Lippi Filippo Fra

, italský malíř rané renesance; otec Fillippina Lippi. Byl ovlivněn Masacciem a Fra Angelikem. Tvořil lyrické kruhové obrazy madon (tzv. tondo) s jemným koloritem a šerosvitem i narativní scény oživené pohybem. Vytvořil typ líbezné madony: Madona, Adorace Páně se sv. Bernardem, Korunování Panny Marie, fresky dómu v Pratu a ve Spoletu.

Ottův slovník naučný: Lippi Filippo Fra

Lippi: Fra Filippo Lippi, malíř italský (*ok. 1406 ve Florencii – †1469 ve Spoletě). V 15. roce svém vstoupil do karmelitánského kláštera ve Florencii, v jehož kostele tehda Masaccio maloval svoje nejkrásnější fresky, jež znamenají obrat v umění florentinském. Pod vlivem těchto prací, později také pod vlivem Masolinovým a Angelica da Fiesole, vzdělal se mladý mnich, o jehož životě vypravuje se mnoho romantického. Vasari vypravuje, že padl do rukou mořským loupežníkům, kteří z úcty k jeho umění jej propustili na svobodu, ačkoli jiné dokumenty svědčí zase o tom, že stále pracoval ve Florencii. Cosimo de Medici a po něm mnoho soukromníkův objednávali u Lippiho obrazy, ale Lippi byl příliš liknavý v práci, tak že Cosimo musil jej zavříti, aby malíř obraz objednaný dodělal. Lippi však ze šatů svých upletl si provaz a utekl oknem. Byl v neustálé nouzi o peníze, tak že i padělku se dopustil a byl proto vězněn. R. 1456 stal se přese všechen dřívější svůj život kaplanem kláštera jeptišek Santa Margherita v Pratu, kde měl důvěrný poměr s jeptiškou Lucrezií Buti, která mu byla modellem pro obraz Madonny, jejž maloval pro klášter, a kterou z kláštera dokonce odvedl. Skandál byl tím větší, když po té i sestra unesené jeptišky Spiretta a jiné tři jeptišky rovněž z kláštera utekly. Byli sice oba, i Lippi i Lucrezia, nuceni do kláštera se vrátiti, ale na přímluvu ochránce Lippiova Cosima de Medici papež Pius II. zprostil oba slibu klášterního, tak že mohli vstoupiti ve stav manželský. Před tímto dobrodružstvím Lippi v Pratu mnoho pracoval, jako pro nemocnici del Ceppo r. 1453 Madonnu se svatými (teď v museu v Pratu), pro kathedrálu Pohřeb sv. Jeronyma a jiné. Pak zejména dokončil velké fresky v kathedrále. Prostřednictvím Petra de Medici dostalo se mu zakázky fresk pro chór chrámu spoletského. Město Spoleto, když Lippi po roce tam zemřel, nechtělo ani vévodovi de Medici vydati jeho mrtvolu, protože prý nemá tolik znamenitých mužův jako jeho rodiště Florencie. Lippi první maloval obrazy kruhové formy zvané tondi, s harmonickými skupinami Madonny a Ježíška. Spojoval ve svých pracích oduševněný směr Fiesolův, který zračí se nejvíce v jemném výrazu a koloritu jeho prvních obrazů, se směrem Masacciovým, který miloval silné historické líčení, energickou modellaci a volnou krásu komposice. Maje živý smysl pro skutečnost uplatňoval zejména ve svých Madonnách stránku čistě lidskou a naivně přirozenou tak, jako asi stejným časem Luca della Robbia. Jeden z prvních projevoval nepokrytě lásku ke krajinám plným zeleného stromoví a pestrobarvých ptáků, jež Benozzo Gozzoli tak skvěle dovedl rozvíjeti. Hlavní jeho dílo jsou zmíněné fresky v chorové kapli farního chrámu v Pratu, představující scény ze života sv. Štěpána, sv. Jana Křtitele a j., pak fresky, sic nedokončené, ve Spoletě, při nichž byl mu pomocníkem Fra Diamante. Arci jsou z části poškozeny, z části přemalovány, ale jeví se v nich všecky svrchu uvedené vlastnosti Lippiovy. Ve fresce »Život a smrť sv. Štěpánæ zobrazeno je velké množství vrstevníků mistrových a mezi jiným všichni z rodiny Medici, novota, která se ujala potom při všech velkých freskách XV. stol. Jako malíř a tempera Lippi vyplňuje mezeru mezi Fra Angelikem a Boticellim, jako malíř fresk značí přechod mezi Masacciem a Ghirlandajem. Z fresk spoletských maloval Lippi jen Zvěst, Panny Marie, Sv. Tři krále a Korunování P. Marie. Z ostatních jeho prací dlužno uvésti Madonna s děťátkem (v Uffiziích ve Florencii); Korunování P. Marie (akademie t.); Madonna s děťátkem mezi dvěma opaty a mnoha anděly (v pař. Louvru); Madonna v lesnaté krajině, s děťátkem v trávě ležícím (v král. museu v Berlíně); Zvěstování P. Marie a Madonna (Pinakotheka v Mnichově); Korunování P. Marie (v galerii Lateranské v Římě), pak množství obrazů jiných v sev. Italii. – Srv. Baldanzi, Relazione delle pitture di Fra Filippo Lippi nel coro della cattedrale di Prato (Prato, 1835); E. Müntz, Histoire de l’art pendant la renaissance: Les Primitifs (Pař., 1889).

Související hesla