Lombardsko-benátské království

, státní útvar v severní Itálii, vytvořený Rakouskem po získání Lombardie v letech 1814 – 15. Zanikl v roce 1859 po připojení Lombardie k Sardinskému království.

Ottův slovník naučný: Lombardsko-benátské království

Lombardsko-Benátské království zřízeno bylo na vídeňském sjezdu (1815) ze severovýchodních krajův italských, Milánska, Mantovska a Benátska, a tvořilo rakouskou korunní zemi v rozloze 47.475 km2 s 5,236.854 obyv., mající zvláštní ústavu s poradními kongregacemi v delegacích a zvláštní nejvyšší stolici soudní ve Veroně. Stav tento potrval až do r. 1848. Po udušení revoluce měl v království tomto vrch. správu místokrál s dvěma místodržiteli v Miláně a v Benátkách. Mírem curišským (1859) postoupilo Rakousko téměř celou čásť lombardskou království Sardinskému, i mělo L. k. na rozloze 26.241 km2 2,444.951 obyv. v 9 provinciích (benátské, udinské, belunské, vicenzské, veronské, rovižské, padovské, treviské a mantovské) s hl. m. Benátkami, jež byly zároveň sídlem místodržitelským. R. 1866 konečně postoupen celý zbytek Lombardsho kombardsko sjednocené Italii.

Související hesla