Lysias

, řecký řečník. Byl učitelem rétoriky a autorem soudních řečí pro soukromoprávní procesy (Proti Agoratovi, Proti obchodníkům s obilím). Jeho prostý, přirozený styl, šetřící rétorickými ozdobami byl později brán za vzor atticismu.

Ottův slovník naučný: Lysias

Lysias, třetí v dekadě attických řečníků (*ok. 450 nejspíše v Syrakusách – †ok. 367 v Athénách), syn bohatého Syrakusana Kefala, kterého Periklés povzbudil, aby se odstěhoval do Athén. Maje 15 let odebral se s bratrem do Thurií, athénské osady v již. Italii, a vzdělával se tu v řečnictví u syrakuského Teisia. Po nešťastné výpravě athénské na Sicilii vrátil se r. 412 do Athén. Značné jmění jejich rodiny (mělť společně se svými bratry velkou továrnu na štíty v Peiraieu) dráždilo přirozeně lakotu třiceti tyrannů. Na jejich rozkaz bylo jmění jejich jakožto odpůrců zřízení oligarchického zabaveno, starší bratr Polemarchos usmrcen a Lysias jen stěží zachránil život útěkem do Megary. Do Athén vrátil se po pádu 30 tyrannů (r. 403) zároveň s demokraty, v jejichž čele byl Thrasybulos. Od té doby žil tu klidně jako isotelés ve veliké vážnosti. Lysias byl s počátku učitelem rhétoriky, ale později oddal se logografii, spisuje za plat řeči soudní pro jiné, čímž nabyl nejen slavného jména, nýbrž také značného jmění. Ve starověku kolovalo pod jeho jménem 425 řečí, z nichž staří kritikové 233 uznávali za pravé. Nám se zachovaly 34 řeči a několik listů. Některé z těchto řečí jsou zachovány pouze úryvkovitě, o některých není jisto, pocházejí-li od Lysia. Mezi nimi je jediná, kterou Lysias skutečně sám proslovil; je to řeč proti Eratosthenovi, jednomu ze 30 tyrannů, jenž byl příčinou smrti Polemarchovy. Řeči Lysiovy vynikají prostotou, zřetelností a půvabem mluvy i výkladu a jsou vždy přiměřeny charakteru osoby mluvící. Při veškeré stručnosti jsou nad míru jasné. Vydání: Reiske (Lipsko, 1772); Scheibe (t., 1852); Cobet (Amsterdam, 1863). Vybrané řeči s poznámkami vydali: Frohberger-Gebauer (Lipsko, 1880); Rauchenstein-Fuhr (10. vyd. v Berl., 1889). Do češtiny přeložil řeč proti Eratosthenovi J. Černý (ve výr. zpr. gymn. v Roudnici, 1894), řeč proti Agoratovi P. Hrubý (ve výr. zprávě gymn. v Slaném, 1898). Pk.

Související hesla