Literární kritika

, literárněvědná disciplína zabývající se interpretací a hodnocením literárních děl; opírá se o literární teorii, literární historii, o filozofii a estetiku. Počátky literární kritiky spadají do antiky, kdy se v dílech antických autorů objevovaly reflexe literárního života (Aristofanés, Lúkiános); jako činnost odborná se literární kritika vyvíjela v podobě filologické kritiky a hermeneutiky. Kritický zájem o literaturu sílil za renesance, zejm. v podobě polemik (J. Blahoslav Filipika proti misomusům), a v klasicismu (básnické polemiky, satiry, literární pamflety, travestie a parodie). V osvícenství se literární kritika stala výrazem úsilí o zvědečtění kritiky, zejm. v oblasti filozofie a historie (J. Dobrovský). Jako zvláštní literární druh se literární kritika vytvořila v 1. pol. 19. stol. K významným představitelům české literární kritiky 20. stol. patřili např. M. Marten, F. X. Šalda, B. Václavek, V. Teige, V. Černý, M. Jungmann, E. Goldstücker. Oficiální česká literární kritika v období komunismu byla poznamenána tendenčními interpretacemi (L. Štoll, V. Rzounek, * 1921, M. Blahynka, H. Hrzalová, * 1929). Ineditní literární kritiku představoval zejm. J. Lopatka.

Související hesla