Lutych

, francouzsky Liège, vlámsky Luik – město na východě Belgie na řece Maase; 189 000 obyvatel (1997). Převážně francouzsky mluvící obyvatelstvo. Průmysl hutnický (hliník), ocelářský, chemický, sklářský, stavebních hmot, elektrotechnický. Dopravní křižovatka; významný říční přístav, letiště. Muzeum, divadla, opera. Univerzita (1817) a jiné vysoké školy. Historické památky (řada kostelů od 11. stol., radnice, knížecí palác). – Ve starověku zde byla římská osada, od roku 718 biskupství, ve středověku významné centrum evropské vědy. Od 15. stol. hospodářská prosperita.

Ottův slovník naučný: Lutych

Lutich (vlám. Luik, franc. Liège, něm. Lüttich, starověké Legia, Leodium), hlav. město provincie t. jm. v Belgickém království, leží na 50° 38´ s. š. a 5° 13´ v. d., při stoku řek Mosy s Ourthou, 65 m n. m., 90 km vjvých. od Brusselu, křižovatka želez. drah do Namuru, Louvainu, Arlonu, Verviersu, Maastrichtu a Hasseltu, mělo r. 1890 147.660 obyv. (1882: 129.200). Rameny řeky Ourthe a tokem ř. Mosy rozdělen jest Lutich v několik čtvrtí městských, vynikajících pestrou rozmanitostí. Přes říční ramena vystavěno jest několik mostů, jež spojují vých. průmyslovou čtvrť městskou (na pr. bř. Mosy) s vých. čtvrtí, hlav. tepnou obchodní a duševní, vynikající nákladnými budovami veřejnými. Rychlý rozvoj města počíná rychlým rozvojem jeho průmyslu. Až do 1. polovice XIX. stol. byl Lutich z měst vlámských nejméně živých, teprve ve 2. polovici XIX. stol. počíná se rychle vyvíjeti v moderní město evropské průmyslově, obchodně i architektonicky. Z budov vyniká starobylá kathedrála z konce XIII. stol., přestavěná a bohatě vyzdobená cennými gotickými pracemi řezbářskými, něžná stavba chrámu sv. Jakuba ze XVI. stol. s bohatými skulpturami kamennými, chrám sv. Martina ze XVI. stol. Z veřejných budov nejznamenitější jest radnice lutišská (též la Violette zv.), původně z XI. stol., úplně přestavěná na počátku XVIII. stol., palác justiční (vznikl přeměnou a přestavbou starobylého paláce arcibiskupského na náměstí Sv. Lamberta); starobylou památkou je také kamenný most přes Mosu (pont des Arches), z moderních staveb zvláště most Val. Benoît. Lutich má četné procházky a valy městské, z nichž boulevard d'Avroy je nejvíce navštěvován a nejelegantnější. Na něm postaven jest velký pomník Karla Velikého (jezdecká socha 5 m vysoká, obklopená 6 postavami) z bronzu a j. Dříve byl Lutich značně opevněn. Z bývalých hradeb a tvrzí zbyly dodnes toliko stará citadella 160 m n. m. a 2 menší forty. Lutich jest sídlem vyšších provinc. úřadův a vojenské moci. Město spravuje purkmistr s přísedícím magistrátem. Město má dobrý vodovod a kanalisaci, elektrické osvětlení, četné humanitní ústavy a pod. V Lutichu sídlí provinciální místodržící, biskup; jsou v něm stát. universita s hornickou fakultou (École des mines), polytechnika (École des arts et manufacture a École de mécaniciens), elektrotechnická škola (Institut Montefiore) s 1511 žáky. Mimo to má malířskou akademii, konservatoř, theologické semináře, rozmanité školy střední, obecné a soukromé. Lutich jest sídlem vojenské garnisony, skládající se z 2 pěš. plukův, 1 dělostřeleckého pluku, 2 eskadron jízdných. K zábavě obecenstva slouží četné ústavy, zvl. 3 divadla. Časopisů vychází v Lutichu několik; nejrozšířenější jsou: »La Gazette de Liège«, »L'Express«, »Le Journal de Liège« a j. – Lutich jest město obchodní a průmyslové. Hl. průmysl jest železářský (tavírny), nejdůležitější však je průmysl ocelářský, zabývající se zvl. výrobou rozmanitých zbraní. R. 1860 vyrobilo se celkem 1/2 mill. kusů zbraní, r. 1878: 800.000, 1890: 1,233.234, 1893: 1,090.872 kusů (z nich 252.552 jednohlavňových ručnic, 190.652 dvouhlavňových, 40.960 pistolí, 425.112 revolverů). Vedle toho v menší míře provádí se průmysl tabáčnický, tkalcovský, koželužský, zpracovává se čekanka, vyrábějí se rozm. elektrotechnické přístroje, nábytek, rozmanité galanterní zboží, hl. kožené a j. Obchodu napomáhá plodinová bursa, obchodní komora, velké trhy koňské. Hl. předmětem obchodu je kamenné uhlí, železo, dřevo, rozmanité druhy stavebního kamene a pod. Kommunikace jest dosti vyvinuta. Lutich má 5 nádraží, koňskou tramway a j.

Dějiny. Lutich vyvinul se z malé středověké osady církevní, založené r. 558 Monulfem, biskupem z Tongresů, v níž sv. Lambert r. 720 založil malou basiliku. V dobách Karlovců franckých nadán byl rozmanitými výsadami (zv. noble cité), jež zveličeny zvl. císařem Karlem Velikým, jenž byl velkým příznivcem města. Za něho vlivem lutišského biskupa Francona stal se Lutich střediskem duševním celé říční oblasti řeky Mosy. R. 971 založil v oblasti nynější provincie lutišské biskup Notger mocné duchovni panství; on obklíčil město hradbami, spojil ramena Mosy a Ourthy četnými průplavy. Duchovní jeho panství vztahovalo se i na četná jiná města a kraje: Lutich, Huy, Fosses, Theux, Lobbes, Tongres, Saint-Trond, Malines, Visé a Maestricht. Moc tuto ještě zvýšili značně v XI. st. císaři němečtí Oto II. a Oto III. velikými donacemi; tehdy kvetl Lutich také uměním a vědami tak, že nazýván byl chlubně zřídlem moudrosti (fons sapientiae). Velikých svobod dosáhlo město r. 1316 mírem ve Fexhe, tak že vyvinula se z města jakási demokratická republika, která odbojně střetla se hl. s duchovní mocí biskupskou, tak že došlo zvl. za hýřivého biskupa Ludvíka Bourbonského k velikým domácím bojům, za nichž město, nejsouc podporováno, pozbylo svých privilegií. Nabylo jich opět r. 1467 (od vév. Karla Smělého). V XVII. stol. dobyto několikrát Francouzi (1675, 1684, 1691, 1702). R. 1794 znovu dobyto a osazeno Francouzi, jimž mírem lunévillským r. 1801 v držení ponecháno. Roku 1815 přešlo na krále nízozemského a r. 1830 dostalo se Belgii. – V Lutichu se narodili: Jan Colin, slavný válečník X. stol., kanovník Matiáš Laensberg (*1600), hudební skladatel Grétry (†1813) a j. – Srv. Gerlache, Histoire de Liège (Brus., 1859).

Související hesla