Lombardie

, italsky Lombardia – kraj v severní Itálii v Alpách a Pádské nížině; 23 861 km2, 9,0 mil. obyvatel (1998), správní středisko Miláno. Nejlidnatější a ekonomicky nejvyspělejší oblast v zemi s intenzívním zemědělstvím (pšenice, kukuřice, rýže) a chovem dobytka; vysoce rozvinutý průmysl. V Alpách a podhůří je významný cestovní ruch (jezera Maggiore, Como, Garda). – Název podle germánského kmene Langobardů. V 6. – 8. stol.byl jádrem území Langobardského království, poté se stal součástí říše franské a římskoněmecké. Centrem Lombardie ve středověku byla síť městských komun (Milán, Bergamo aj.) a od 13. stol. rodových signorií; vláda vévodských rodů Viscontiů a Sforzů. Od roku 1535 byla Lombardie ovládnuta španělskými a od roku 1714 rakouskými Habsburky. Vídeňský kongres v letech 1814 – 15 přiřkl Lombardii Rakousku, jeho součástí bylo do roku 1859 (Lombardsko-benátské královské ), od roku 1861 byla Lombardie včleněna jako součást Sardinského království do sjednocené Itálie.

Ottův slovník naučný: Lombardie

Lombardie, země v sev. Italii, hraničí na s. se Švýcarskem (kantony Tessin a Graubünden), na j. s Emilií a Ligurií, na z. s Piemontem, na v. s Tyrolskem a Benátskem. Rozloha dle úředních udajů 24.367 km2, obyvatel 3,680.615, 163,77 ob. na 1 km2. Lombardie jest z části hornatá, z části rovinatá; hornatá zvl. na s., kdež vybíhají do země odnože Alp, zvl. ve skupinách Alp Bergamských, táhnoucích se rovnoběžně se severní skupinou massivu Berninského, mezi nimiž táhne se rozkošné podélné údolí horské, Valtellina, tvořené horním, rovnoběžkovým tokem ř. Addy. Berninský massiv zasáhá do Lombardie zvláště mohutnou horskou odnoží Monte delle Disgrazie (3680 m), v Alpách Bergamských zvedá se Redorta do 3035 m. Ve vých. části zvedá se na j. od Ortlesu rozsáhlý horský massiv Adamello (3557 m), od něhož rozbíhají se horská pásma průměrné výšky 3000 m (M. Predon 2743 m, Stelvio 2797 m). Vodopisně Lombardie jest znamenitě vyvinuta, hl. dokonalým říčním systémem Pádu, jehož střední čásť levého poříčí zabírá. Z přítoků lombardského Pádu s leva důležitější jsou: Sesia, ohraničující přirozeně dolním svým tokem Lombardii od Piemontu, Ticino, Lambro s důležitým přítokem Olonou, Adda, Oglio s pobočkou Chiese, pramenící se pod vrchem Adamellem, a Mincio. S prava není přítoků (vyjmouc malou Trebbii), ježto pravým svým břehem ohraničuje Pád Lombardie proti Ligurii a Emilii. Z jezer jsou největší: Lago Maggiore (Jez. Větší), též Lombardie Verbano zvané (210 km2), jímž protéká Ticino; Lago di Como (153 km2), t. Lario, jímž protéká Adda; Lago d'Iseo (60 km2) a největší všech Lago di Garda (Jez. Gardské). Vodopisný systém rozmnožen jest vedle toho velikým množstvím umělých průplavů, velikých i małých, spojujících hl. toky větších i menších poboček pádských. Nejdůležitější z nich jsou: průplav Cavourův, spojující Ticino s Pádem turinským, průplav Muzza, Cremonský (Naviglio di Cremona) a j. menší. Podnebí jest vlhké; v Miláně spadne do roka 983 mm deště, v rovinách přes blízkost moře udržuje se stále kontinentálný ráz podnebí. Rovinná čásť místy jest velmi bažinata, tak že vyskytá se v některých distriktech zimnice. Půda jest zvl. v nížinách pádských velice úrodná a jsouc přirozeně i uměle zavodňována, dává znamenitou žeň. Vedle obilí pěstuje se hl. rýže. Z nerostného bohatství nejdůležitější jsou mramor, železná ruda (provincie comská a bergamská), místy doluje se i na hnědé uhlí. Průmysl i obchod je veliký, některé provincie lombardské náležejí k nejprůmyslnějším krajům italským vůbec. Prvé místo zaujímá výroba sýru t. zv. parmesanského, zvl. v okolí měst Lodi, Milánu, Pavie, Cremony a Mantovy. Vedle sýra ve velkém vyrábí se i máslo. Z dalších odvětví průmyslových kvete zvl. železářství v úvalu Trompijském, výroba oceli a zbraní v Brescii a v Miláně, hedvábnictví v celé zemi. Obchod zabývá se hl. vývozem těchto průmyslových tovarů. Obyvatelstvo nynější jest pestrou směsí několika národností: Ligurův, Iberů, Gotů, Vandalů, Herulů, Langobardů a j., dialekt čistě lombardský uchoval se nejlépe v hornatých částech země, v celku podobá se však piemontskému. – Administrativně dělí se Lombardie na 8 správních provincií: Bergamo, Brescia, Como, Cremona, Mantova, Milán, Pavia a Sondrio. Hl. městem je Milán. EMa.

