Lipnice nad Sázavou

, obec v jihovýchodních Čechách v okrese Havlíčkův Brod; 640 obyvatel (1999). – Nad obcí hrad z 13. stol. goticko-renesančně přestavěn v 16. – 17. stol., kaple z 1. pol. 14. stol. Krajinná dominanta. Roku 1923 zde zemřel a je zde pohřben J. Hašek. Dějiště festivalu Haškova Lipnice.

Ottův slovník naučný: Lipnice nad Sázavou

Lipnice, starobylé městečko v Čechách, v hejtm. a okr. německobrodském, západně od Něm. Brodu, těsně u jižních zdí hradu Lipnice v nadmořské výši 911 m; má 235 d., 1186 ob. č. (1890), pš., četn. stanici, obč. záložnu, pivovar, škrobárnu, mlýn, pilu, šindelnu, závody kamennické a kartáčnické a několik výroč. trhů. Alod. panství s Budíkovem a Loukovem zaujímá 1696 ha; náleží k němu starý, částečně obydlený hrad s kaplí sv. Josefa, dvůr, majetek Ferd. kn. z Trauttmansdorffu. Škola, založená r. 1396 Vítkem z Landšteina, byla v XVI. stol. českobratrskou, nyní jest pětitřídní. Románský farní kostel, zasvěcený sv. Vítu, byl vystavěn Františkem Leop. bar. Vernierem r. 1688. Nepatrná zvonice stojí podél kostela na skále. Na jednom z vedlejších oltářů jest obraz sv. Josefa z bývalé hrad. kaple. Město mívalo pevné hradby se 2 branami a po jižní straně »Bílou věž« ku své ochraně. Zdi »Bílé věže« byly 2,6 m tlusté a valy kolem ní 5 m hluboké. Za švéd. válek byla cís. vojskem vyhozena do povětří, aby nemohla býti záštitou Švédům na Lipnici usazeným. Před samým koncem XIV. stol. Lipnice byla přičiněním Vítka z Landšteina povýšena na město. Ve 2. pol. XVI. stol. obdržela na přímluvu Burjana Trčky z Lípy znak. V modrém štítě jsou dvě vysoké věže, spojené stříbrnou zdí. V obou věžích jest vytažena padací mříž a nad brankou románské okénko. Věže jsou pokryty gotickou červenou střechou. Dole mezi věžemi jest zlatý štítek s přeloženými černými ostrvami rodu Hronoviců, prvotních držitelů města i hradu Lipnice Koliha.

Lipnice založena snad od Ctibora z Lipnice (1238 až 1249), předka pánů z Cimburka. Jisto jest, že patřila r. 1316 Remuntovi z Lichtemburka a potom synům Řehníkovým (tuším Janovi a Martinovi z Dražic), kteří ji propadli. Král Jan daroval Lipnici (1319) Jindřichovi z Lipého († 1329). Po něm následovali synové jeho, z nichž jeden, Čeněk, Lipnici r. 1346 ujal, ale hned po něm držel ji bratr Pertolt († 1347) a potom zase Čeněk († 1365). Od strýce a nástupce jeho Jindřicha koupil Lipnici Karel IV. a obdařil městečko, ke hradu přihrazené, právy města Něm. Brodu (1370). R. 1376 zastavil Lipnici Bočkovi z Poděbrad a jeho příbuzenstvu, ale Václav IV. dal ji dědičně (1379) Vítkovi z Landšteina, jenž ji od Bočka vyplatil. Po jeho smrti držel Lipnici nějaký čas (od r. 1386) Jindřich Škopek z Dubé († 1395), ale potom ujal Vilém, syn Vítkův, Lipnici. Týž obdařil (1398) městečko pod hradem a druhé nově založené (nyní Dol. město) právem, aby o statcích svých řídili. Při kapli hradské založil kapitolu († 1398). Čeněk z Vartemberka pak Lipnici s jeho dcerou Kateřinou vyženil a tu r. 1417 kněží podobojí světiti dával. Po jeho smrti (1425) dělal si Oldřich z Rožmberka právo k Lipnici, ale opanoval ji před r. 1429 Jan Smil z Křemže, jenž (1434) městečko obdařil. Nedlouho potom nabyl Lipnice Mikuláš Trčka z Lípy a učiniv ji sídlem držel k ní vesnice daleko v okolí. R.1437 stavěl o hradě († 1453). Po něm následoval syn Burjan († 1480) a Burjan († 1522), tohoto syn, za něhož se tu biskup Augustin Sankturienský zdržoval. Po Janovi starším († 1540) následovali synové, kteří r. 1550 svobody města potvrdili. Jeden z nich, Burjan, obdržev Lipnici za díl, prodal ji (1561) Františkovi hr. z Thurnu, jenž r. 1566 svobody města potvrdil. Když se synové jeho dělili, dostala se Lipnice Martinovi, jenž ji prodal (1594) Janovi Rudolfovi Trčkovi z Lípy. Tento obdařil r. 1594 město a daroval k němu (1633) dům. Když po jeho smrti (1634) vše jeho jmění zabráno, darována Lipnice (1636) Matoušovi sv. p. z Vernieru, jenž (1637) obec obdařil. R. 1645 Švédové Lipnici obsadili a plenili odtud daleko v okolí. Proto hrad (1646) od císařských, ač marně, obléhán a opuštěn od nepřátel teprve po r. 1648. Po Matoušovi zůstali tři synové, z nichž František Leopold Lipnici ujal (1664 až 1666), avšak po jeho smrti prodána od dědicův druhému bratru Janovi Bartoloměji (1692). Tento zemřel ok. r. 1711 a syn jeho Fr. Bernart zavedl se tak, že musil Lipnici prodati. Koupil ji r. 1760 Karel Josef hr. Palm-Gundelfingen, po němž r. 1770 syn a r. 1814 vnuk téhož jména následovali. R. 1842 koupila Lipnici Josefa hr. z Trauttmansdorffu, jejímuž rodu velkostatek posud náleží. R. 1847 sřítila se věž nad branou a stav starého zámku byl potom, zvláště po ohni r. 1869, když docela vyhořel, tak chatrný, že r. 1873 vydán zevrubný popis a dějiny hradu a připsán Ferdinandovi hr. z Trauttmansdorffu, aby památnost tuto zachoval, avšak neuděláno potom ani nejnutnější, tak že hrad zůstal zříceninou a ustavičně hyne. Sčk.

Související hesla