Z Lobkovic Jan Hasištejnský

, český spisovatel a cestovatel; bratr Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. Autor výchovného spisu Zpráva a naučení synu Jaroslavovi a cestopisu Putování léta Páně 1493 k Božímu hrobu vykonané.

Ottův slovník naučný: Z Lobkovic Jan Hasištejnský

z Lobkovic - Hasišteinský Jan, nejstarší syn Mikuláše z L lobkovic, spisov. český (*1450 – †8 srp. 1517 v Kadani). Osiřev záhy prožil mládí dosti neklidné, jednak za příčinou domácích sporů o dědictví a jednak následkem velikých rozbrojů, jež českým královstvím zmítaly za Jiřího Poděbradského, jemuž Jan, ač katolík, zůstal upřímným spojencem. Po jeho smrti stejnou měrou nenáviděl Matiáše Korvína, jemuž zřejmě vytýkal, že »svými penězi v Čechách nadělal zrádcův«. Jakkoliv Jan horlivě se účastnil ještě jednání o nového krále (na sněmě Kutnohorském 1471 a j.), přece záhy odstoupil s politického jeviště a oddal se zcela hospodářství a správě statků rodinných, od r. 1490, kdy majetek rozdělen mezi dospělé zatím bratří, vlastních, totiž Obříství a několika vesnic hasišteinských. Ani v této době nevyhnul se Jan některým sporům zvl. s měšťany kadaňskými, v jejichž městě již od r. 1481 za půjčky učiněné Vladislavovi II. zapsán Janovi a bratřím jeho hrad kadaňský a r. 1499 připsány jim i životy na městě. R. 1505 následkem vzpoury Šlikův a jejich spolku s knížaty saskými přikázáno Janovi, aby hrad kadaňský dostavěl a upevnil, k čemuž dáno mu 600 kop zemské pomoci. Opatření toto vzbudilo nedůvěru měšťanů kadaňských, tím spíše, když v sousedství, v Lokti, viděli přiklad zpronevěry panské; r. 1506 rozepře tato sice utišena, ale po pěti letech vzplanula znova a prudčeji, asi ne bez viny Janovy, jak ukázalo rozhodnutí vlády zemské, Kadaňským příznivé. Za takové úklady vůči svobodám stavu měšťanského, panstvu té doby obyčejné, postaven Jan v souvěké písni z r. 1512 posměšně mezi pány, kteří by také rádi »hráli flusæ. Jako celý život, tak také liter. činnost Janova byla rázu čistě praktického. Jeho náboženská horlivost a smýšlení zračí se nám dobře v jeho Putování l. P. 1493 k božímu hrobu vykonaném a kolem r. 1505 popsaném (rukopis z r. 1515 v pražské univers. knihovně, odkud obnoveným pravopisem otištěno F. L. Čelakovským v »Čes. Včele« 1834). Prostě a zajímavě vypisuje tu Jan svou cestu s Jetřichem z Gutšteina, nastoupenou po Velikonocích r. 1493 z Kadaně přes Plzeň a Inšpruk do Benátek, odtud po moři k Dubrovníku a dále přes ostrovy Jónské k Sv. zemi; v říjnu byli opět ve své vlasti. V duchu té doby věnuje Jan ovšem nejvíce pozornosti památkám náboženským, sv. ostatkům a p. Druhý spis určen byl synu Janovu Jaroslavovi, narozenému z druhé choti jeho Mandaleny, dcery Jiřího z Thorringu (vedle něho měl Jan syna nemanželského Wolfganga), a zván Zpráva a naučení synu Jaroslavovi v tom, co činiti a co nechati. Psán kol. r. 1504 a zachován v současném rukopise v Roudnici (tištěn již r. 1796 v Praze jako »Pravdivý český mentor«, pak r. 1851 od Fr. B. Květa); o jeho pěkném obsahu dobře svědčí obliba v panské společnosti XVI. stol. Viz J. Jireček »Rukověť« I., 456 sl.; J. Truhlář, Humanismus a humanisté v Čechách (1894).

Související hesla