Litanie


1. druh modlitby zejm. v katolické církvi, při kterém někdo předříkává nebo zpívá prosby či oslovení, na něž shromážděné společenství odpovídá stále stejnou krátkou formulí, např. „smiluj se nad námi“, „oroduj za nás“. Známé litanie: K nejsvětějšímu srdci Ježíšovu, Loretánská, Ke všem svatým;
2. přeneseně obšírný výklad, často něco vypočítávající. Též vyčítavá, naříkající řeč vůbec.

Ottův slovník naučný: Litanie

Litanie (řec. λιτανεια, prosba), střídavá modlitba prosebná, která se vysílá k Bohu za smilování a k svatým za přímluvu. Skládá se z krátkých proseb, kteréž při veřejné bohoslužbě koná kněz střídavě s lidem (se sborem) tak, že vzývá božské osoby neb světce, aneb jmenuje předmět prosby, aneb udává pohnutku k vyslyšení, lid pak přisvědčuje mu krátkými průpovědmi prosebnými a tak spojuje prosby své s prosbami kněze. Základ svůj má litanie v liturgii mešní. Jindy totiž nazývalo se litanií volání za smilování, které se koná při mši sv. po introitu slovy Kyrie eleison, Kriste eleison. Záhy však vešlo v obyčej volati tak i při církevních průvodech prosebných a spojovati s voláním tím také prosby k svatým za přímluvu; odtud přišlo, že litanií nazvány byly též církevní průvody prosebné, zejména průvod v den sv. Marka, který dostal jméno litanie veliká, poněvadž se při něm opakovaly jednotlivé prosby několikráte, a průvod v dny křížové, které byly nazvány litanii malou. Na počátku středověku byly litami pojmenovány také prosby za Boží smilování a za přímluvu svatých, které konaly se při řečených průvodech a z nichž vyvinula se pak modlitba samostatná. Poněvadž se při ní vzývají za přímluvu všickni svatí, slove litanií o všech svatých. Jest to litanie nejstarší a jediná, které se užívá při některých úkonech liturgických, jako při udílení vyšších svěcení, při svěcení křestní vody, při prosebných průvodech v den sv. Marka a dny křížové a j. Počet světců, kteří byli v ní vzýváni jménem, nebyl vždy a všudy stejný. Teprve na konci XVI. stol. byla pro celou církev schválena a jako závazná zavedena v té formě, ve které vyskytá se v brevíři vydaném k rozkazu papeže Pia V. Toliko dvě prosby vetkaly se do ní ještě od té doby, totiž: od metly zemětřesení a od moru, hladu a války. – Mimo tuto litanii byly časem složeny a rozšířeny ještě jiné. Z těch však schváleny jsou pro celou církev pouze tři: litanie o Panně Marii či loretanská, t. zv. proto, poněvadž se již po několik století zpívá slavnostně každou sobotu v Loretě v domku Panny Marie, litanie o nejsvětějším jméně Ježíšově a o nejsvětějším srdci Ježíšově, která byla schválena teprve r. 1899. Ostatních litanií jest dovoleno užívati toliko při pobožnostech neliturgických a soukromých, pokud byly schváleny od biskupů. Sa.

Související hesla