Dějiny. Lombardie v dobách římských byla částí Gallie cisalpinské; dnešní jméno jest památka po Langobardech, kteří r. 568 vtrhli do severní Italie a odtud šířili panství své dále k jihu. R. 774 Karel I. (Veliký) zvítěziv nad Langobardy připojil říši jejich ke své državě. Při dělení říše za vnuků Karlových tvořila Lombardie čásť království Italského. Po vymření italských Karlovců vypukly o vladařství mezi domácími vévody a králi burgundskými spory, do nichž zasahali i Karlovci němečtí. Za Otty I. obnoveno panství německé nad Lombardií; ale tou dobou již nabývají stále většího významu města lombardská (Milán, Pavia, Cremona a j.), která pak ve stol. XI. a XII., spojivše se v jednotu, válčila s císaři (Bedřichem I. a II.) za svou samostatnost. V čele měst stojí slavný Milán. Konečně po dlouhých bojích uznána samostatnost a samospráva měst. Tím ovšem zároveň rozdrobena Lombardie na menší součásti; kromě toho na východě šířily během času moc svoji Benátky. Největšího významu nabyl Milán, v němž domohla se prvenství rodina Viscontů, z nichž r. 1395 Giovanni Galeazzo Visconti obdržel od Václava I. (IV.) titul vévodský. Tou dobou patřily k Milánsku nejhlavnější části Lombardie Z jiných části vznikla jednak samostatná panství menší, jednak zmocnili se jich sousedé. R. 1447 vymřeli Viscontové; po tříletém bezvládí stal se vévodou František Sforza. Brzy však nové zmatky zmítaly zemí. V nich podařilo se Francouzům, jichž králové vzhledem k příbuzenství s rodem Viscontů dělali sobě lepší právo na jejich dědictví, dobyti na některý čas Milánska přes odpor císaře Karla V. Po dlouhých válkách konečně dostalo se Milánska rodu Habsburskému a vévodou stal se syn Karlův Filip II. Od té doby tím nejhlavnější čásť L. zůstala spojena se Španělskem až do r. 1714, kdy po válkách o dědictví španělské připadla Rakousku a nazývána rakouskou Lombardií. R. 1735 a r. 1743 ustoupen jistý díl území Sardinsku. Roku 1797 zřízena z Milánska a valné části ostatní Lombardie republika Cisalpinská, jež r. 1802 spojena s republikou Italskou proměněnou později v království. Po vídeňském kongressu vrácena Lombardie Rakousku a sloučena s územím bývalé republiky Benátské v království Lombardsko-Benátské. Po míru curišském 1859 připojeno Lombardsko ke král. Italskému, tehdy nově zřízenému, s nímž pak r. 1866 i Benátsko sloučeno. – Srv. Bethmann-Hollweg, Ursprung der lombard. Städtefreiheit (1846); de Haulleville, Historie des communes lombardes (1858). Pp.

Související hesla