídí a spravuje, nalezlæ. S jménem Libušiným již z doby jejího manželství spojuje se také založení hradu Pražského; Kosmas a pak i jiní a zejména Dalimil uvádějí při té příležitosti proroctví, které prý Libuše tehdy pronesla o Praze, »hradu, jehož sláva hvězd se bude dotýkat« a z něhož »dvě zlaté olivy« vyjdou, sv. Václav a sv. Vojtěch. Podle Dalimila byla Libuše pohřbena ve vsi Liubicě, což Tomek (Děj. m. Prahy, 2. vyd. I., 6) vykládá na Libušín. Hfn.

Související hesla